Loc­kdow­ny a další ome­ze­ní v rámci pro­ti­co­vi­do­vých opat­ře­ní vlád za­sáh­ly také vý­raz­nou měrou ná­bo­žen­ský život a Cír­kev. Prá­vem lze mlu­vit o „co­vi­do­vé per­ze­ku­ci“. Jenže ta by ne­by­la možná a mys­li­tel­ná bez dří­věj­ších „před­co­vi­do­vých“ pod­kla­dů, bez pro­ná­sle­do­vá­ní ještě před epi­de­mií co­vi­du. 21. sto­le­tí se vy­zna­ču­je jeho ná­růs­tem, jak po­tvr­zu­jí i zprá­vy nad­ná­rod­ních or­ga­ni­za­cí za­bý­va­jí­cích se touto pro­ble­ma­ti­kou.

Ko­mu­nis­tic­ké státy

Dvě ko­mu­nis­tic­ké dik­ta­tu­ry uplatňují dnes kr­va­vé re­pre­se vůči křes­ťa­nům. Na prv­ním místě Se­ver­ní Korea, kde jsou ja­ké­ko­liv ná­bo­žen­ské ob­řa­dy za­ká­zá­ny a je při­ká­zán pouze stát­ní kult ko­mu­nis­tic­ké stra­ny a je­jí­ho vůdce Kim Čong una. Křes­ťa­né za vy­zná­ní své víry jsou od­vá­že­ni do kon­cen­t­rač­ních vy­hla­zo­va­cích tá­bo­rů, které má­lo­kdo pře­ži­je. O pravé pod­sta­tě se­ve­ro­ko­rej­ské­ho re­ži­mu vy­po­ví­dá svě­dec­tví jedné ka­to­lič­ky, jíž se slo­ži­tou ces­tou po­da­ři­lo do­stat za hra­ni­ce. Vy­prá­vě­la, že když byla ško­lou po­vin­ným dí­tě­tem, tak jí doma ro­di­če večer před­čí­ta­li z Písma sv. Ve škole žákům jed­nou uči­tel roz­dal pa­pí­ry a řekl: „Děti, za­hra­je­me si ta­ko­vou hru, ale ro­di­če o tom ne­smě­jí vědět, bude to pro ně pře­kva­pe­ní, proto jim nic ne­ří­kej­te. Na­piš­te na papír, co večer doma před spa­ním čtou a po­de­piš­te se.“ Hr­din­ka pří­bě­hu, aniž něco zlého tu­ši­la, na­psa­la, že ro­di­če čtou bibli. Ten­týž den večer vtrh­li do je­jich bytu tajní po­li­cis­té, při do­mov­ní pro­hlíd­ce Písmo sv. sku­teč­ně našli, otce i matku za­tkli a dívce řekli: „Teď už své ro­di­če nikdy v ži­vo­tě ne­u­vi­díš.“ Dali ji do dět­ské­ho do­mo­va, kde jí vy­mý­va­li mozek, ona si ale přes­to ucho­va­la zbyt­ky víry ro­di­čů ve svém srdci a po do­sa­že­ní do­spě­los­ti na­lez­la cestu k emi­gra­ci.

V ko­mu­nis­tic­ké Číně je sice ofi­ci­ál­ně ná­bo­žen­ský kult po­vo­len, ale se sil­ný­mi ome­ze­ní­mi a tvr­dý­mi zá­sa­hy státu do vnitř­ní­ho ži­vo­ta jed­not­li­vých de­no­mi­na­cí. Ka­to­lic­ká cír­kev je roz­dě­le­na na ofi­ci­ál­ní tzv. Vlas­te­nec­kou ka­to­lic­kou cír­kev, jejíž bis­ku­po­vé byli r. 1958 vy­svě­ce­ni na­vzdo­ry ne­sou­hla­su Sv. stol­ce, a v ile­ga­li­tě pů­so­bí­cí Římu věr­nou cír­kev. Bis­ku­po­vé, kněží a vě­ří­cí této ile­gál­ní církve jsou za­tý­ká­ni a od­vá­že­ni ne­zná­mo kam, mnozí se již ne­vrá­ti­li a na­vždy zmi­ze­li. Tzv. Vlas­te­nec­ká ka­to­lic­ká cír­kev plně pod­po­ru­je ko­mu­nis­tic­ký režim včet­ně jeho po­li­ti­ky jed­no­ho dí­tě­te v ro­di­ně (dnes již dvou) a do­kon­ce v 90. le­tech vy­da­la pro­hlá­še­ní, že žena, když po­dru­hé otě­hot­ní a nejde podle na­ří­ze­ní vlády na po­trat, „těžce hřeší“. Je od­por­né, že tyto apo­sta­ty r. 2018 papež Fran­ti­šek le­ga­li­zo­val a je­jich bis­ku­py uznal. Stalo se tak v rámci na­vá­zá­ní di­plo­ma­tic­kých styků Va­ti­ká­nu s Čínou. Ka­to­lí­ci věrní Sv. stol­ci a pravé nauce byli ha­neb­ně ho­ze­ni přes pa­lu­bu. Asi není ná­ho­dou, že jed­ním z va­ti­kán­ských di­plo­ma­tů, který to vše při­pra­vo­val, byl smut­ně pro­slu­lý ex­kar­di­nál The­o­do­re Mc­Car­rick, který z po­vě­ře­ní pa­pe­že Fran­tiš­ka do Číny jez­dil, ač­ko­liv již tehdy byly známy jeho skan­dá­ly zne­u­ží­vá­ní bo­ho­slov­ců a mla­dých hochů.

Po po­de­psá­ní do­ho­dy Va­ti­ká­nu s Čínou ko­mu­nis­tic­ké úřady v ná­bo­žen­ském pro­ná­sle­do­vá­ní při­tvr­di­ly. Z kos­te­lů ofi­ci­ál­ní Vlas­te­nec­ké církve mu­se­ly být od­stra­ně­ny kříže a mla­dým lidem do 18 let byla za­ká­zá­na účast na bo­ho­služ­bách. Každá far­nost má po­vin­nost usta­no­vit svou vlast­ní „ochran­ku“, která le­gi­ti­mu­je pří­cho­zí u chrá­mo­vých dveří, jest­li mají 18 let. Nyní podle zpráv www.​pch24.​pl vy­da­ly úřady další na­ří­ze­ní, že kněží muse­jí „mít lásku ke ko­mu­nis­tic­ké stra­ně“, pokud ji prý ne­bu­dou do­sta­teč­ně pro­je­vo­vat, ode­jme se jim stát­ní sou­hlas k vý­ko­nu du­cho­ven­ské­ho pů­so­be­ní.

Kuba a Viet­nam, další ko­mu­nis­tic­ké země, uplatňují vůči křes­ťa­nům zhru­ba tutéž po­li­ti­ku jako u nás před r. 1989: bo­ho­služ­by jsou le­gál­ní, ale vě­ří­cí za­kou­še­jí dis­kri­mi­na­ci ve ve­řej­ném ži­vo­tě, mi­mo­li­tur­gic­ké ná­bo­žen­ské ak­ti­vi­ty se tres­ta­jí.

Mus­lim­ské státy

Re­ži­my uplatňující podle ko­rá­nu právo šária si ve svém pro­ná­sle­do­vá­ní v ničem ne­za­da­jí s ko­mu­nis­tic­ký­mi ty­ra­ni­e­mi Číny a Se­ver­ní Ko­re­je. Nej­hor­ší je si­tu­a­ce v Saud­ské Ará­bii (která mi­mo­cho­dem je pev­ným spo­jen­cem USA), kde je křes­ťan­ský kult úplně za­ká­zán a za vy­zná­ní víry může být udě­len trest smrti, např. když ná­bo­žen­ská po­li­cie (tato in­sti­tu­ce je v zemi ofi­ci­ál­ní) najde u ně­ko­ho rů­že­nec nebo bibli. Ve vět­ši­ně ji­ných mus­lim­ských států jsou křes­ťan­ské de­no­mi­na­ce sice tr­pě­ny, ale za přís­ných dis­kri­mi­nač­ních opat­ře­ní. Kon­ver­ze z is­lá­mu ke křes­ťan­ství se tres­tá buď smrtí nebo dlou­ho­le­tým vě­ze­ním. Ně­kte­ré mo­ha­me­dán­ské vlády též skry­tě nebo ve­řej­ně pod­po­ru­jí te­ro­ris­tic­ké or­ga­ni­za­ce typu Al Kajda, Is­lám­ský stát, Boko Haram aj., které křes­ťa­ny vraž­dí. V Ni­gé­rii např. s „po­žeh­ná­ním“ vlády pro­bí­há ge­no­ci­da ka­to­lic­ké­ho oby­va­tel­stva za ml­če­ní svě­to­vých ma­in­stre­a­mo­vých médií, totéž nyní za­čí­ná i v Mosam­bi­ku. Z Pá­kistá­nu je do­sta­teč­ně známý pří­pad Asie Bibi, křes­ťan­ky od­sou­ze­né k smrti za údaj­né rou­há­ní se pro­ro­ko­vi Mo­ha­me­do­vi, jež spo­čí­va­lo ve vý­ro­ku, že „Mo­ha­med ne­ze­mřel za spásu lidí, ale Kris­tus ano“. Silná me­di­a­li­za­ce pří­pa­du na­ko­nec při­mě­la pá­kistán­ský Nej­vyš­ší soud roz­su­dek smrti zru­šit, Asia Bibi mohla poté s ro­di­nou od­ces­to­vat. Mus­lim­ské te­ro­ris­tic­ké or­ga­ni­za­ce uplatňují svoji kru­tost a vraž­dě­ní křes­ťa­nů i v zá­pad­ní Ev­ro­pě, jako do­ka­zu­jí v ne­dáv­ných le­tech pří­pa­dy útoků na ka­to­lic­ké kos­te­ly v Pa­ří­ži i jinde.

Re­la­tiv­ně nej­to­le­rant­něj­ší vůči křes­ťa­nům jsou právě ti mus­limští vlád­co­vé, které ma­in­stre­a­mo­vá média ozna­ču­jí ne­prav­di­vě jako „zrůdy“, kon­krét­ně syr­ský pre­zi­dent Bašár Asád, který není or­to­dox­ním mo­ha­me­dá­nem. Ka­to­lic­ká cír­kev pod jeho vlá­dou není téměř v ničem ome­zo­vá­na a může svo­bod­ně vy­ko­ná­vat své po­slá­ní.

De­mo­kra­tic­ké státy Ev­ro­py a Ame­ri­ky

Tyto země, které se ho­no­sí svojí „ná­bo­žen­skou svo­bo­dou“, ve sku­teč­nos­ti stupňují per­ze­ku­ci křes­ťa­nů, pře­de­vším Ka­to­lic­ké církve. Na­ve­nek sice mohou ka­to­lí­ci na­pros­to svo­bod­ně vy­s­lu­ho­vat li­tur­gii a or­ga­ni­zo­vat různé ná­bo­žen­ské akce, za­klá­dat školy a spol­ky, mít svá média, for­mál­ně mohou vy­ko­ná­vat ja­kou­ko­liv pro­fe­si, ale u pra­vo­věr­ných ka­to­lí­ků do­chá­zí stále čas­tě­ji ke kon­flik­tům se stá­tem a spo­leč­nos­tí kvůli otáz­kám po­tra­tu, ho­mose­xu­a­li­ty a LGBT. Ha­neb­nou roli tady hrají též ně­kte­ří před­sta­vi­te­lé po­kon­cil­ní cír­kev­ní hi­e­rar­chie, kteří se ka­to­lí­ků, obětí pro­ná­sle­do­vá­ní kvůli svému od­váž­né­mu po­sto­ji, nejen ne­za­sta­nou, ale někdy do­kon­ce se po­sta­ví na stra­nu soud­ců, pří­pad­ně se sami pa­su­jí do této role. Přes­ně toto byl pří­pad bel­gic­ké­ho do­cen­ta fi­lo­zo­fie z ka­to­lic­ké uni­ver­zi­ty v Lo­va­ni Sté­pha­na de Mer­ci­é­ra, který roz­dá­val stu­den­tům bro­žur­ky proti po­tra­tům, jež sám na­psal. Za to byl přímo na zá­kla­dě in­ter­ven­ce kanc­lé­ře uni­ver­zi­ty bru­sel­ské­ho kar­di­ná­la Jo­se­pha de Ke­se­la pro­puš­těn, neboť prý po­stu­po­val „ne­cit­li­vě vůči jinak smýš­le­jí­cím“. Když si poté našel nové místo vy­u­ču­jí­cí­ho na je­zu­it­ském uči­liš­ti, po­sta­ral se kar­di­nál Kesel, aby byl vy­ho­zen i odtud.

Ve Fran­cii stře­do­škol­ský pro­fe­sor dě­je­pi­su Phil­lip­pe Isnard, prak­ti­kuj­cí ka­to­lík, vy­svět­lo­val stu­den­tům mrav­ní ne­při­ja­tel­nost po­tra­tů – a za to byl oka­mži­tě pro­puš­těn, neboť prý „ne­před­lo­žil al­ter­na­tiv­ní sta­no­vis­ko, aby si stu­den­ti mohli sami vy­tvo­řit svůj názor“. To se stalo ještě za „pra­vi­co­vé“ vlády Ni­co­la­se Sar­kozy­ho. Mi­nis­tr škol­ství za­slal všem střed­ním ško­lám v zemi směr­ni­ci, že Isnard nikde ve Fran­cii nesmí být při­jat do škol­ských slu­žeb. Míst­ní cír­kev­ní před­sta­vi­te­lé ml­če­li, ne­za­sta­li se jej.

Ml­če­li i tehdy, když dnes už ze­snu­lý opat be­ne­dik­tin­ské­ho kláš­te­ra v Le Ba­roux (ce­le­bro­val pouze tra­dič­ní li­tur­gii) mons. Gé­rard Cal­vet se ne­chal při­pou­tat ře­tě­zy na po­tra­to­vé kli­ni­ce v Gre­no­blu a mod­lil se tam, aby tak vy­já­d­řil svůj pro­test proti vraž­dě­ní ne­na­ro­ze­ných. Byl za to od­sou­zen k pod­mí­ně­né­mu tres­tu vě­ze­ní.

V Ka­na­dě dvě známé ak­ti­vist­ky na obra­nu ne­na­ro­ze­né­ho ži­vo­ta Mary Wag­ne­ro­vá a Linda Gi­b­bon­so­vá strá­vi­ly úhr­nem každá ně­ko­lik let ve vě­ze­ní za to, že na­vště­vo­va­ly po­tra­to­vé kli­ni­ky, roz­dá­va­ly ženám če­ka­jí­cím na po­trat růže a pro­si­ly je, aby ne­za­bí­je­ly své ne­na­ro­ze­né děti. M. Wag­ne­ro­vá říká, že pouze dva bis­ku­po­vé z celé Ka­na­dy vy­stou­pi­li na její obra­nu. V USA před dvěma lety bylo kvůli stej­né­mu „pře­stup­ku“ za­tče­no sedm ak­ti­vis­tů, mezi nimi jeden ka­to­lic­ký kněz. Za­sta­la se jich pouze men­ši­na bis­ku­pů a kněží. U zdra­vot­ní­ků, kteří od­mí­ta­jí vy­ko­ná­vat po­tra­ty nebo u nich asis­to­vat, platí sice for­mál­ně vý­hra­da svě­do­mí, jenže je čím dál méně re­spek­to­vá­na. Ve Švý­car­sku např. jsou čer­ství ab­sol­ven­ti me­di­cí­ny při při­jí­má­ní za členy Lé­kař­ské ko­mo­ry do­ta­zo­vá­ni na svůj názor na po­trat. Když vy­slo­ví ne­sou­hlas, ne­smě­jí vy­ko­ná­vat lé­kař­skou praxi.

Ke stře­tům se stá­tem do­chá­zí i v otáz­ce po­sto­je k ro­di­ně. Ze všech zá­pad­ních de­mo­kra­tic­kých zemí jsou hlá­še­ny už stov­ky pří­pa­dů, kdy vě­ří­cí psy­cho­te­ra­pe­u­ti při­šli o za­měst­ná­ní, pro­to­že svým ho­mose­xu­ál­ním pa­ci­en­tům na­bí­ze­li te­ra­pii s cílem změny na he­te­ro­se­xu­a­li­tu. Křes­ťan­ským cuk­rá­řům a pe­ka­řům je od­ní­má­na li­cen­ce, když od­mí­ta­jí péct sva­teb­ní dorty ho­mose­xu­ál­ním nebo le­sbic­kým párům, pe­da­go­go­vé všech stupňů jsou pro­pouš­tě­ni nebo dis­ci­pli­nár­ně tres­tá­ni, jestli­že řek­nou nebo na­pí­šou na so­ci­ál­ních sí­tích, že ro­di­nu tvoří pouze jeden muž, jedna žena a děti.

Zá­pad­ní de­mo­kra­cie zdů­razňují také čím dál agre­siv­ně­ji svůj „laic­ký“ a „ne­ná­bo­žen­ský“ cha­rak­ter. Proto už byly za­zna­me­ná­ny stov­ky pří­pa­dů, kdy le­tuš­ky, zdra­vot­ní se­st­ry nebo so­ci­ál­ní pra­cov­ni­ce při­šly o za­měst­ná­ní, neboť no­si­ly na krku kří­žek, který po upo­zor­ně­ní od­mít­ly sun­dat. Ve Velké Bri­tá­nii byl do­kon­ce vy­ho­zen z práce řidič ka­mi­o­nu, pro­to­že měl v ka­bi­ně sošku Panny Marie. O místo při­šla i so­ci­ál­ní pra­cov­ni­ce, jež se v bytě se svojí kli­ent­kou na její vlast­ní žá­dost po­mod­li­la, ale do­spě­lé děti této ženy si stě­žo­va­ly. Zcela jinak se ale úřady cho­va­jí k mus­li­mům, ženy ve všech pro­fe­sích mohou bez pro­blé­mů nosit dži­háb apod. Zá­ro­veň na­růs­tá též agre­si­vi­ta proti křes­ťan­ským sym­bo­lům. De­vasta­ce ka­to­lic­kých chrá­mů, ni­če­ní křížů a soch P. Marie a svět­ců jsou na den­ním po­řád­ku.

Ani ve for­mál­ně ka­to­lic­ké La­tin­ské Ame­ri­ce nemá Cír­kev plnou svo­bo­du. V ně­kte­rých ze­mích již stov­ky kněží byly za­vraž­dě­ny ko­mu­nis­tic­ký­mi par­ty­zán­ský­mi bo­jův­ka­mi, v dal­ších zase jsou u moci le­vi­čác­ké vlády, které vy­vo­lá­va­jí kon­flik­ty s Církví právě kvůli od­liš­ným ná­zo­rům na po­tra­ty a ro­din­né hod­no­ty.

Re­la­tiv­ně nej­vol­ně­ji se ka­to­lí­ci mohou cítit v po­st­ko­mu­nis­tic­kých a po­st­so­vět­ských ze­mích, které ne­zdů­razňují v ta­ko­vé míře jako na Zá­pa­dě „lai­ci­tu“ a seku­la­ris­mus. Ani tady však ne­chy­bí kon­flik­ty. Kla­sic­kým pří­kla­dem je ka­to­lic­ké Pol­sko, kde v po­sled­ních le­tech při­bý­vá útoků na kos­te­ly, sa­král­ní ob­jek­ty a také na du­chov­ní osoby. Ty na­rost­ly v mi­nu­lém roce v sou­vis­los­ti s vý­ro­kem Ústav­ní­ho soudu o ne­le­gi­ti­mi­tě po­tra­tu z eu­ge­nic­kých dů­vo­dů, agre­si­vi­tou vy­ni­ka­jí pře­de­vším čle­no­vé pro­po­tra­to­vých sdru­že­ní. I v Pol­sku do­chá­zí k per­ze­ku­ci pra­vo­věr­ných ka­to­lí­ků, když se ne­kom­pro­mis­ně po­sta­ví na obra­nu ne­na­ro­ze­né­ho ži­vo­ta nebo za ro­din­né hod­no­ty. Z uni­ver­zi­ty v Ka­to­vi­cích byla ne­dáv­no pro­puš­tě­na pro­fe­sor­ka Ewa Budzińska, pro­to­že řekla před stu­den­ty, že ho­mose­xu­a­li­ta je pro­ti­při­ro­ze­ná – a ti si stě­žo­va­li. Gy­ne­ko­log Bo­gdan Cha­zan musel opus­tit svou pro­fe­si, po­ně­vadž od­mí­tl vy­ko­nat ženě po­trat a po­skyt­nout jí ad­re­su ji­né­ho lé­ka­ře, který by to udě­lal.

Nicmé­ně přes­to je si­tu­a­ce ve vý­chod­ní Ev­ro­pě lepší než na Zá­pa­dě. Čte­ná­ři snad do­vo­lí jednu osob­ní vzpo­mín­ku. Před ně­ko­li­ka lety jsem byl v Bě­lo­rus­ku a pokud na zá­kla­dě vlast­ních zku­še­nos­tí z ci­zích zemí mám od­po­vě­dět na otáz­ku, kde Cír­kev oprav­du vzkvé­tá, tak je to právě tam. Nejsem při­tom ne­kri­tic­kým ob­di­vo­va­te­lem pre­zi­den­ta Ale­xan­dra Luka­šen­ka. Vy­tý­kám mu, že dosud ne­do­ká­zal pře­střih­nout pu­peč­ní šňůru spo­ju­jí­cí jeho a celý stát s ko­mu­nis­tic­kou mi­nu­los­tí, před bu­do­vou par­la­men­tu pořád stojí velká socha V. I. Le­ni­na, ulice se jme­nu­jí po bol­še­vic­kých zlo­čin­cích (jedna z hlav­ních tříd v Min­sku nese název Fe­li­xe Dzierźyn­ské­ho). Ani Luka­šen­ko­va ná­rod­nost­ní po­li­ti­ka vůči pol­ské men­ši­ně není spra­ved­li­vá. Roz­hod­ně ale není kru­tým dik­tá­to­rem, de­mo­kra­tic­ké me­cha­nismy fun­gu­jí a opo­zi­ce je v par­la­men­tu za­stou­pe­na.

Pa­ra­dox­ně jsem ne­po­znal žádný jiný režim s tak vstříc­ným cho­vá­ním ke křes­ťan­ství a jeho hod­no­tám. Ka­to­lí­ci tvoří cca 15 pro­cent oby­va­tel­stva, vět­ši­na je pra­voslav­ná. Všech­ny fa­kul­ty vy­so­kých škol musí ze zá­ko­na mít zří­ze­nou kapli, kde jed­nou za týden pra­voslav­ný kněz ce­le­bru­je li­tur­gii a je stu­den­tům k dis­po­zi­ci ke zpo­vě­di a k osob­ní­mu po­ho­vo­ru. Na zá­klad­ních a střed­ních ško­lách se sice ná­bo­žen­ství ne­vy­u­ču­je, to si pra­voslav­ní i ka­to­lí­ci or­ga­ni­zu­jí sami ve far­nos­tech, ale pra­voslav­ní kněží mají právo čty­ři­krát během škol­ní­ho roku po­žá­dat ve škole v je­jich te­ri­to­riu be­se­du s žáky nebo stu­den­ty a musí jim být ze zá­ko­na vy­ho­vě­no. Stát vy­na­lo­žil ob­rov­ské fi­nanč­ní pro­střed­ky na re­kon­struk­ci bol­še­vi­ky zlik­vi­do­va­ných pra­voslav­ných i ka­to­lic­kých kos­te­lů. V mo­der­ní vlád­ní čtvr­ti ne­chal Luka­šen­ko po­sta­vit nový pra­voslav­ný chrám. V ka­to­lic­ké ka­tedrá­le hlav­ní­ho města Min­sku se slou­ží v ne­dě­li 12 mší (z toho jedna v tra­dič­ním ritu), vět­ši­na jich je na­bi­ta do po­sled­ní­ho mís­teč­ka. Při kon­se­krač­ních slo­vech v NOM se po­u­ží­vá správ­né for­mu­la­ce „za mnohé“, ni­ko­li „za všech­ny“. V zemi pů­so­bí Bra­trstvo sv. Pia X. Ve všed­ní den jsem za­ví­tal do ka­to­lic­ké­ho ma­ri­án­ské­ho kos­te­la v cen­t­ru Min­sku, zrov­na se slou­ži­la mše, 4 kněží zpo­ví­da­li a u každé zpo­věd­ni­ce stály dlou­hé fron­ty pře­váž­ně mla­dých lidí. To je sku­teč­ně kve­tou­cí cír­kev, jakou de­ka­dent­ní Západ už nezná. Chrá­my jsou ve dne a často i v noci ote­vře­ny – a nikdo si ne­trouf­ne je zne­svě­tit, neboť za to hrozí tvrdé tres­ty vě­ze­ní.

V Bě­lo­rus­ku je též za­ká­zá­na ja­ká­ko­liv pro­pa­ga­ce ho­mose­xu­a­lis­mu a LGBT, trest­né je ší­ře­ní por­no­gra­fie, stát zdů­razňuje mo­no­gam­ní ro­di­nu a její hod­no­ty. Pro­ti­po­tra­to­vé or­ga­ni­za­ce před­klá­da­jí právě tento rok do par­la­men­tu po­ža­da­vek na úplný zákaz po­tra­tů a je to pod­po­ro­vá­no údaj­ně i z nej­vyš­ších míst (v Bě­lo­rus­ku je v sou­čas­nos­ti po­trat le­gál­ní do tří mě­sí­ců za přís­ných kri­té­rií). Měl jsem v Min­sku před­náš­ku na pro­ti­po­tra­to­vé kon­fe­ren­ci v ar­ci­bis­kup­ské re­zi­den­ci pod zášti­tou města, jehož zá­stup­ci tam byli pří­tomni a vy­slo­vi­li se ve­řej­ně na obra­nu ne­na­ro­ze­né­ho ži­vo­ta. Jde o úplně jinou at­mo­sfé­ru než na Zá­pa­dě.

Co­vi­do­vá per­ze­ku­ce a zrada ve­de­ní Církve

Opat­ře­ní proti ko­ro­na­vi­ru zrui­no­va­la také ná­bo­žen­ský život. Vlády pře­de­vším zá­pad­ních zemí vy­u­ži­ly pro­ti­ka­to­lic­kých nálad a za­ved­ly ome­zu­jí­cí na­ří­ze­ní vůči cír­kev­ním in­sti­tu­cím v ta­ko­vé míře, že pře­ko­na­la i ko­mu­nis­tic­ké pro­ná­sle­do­vá­ní. Bo­hu­žel je smut­nou sku­teč­nos­tí, že papež Fran­ti­šek, Va­ti­kán a bis­kup­ské kon­fe­ren­ce vět­ši­ny států zkla­ma­ly na celé čáře. Ta­ko­vou zradu Kris­ta a jeho nauky ne­za­zna­me­ná­vá­me nikdy nikde v dě­ji­nách.

Pa­pe­žo­vé se růz­ný­mi do­ku­men­ty vždyc­ky vy­ja­d­řo­va­li s au­to­ri­tou Kris­ta k ak­tu­ál­ním pro­blé­mům z etic­ké­ho hle­dis­ka. Bis­ku­po­vé v jed­not­li­vých ze­mích je ná­sle­do­va­li. Tato ofi­ci­ál­ní sta­no­vis­ka Církve v mo­der­ní době, která ne­přá­la křes­ťan­ským hod­no­tám, byla vždy v roz­po­ru se stát­ním a spo­le­čen­ským es­tab­lishmen­tem, jinak tomu v seku­lár­ní spo­leč­nos­ti ani být ne­moh­lo. So­ci­ál­ní en­cykli­ka Lva XIII. „Rerum No­va­rum“ r. 1891 a na ni na­va­zu­jí­cí en­cykli­ka sv. Pia X. „E Supre­mi Apo­sto­la­tu“ r. 1904 ne­by­ly po chuti moc­ným to­ho­to světa, neboť po­u­ka­zo­va­ly na so­ci­ál­ní zlo­řá­dy, za něž oni nesli od­po­věd­nost. En­cykli­ky Pia XI. „Di­vi­ni Re­dempto­ris“ proti ko­mu­nis­mu a „Mit bren­nen­der Sorge“ proti na­cis­mu, obě z r. 1937, upo­zorňovaly na zlo­či­ny re­ži­mů tě­ší­cích se po­pu­la­ri­tě mnoha ob­ča­nů světa, proto vy­vo­la­ly po­bou­ře­ní. Po­dob­ně i ná­stup­ní en­cykli­ka Pia XII. „Summi Pon­ti­fi­ca­tus“ r. 1939 u pří­le­ži­tos­ti vy­puk­nu­tí II. svě­to­vé války roz­žha­vi­la ně­mec­ké na­ci­o­nál­ní so­ci­a­lis­ty do běla.

Také po­kon­cil­ní pa­pe­žo­vé na­vzdo­ry ne­při­ja­tel­ným kom­pro­mi­sům s pro­ti­ka­to­lic­kým svě­tem se přece jen někdy od­váž­ně vy­ja­d­řo­va­li k mo­rál­ním pro­blé­mům, Pavel VI. v en­cyk­li­ce „Hu­manae Vitae“ r. 1968 proti an­ti­kon­cep­ci, Jan Pavel II. v exhor­ta­ci „Fa­mi­li­a­ris Con­sor­tio“ r. 1981 proti roz­lu­či­tel­nos­ti man­žel­ské­ho svaz­ku a r. 1995 v en­cyk­li­ce „Evan­ge­li­um Vitae“ proti po­tra­tům.

Toto u pa­pe­že Fran­tiš­ka a jím jme­no­va­ných hod­nos­tá­řů vý­raz­ně po­strá­dá­me. Když vy­puk­la co­vi­do­vá hys­te­rie, ka­to­lík prá­vem oče­ká­val, že řím­ský pon­ti­fik za­ujme dle pří­kla­du svých před­chůd­ců sta­no­vis­ko z mo­rál­ní­ho hle­dis­ka v duchu tra­dič­ní nauky Církve, které ne­bu­de to­tož­né s po­sto­jem OSN, WHO a vět­ši­ny vlád světa. Nic ta­ko­vé­ho se ne­sta­lo, re­pre­zen­tan­ti Magis­te­ria po­sluš­ně ak­cep­to­va­li všech­na ne­smy­sl­ná a zlo­čin­ná ome­ze­ní ži­vo­ta ob­ča­nů. Od­vo­lá­va­li se na vy­já­d­ře­ní údaj­ných lé­kař­ských od­bor­ní­ků, jenže opo­me­nu­li, že tady nejde jenom o me­di­cín­ský, ale též pod­stat­nou měrou etic­ký pro­blém – a ten jed­no­znač­ně „par­ke­tou“ Ka­to­lic­ké církve je. To, že státy rui­nu­jí veš­ke­rý eko­no­mic­ký život, vzdě­lá­va­cí sys­tém, kul­tu­ru a ná­bo­žen­ství s od­vo­láv­kou na epi­de­mii viru s pou­hou smrt­nos­tí 3 pro­mi­le je z mo­rál­ní­ho hle­dis­ka ne­o­mlu­vi­tel­né a ne­při­ja­tel­né, neboť platí zá­sa­da známá už an­tic­ké­mu Hip­po­kra­to­vi, že újma způ­so­be­ná lé­če­ním ne­mo­ci nesmí být větší než újma způ­so­be­ná sa­mot­nou ne­mo­cí. Loc­kdow­ny a je do­pro­vá­ze­jí­cí anti­hu­mán­ní ome­ze­ní (po­vin­né rouš­ky, zá­ka­zy se­tká­vá­ní, po­vin­né tes­to­vá­ní atd.) pů­so­bí oprav­du pod­stat­ně větší škody než sa­mot­ný covid, a to nejen ve vzta­hu k eko­no­mi­ce, škol­ství a kul­tu­ře, ale hlav­ně přímo ke zdra­ví oby­va­tel­stva. Ná­růst se­be­vražd v dů­sled­ku psy­chic­kých de­pre­sí z loc­kdow­nu, in­fark­tů, mrt­vic a ra­ko­vin kvůli za­ne­dba­né lé­kař­ské péči je těž­kou ob­ža­lo­bou nejen svět­ských, ale i cír­kev­ních au­to­rit, které s nimi zpí­va­jí stej­nou píseň. Při­tom je dnes už zřej­mé a exis­tu­jí stov­ky stu­dií po­li­tic­ky ne­ko­rekt­ních špič­ko­vých svě­to­vě uzná­va­ných lé­kař­ských od­bor­ní­ků, že loc­kdow­ny a je­jich opat­ře­ní nejen vy­vo­lá­va­jí další cho­ro­by a úmrtí, ale nijak ne­sni­žu­jí ani co­vi­do­vou ná­ka­zu. Těch ně­ko­lik málo zemí, je­jichž před­sta­vi­te­lé si ucho­va­li zdra­vý rozum a smysl pro lid­skost, např. af­ric­ká Tan­za­nie s ne­dáv­no ze­snu­lým ka­to­lic­kým pre­zi­den­tem Johnem Ma­gu­fu­lim, Bě­lo­rus­ko, Turkme­nistán a čás­teč­ně i Švéd­sko a ně­kte­ré člen­ské státy USA (Flo­ri­da), nikdy ne­za­ved­lo loc­kdown a při­tom ne­ma­jí co­vi­do­vá čísla o nic horší než státy s tvr­dým loc­kdow­nem, ba velmi často ještě lepší. Už toto musí být sig­ná­lem pro svě­to­vé lídry, že loc­kdown nejen­že ne­fun­gu­je, ale na­o­pak ma­xi­mál­ně škodí, a proto je třeba vy­vo­dit z toho dů­sled­ky. Jenže ni­ko­liv, oni sle­du­jí své vlast­ní anti­hu­mán­ní cíle byz­ny­su a usta­ve­ní „no­vé­ho re­se­tu spo­leč­nos­ti“, o němž sní ře­di­tel Me­zi­ná­rod­ní­ho eko­no­mic­ké­ho fóra Klaus Schwab.

Pokud ne­za­táh­nou za brzdu oni, pak nutno se ptát, proč papež a cír­kev­ní před­sta­vi­te­lé ne­zdů­raz­ní tuto je­jich po­vin­nost? Proč nejen­že mlčí, nýbrž stále je v těch­to opat­ře­ních pod­po­ru­jí? Proč na­o­pak ještě vy­zý­va­jí au­to­ri­ta­tiv­ně ka­to­lí­ky, aby se dali oč­ko­vat vak­cí­na­mi, které jsou tes­to­vá­ny na buňkách dětí za­bi­tých umě­lým po­tra­tem, což zna­me­ná pod­po­ru zlo­čin­né­ho po­tra­to­vé­ho prů­mys­lu? Proč ka­to­lí­ci, kteří mají jasné sta­no­vis­ko, jsou i uvnitř sa­mot­né Církve os­t­ra­ki­zo­vá­ni? Cír­kev žel od II. va­ti­kán­ské­ho kon­ci­lu se stále více au­ten­tic­kým ka­to­lic­kým hod­no­tám vzda­lu­je a za pon­ti­fi­ká­tu Ber­go­glia vy­kro­či­la v tomto směru ještě ra­zant­ně­ji než před­tím.

Sou­čás­tí pro­ti­o­co­vi­do­vých opat­ře­ní států jsou také zá­ka­zy nebo ci­tel­ná ome­ze­ní bo­ho­slu­žeb. Je sig­ni­fi­kant­ní, že nej­hor­ší si­tu­a­ce je právě v ze­mích, kde ještě pře­ží­val ma­so­vý ka­to­li­cis­mus. V Irsku již více než rok ne­mo­hou vě­ří­cí vůbec na mši sv., musí se spo­ko­jit pouze s jejím on­li­ne pře­no­sem. Na Slo­ven­sku od ledna až do dubna včet­ně Ve­li­ko­noc se rov­něž ka­to­lí­ci ne­smě­li účast­nit bo­ho­slu­žeb, v Por­tu­gal­sku od pod­zi­mu až do dubna a od dubna nově také na Maltě. Hi­e­rar­chie vět­ši­nou mlčí, a pokud pro­tes­tu­je, tak pozdě a velmi opa­tr­ný­mi slovy, všech­na čest vý­jim­kám, jaké před­sta­vu­jí např. ar­ci­bis­kup Július Orosch z Tr­na­vy. V Pol­sku ome­zi­li počet lidí, kteří se mohli účast­nit ve­li­ko­noč­ních ob­řa­dů, na jednu osobu na 20 m čtver., dosud to bylo 15 m čtver., díky Bohu vě­ří­cí to ma­so­vě ig­no­ro­va­li a chrá­my byly o Ve­li­ko­no­cích na­bi­té k prask­nu­tí. Mi­nis­ter­stvo zdra­vot­nic­tví hro­zi­lo ce­lo­ná­rod­ní ka­ta­stro­fou, jenže co­vi­do­vá čísla za­ča­la právě po Ve­li­ko­no­cích kle­sat.

V těch zá­pa­do­ev­rop­ských ze­mích, kde je ne­děl­ní frek­ven­ce vě­ří­cích slabá, vlády přece jen s vel­ký­mi ome­ze­ní­mi bo­ho­služ­by po­vo­li­ly, ne­sáh­ly k to­tál­ní­mu zá­ka­zu, pro­to­že by jej mu­se­ly uplat­nit i vůči mus­li­mům – a je­jich re­ak­ce se bojí. Nicmé­ně pokud ně­kte­ří du­chov­ní správ­ci „vy­bo­čí z řady“, do­sta­nou se do pro­blé­mů nejen se stát­ní­mi,. ale i s cír­kev­ní­mi au­to­ri­ta­mi. Kla­sic­kým do­kla­dem je li­tur­gie Bílé so­bo­ty slou­že­ná v tra­dič­ním (tzv. tri­dent­ském) ob­řa­du v kos­te­le sv. Ce­ci­lie v Pa­ří­ži. Vedli ji pá­te­ři Marc Guel­fuc­ci a Gab­riel Grod­ziski. Na udání tam vtrh­la po­li­cie a pod zá­min­kou, že nejsou do­dr­že­ny hy­gi­e­nic­ké před­pi­sy, pře­de­vším rouš­ky a ro­ze­stu­py a sv. při­jí­má­ní se po­dá­vá jenom do úst, obřad ukon­či­la a oba kněze za­tkla. Ti byli sice po pár ho­di­nách pro­puš­tě­ni, ale ob­vi­ně­ni z trest­né­ho činu „ohro­že­ní zdra­ví a ži­vo­ta lidí“. Pa­říž­ský ar­ci­bis­kup Mi­chel Au­pe­tit se těch­to svých diecéz­ních kněží nejen ne­za­stal, ale do­kon­ce vůči nim za­há­jil ka­no­nic­ký pro­ces, je­di­ným ges­tem v je­jich pro­spěch bylo jeho vy­já­d­ře­ní, že u tra­dič­ní­ho ob­řa­du při­jí­mat na ruku nelze. V Lon­dýně zase po­li­cie po­dob­ným bru­tál­ním způ­so­bem ukon­či­la vel­ko­páteč­ní ob­řa­dy v pol­ském kos­te­le. Tam ale vše do­padlo pod­stat­ně lépe, ve­li­tel­ství se na­ko­nec za ne­při­mě­ře­ný zásah omlu­vi­lo. Po­dob­ných in­ci­den­tů ve Fran­cii, Velké Bri­tá­nii a v dal­ších zá­pad­ních ze­mích je hlá­še­na celá řada. Po­stoj hi­e­rar­chie je vět­ši­nou ne­mast­ný ne­sla­ný.

To ne­u­di­vu­je, neboť jestli­že re­pre­zen­ta­ce magis­te­ria ne­za­u­ja­la ade­kvát­ní po­stoj k mo­rál­ně ne­při­ja­tel­ným pro­ti­co­vi­do­vým opat­ře­ním hned na po­čát­ku, jestli­že do­kon­ce svým schvá­le­ním vak­cín zís­ka­ných umě­lým po­tra­tem ne­pří­mo pod­po­ři­la i vraž­dě­ní dětí v ma­teř­ském lůně, ač­ko­liv sa­mot­ný II. vat. kon­cil toto na­zval „od­por­ným zlo­či­nem“ a papež Jan Pavel II. vy­zval v en­cyk­li­ce Evan­ge­li­um Vitae do­kon­ce k ob­čan­ské ne­po­sluš­nos­ti v této věci, potom se nedá oče­ká­vat, že by se ra­di­kál­ně za­sta­la svých kněží a vě­ří­cích, kteří se roz­hod­li kla­nět pra­vé­mu Bohu a ni­ko­li fa­leš­né­mu bůž­ko­vi ve­řej­né­ho zdra­ví.

Si­tu­a­ce uvnitř Ka­to­lic­ké církve je tak trist­ní, jak prav­dě­po­dob­ně ne­by­la nikdy v mi­nu­los­ti. Jen pár bis­ku­pů a jim od­da­ných kněží a vě­ří­cích „za­chraňuje si­tu­a­ci“. Jsou to jedna a tatáž jména: ar­ci­bis­ku­po­vé C. M. Viganó a J. P. Lenga, bis­ku­po­vé Atha­na­sius Schne­i­der, To­masz Peta a Jo­se­ph Stric­kland, kar­di­ná­lo­vé Janis Pu­jats, R. L. Burke, G. l. Mu­eller aj. Podle webu Li­fe­Si­te­News se jedná zhru­ba o ně­ko­lik de­sí­tek bis­ku­pů na celém světě, kteří se staví proti ne­mo­rál­ně vy­ro­be­ným vak­cí­nám, loc­kdow­nům a dal­ším pro­je­vům sa­ni­tár­ní dik­ta­tu­ry, a kteří se ozý­va­jí proti vý­pro­de­ji ka­to­lic­ké nauky or­ga­ni­zo­va­né pa­pe­žem Fran­tiš­kem a jemu od­da­ný­mi hi­e­rar­chy. Jsou po­dob­ni sta­ro­zá­kon­ním pro­ro­kům, kteří také byli ve svém ná­ro­dě v ci­tel­né men­ši­ně, ale na­ko­nec sám Pán uká­zal, že právě oni měli prav­du a ni­ko­li krá­lo­vé a ve­lek­ně­ží, proti kte­rým pro­ro­ko­va­li. V tom je síla i jis­to­ta nás, pra­vo­věr­ných ka­to­lí­ků sou­čas­nos­ti.