„Ďábel je. Kdo to neví, ne­ro­zu­mí svě­to­vé po­li­ti­ce a svě­to­vým dě­ji­nám.“ Tato hlu­bo­ce prav­di­vá slova zná­mé­ho švý­car­ské­ho ka­za­te­le z doby druhé svě­to­vé války pre­lá­ta Ro­ber­ta Ma­e­de­ra jsou po­tvr­ze­na i vý­ro­ky Bož­ské­ho Spa­si­te­le, který mno­ho­krát během své ve­řej­né čin­nos­ti mlu­vil o pekle a dé­mo­nech, sám je také z lidí vy­há­něl.

Satan se hned na po­čát­ku Kris­to­va vy­stou­pe­ní sna­žil od­ra­dit jej od Jeho vy­ku­pi­tel­ské­ho po­slá­ní, proto po­kou­šel Pána na pouš­ti. Těsně před svým za­tče­ním říká Spa­si­tel Pe­t­ro­vi: „Hle, satan si vy­žá­dal, aby vás tří­bil jako pše­ni­ci…“ (Luk 22,31). Ne­má­me sice v evan­ge­li­ích bez­pro­střed­ní zprá­vu, že by ďábel přímo v Get­se­man­ské za­hra­dě, když se Pán mod­lil, na Něho úto­čil, nicmé­ně křes­ťan­ská li­te­ra­tu­ra od pr­vo­po­čát­ku o tom píše. Toto pře­svěd­če­ní je po­tvr­ze­no i vi­zi­o­ná­ři, mimo jiné i bl. Annou Ka­te­ři­nou Eme­ri­cho­vou. Re­ži­sér Mel Gib­son ve svém filmu „Umu­če­ní Je­ží­še Kris­ta“ toto mi­s­trov­sky ztvár­nil po­sta­vou sa­ta­na, jenž Kris­tu v Get­se­man­ské za­hra­dě ne­u­stá­le na­šep­tá­vá, že Jeho vy­ku­pi­tel­ská smrt na kříži ve snaze za­chrá­nit lid­stvo pro věč­nost je marná, uka­zu­je mu všech­ny možné zlo­či­ny a neřes­ti, jichž se bude člo­věk do­pouš­tět a chlu­bí se, že on, vlád­ce tem­not, stej­ně bude pánem a lidé pů­jdou ra­dě­ji za ním do pekla než k Bohu do nebe.

Ďábel tak mlu­vil proto, po­ně­vadž už byl po­ra­žen. Ve své pýše a zpup­nos­ti se zou­fa­le ještě po­kou­šel od­ra­dit Spa­si­te­le od Jeho vy­ku­pi­tel­ské­ho od­hod­lá­ní. Marně. Brány ráje se smrtí Bo­ho­člo­vě­ka lid­stvu ote­vře­ly a mnoho je těch, kteří při­šli a ještě při­jdou za Ním do nebe. Jenže ar­má­da zlých duchů, i když peklo de­fi­ni­tiv­ně pro­hrá­lo, se přes­to ne­vzdá­vá a bo­ju­je dál. Po­kou­ší člo­vě­ka ke hří­chu, který je lá­ka­vý a na­bí­zí snad­něj­ší život než se­be­z­á­por a vůle plnit Boží zákon, k níž vy­bí­zí Je­ží­šo­va ra­dost­ná zvěst. A nejen to. Dě­ji­ny Církve znají i fe­no­mén okul­tis­mu, magie a také pří­mé­ho uctí­vá­ní ďábla, což je dnes sil­něj­ší než v mi­nu­lých do­bách, jenže se o tom v ma­in­stre­a­mo­vých mé­di­ích téměř ne­mlu­ví a ne­pí­še.

Magie a okul­tis­mus

Jedna stará moud­rost říká: „Kdo ne­vě­ří v Boha, uvěří všemu.“ A pro­slu­lý mni­chov­ský kar­di­nál Mi­cha­el Faul­ha­ber se před II. svě­to­vou vál­kou vy­já­d­řil, že „je až ne­u­vě­ři­tel­né, jakým ne­smys­lům jsou lidé ochot­ni uvě­řit jen proto, aby ne­mu­se­li věřit v pra­vé­ho Boha“. Si­tu­a­ce je oprav­du vážná. I když naše re­pub­li­ka je údaj­ně „neja­te­is­tič­těj­ším stá­tem Ev­ro­py“ (což mi­mo­cho­dem není prav­da, ale o tom na jiném místě), živ­nos­ti růz­ných „ex­per­tů a ex­per­tek v ob­las­ti magie“ přímo kve­tou: věšt­ci a věšt­ky­ně, kar­tář­ky, or­ga­ni­zá­to­ři spi­ri­tis­tic­kých se­an­cí apod. Rov­něž za­svě­ce­ní do reiki a po­dob­ných ma­gic­kých ri­tu­á­lů ne­u­stá­le sílí.

Lidé se mnoh­dy přímo vy­dá­va­jí do rukou okul­tis­tů bez­pro­střed­ně spo­lu­pra­cu­jí­cích s dé­mo­ny, což, jak upo­zor­nil před pár lety ze­snu­lý pro­slu­lý exor­cis­ta P. Gab­rie­le Amorth, jsou stále čas­těj­ší jevy. Ta­ko­vým oso­bám hrozí nejen po­zem­ské stras­ti ve formě po­sed­los­ti, ztrá­ty zdra­ví a ma­jet­ku, ale – což je mno­hem dů­le­ži­těj­ší – věčné trá­pe­ní v pekle.

Vy­ni­ka­jí­cí pol­ský exer­ci­tá­tor P. Piotr Pa­wlukiewicz uvádí názor jedné re­dak­tor­ky z roz­hla­su, že prý „když se na­ro­dí člo­věk, sou­čas­ně se někde v Af­ri­ce nebo v aus­tral­ské buši na­ro­dí ně­ja­ké zvíře, které je naším du­chov­ním bra­t­rem“. Když one­moc­ní­me, tak ono také. Když jsme plni ra­dos­ti, ono rov­něž ji pro­ží­vá. Ne­smí­me se prý ale dle této no­vi­nář­ky se­tkat s tímto „zví­ře­cím sou­ro­zen­cem“ tváří v tvář. Podle zá­ko­nů magie nám tady hrozí vážné ne­bez­pe­čí.

Toto sa­mo­zřej­mě může být dů­vo­dem k po­ba­ve­né­mu smí­chu, i když je trist­ní, že tomu věří i vy­so­ce vzdě­la­ní lidé jako do­tyč­ná re­dak­tor­ka. Méně legrač­ní ovšem je, když si někdo z ta­ko­vých ne­smys­lů dělá vý­nos­ný vý­dě­leč­ný pod­nik a zne­u­ží­vá tak hlouposti lidí. V Pol­sku se např. ob­je­vi­la tato re­kla­ma: „Ča­ro­děj­ni­ce ti svými kouz­ly za­ří­dí, že tvůj man­žel za­po­me­ne na mi­len­ku – za pouhé 2 ti­sí­ce zlo­tých.“

Jedna žena se P. Pa­wlukiewic­zo­vi svě­ři­la: „Na­psa­la jsem ča­ro­děj­ni­ci, že pro­sím o za­klí­ná­ní, které by mi vrá­ti­lo mého bý­va­lé­ho mi­lé­ho. Od­po­vě­dě­la, že po­tře­bu­je od nás obou data na­ro­ze­ní a fo­to­gra­fie. Pak jsem jí vo­la­la, jaká je cena to­ho­to ri­tu­á­lu. Od­po­vě­dě­la: ‚To zá­le­ží na tom, na jak dlou­ho chce­te, aby se váš milý k vám vrá­til, jest­li na 5 let, tak 700 zlo­tých.‘ Oněmě­la jsem. Magie tedy exis­tu­je a je přes­ně vy­čís­li­tel­ná pe­ně­zi.“

Jasně, že magie je z velké části za­lo­že­ná na pod­vo­du a na snaze ždí­mat pe­ní­ze z ne­šťast­ní­ků, kteří víru za­mě­ni­li za po­vě­ru. Nicmé­ně to ne­zna­me­ná, že pro­vo­zo­va­tel a po­sky­to­va­tel magie není ve spo­je­ní s dé­mo­ny. Ri­tu­ál­ní za­klí­ná­ní, které nej­růz­něj­ší ča­ro­děj­ni­ce a ča­ro­dě­jo­vé (má­go­vé) po­u­ží­va­jí, není ničím jiným než na­va­zo­vá­ním ko­mu­ni­ka­ce s nimi – a to už je mno­hem, mno­hem horší než ztrá­ta se­be­vět­ší­ho ob­no­su peněz. Ma­gic­ké ri­tu­á­ly sku­teč­ně při­vo­lá­va­jí dé­mo­ny do ži­vo­ta člo­vě­ka, jsou pro ně po­zván­kou, na kte­rou oni ochot­ně re­a­gu­jí.

Za­kla­da­tel no­vo­do­bé­ho sa­ta­nis­tic­ké­ho hnutí ve 20. stol. Alis­ter Crowley z Velké Bri­tá­nie na­psal: „Okul­tis­ta musí vy­tvo­řit jazyk ko­mu­ni­ka­ce s duchy, kteří mu mají po­skyt­nout po­ža­do­va­nou in­for­ma­ci nebo pro­vést po­ža­do­va­né úkony. Jest­li okul­tis­ta sa­mot­ný věří či ne­vě­ří v účin­nost ri­tu­á­lu, nemá tady žádný vý­znam. Jakmi­le vy­slo­ví pří­sluš­né for­mu­le, du­cho­vé jsou při­vo­lá­ni a pů­so­bí…“ Ji­ný­mi slovy tedy: Za­klí­na­cí ob­řa­dy, i když je vy­ko­ná ate­is­ta, který chce s je­jich po­mo­cí pouze „ohro­mit“ zá­kaz­ní­ka, z něhož vy­ta­hu­je pe­ní­ze, vy­tvá­ře­jí pakt mezi člo­vě­kem a dé­mo­ny, což se týká jak mágů, tak i je­jich kli­en­tů. Tyto zku­še­nos­ti má každý exor­cis­ta.

Cír­kev učí, že du­chov­ní svět, který nás ob­klo­pu­je, tvoří dobří a zlí du­cho­vé. Ty dobré a čisté na­zý­vá­me an­dě­ly, ty zlé a ne­čis­té dé­mo­ny. Hlav­ním cílem ne­čis­tých duchů je při­vést člo­vě­ka k pře­ru­še­ní vazby se Stvo­ři­te­lem. K tomu vy­u­ží­va­jí dary, které do­sta­li při svém stvo­ře­ní jako an­dě­lé. Ty jim zů­sta­ly i poté, co se vzbou­ři­li proti Bohu a octli se v pekle. Mají vyšší po­zná­ní než člo­věk, jsou in­te­li­gent­něj­ší než on, a umějí před­ví­dat bu­dou­cí věci s vy­so­kým stup­něm prav­dě­po­dob­nos­ti. Proto ně­kte­ří lidé pro­vo­zu­jí­cí okult­ní prak­ti­ky znají de­tai­ly ze ži­vo­ta ji­ných a jsou schop­ni před­ví­dat příští udá­los­ti.

V pol­ské du­chov­ní li­te­ra­tu­ře je znám pří­pad mladé ženy Justy­ny, která se za­mi­lo­va­la do jed­no­ho muže. Pro­to­že její cit nebyl opě­to­ván, vy­pra­vi­la se za věšt­ky­ní, která k tomu po­u­ží­va­la ta­ro­ky. Ta jí řekla, ať si koupí láhev vína, po­sta­ví ji na stůl, a denně u ní za­pa­lu­je svíci spolu s od­ří­ká­vá­ním zá­svět­né for­mu­le bůž­kům a dé­mo­nům. Uči­ni­la tak – a vy­hléd­nu­tý muž se s ženou ihned sblí­žil. Jenže tento sva­zek velmi brzy skon­čil a Justy­ně při­ne­sl ještě větší pro­blémy, než měla před­tím. Ďábel totiž nikdy ne­po­má­há, pouze škodí.

A další pří­pad z Pol­ska, jak jej pu­b­li­ko­val jeden kněz v ča­so­pi­se „Ek­zor­cysta“: „Ohlá­si­la se u mne jedna star­ší paní a hle­da­la pomoc pro svého 25le­té­ho syna, jenž měl pro­blémy s al­ko­ho­lem. Při roz­ho­vo­ru se uká­za­lo, že ona i její syn se už léta uchy­lu­jí k růz­ným for­mám okul­tis­mu – od bi­o­ener­go­te­ra­pie až po věš­tě­ní. Du­chov­ním vůd­cem této ženy je ta­ro­kář­ka, která jí radí při každé pří­le­ži­tos­ti, mimo jiné i v zá­le­ži­tos­ti je­jí­ho syna. Ta­ro­kář­ka jim dala for­mu­li, kte­rou měli oba od­ří­ká­vat každý den až do oka­mži­ku, kdy někdo z je­jich okolí zemře. Pak se měli do­sta­vit do domu mrt­vé­ho, po­mo­ci s umy­tím těla a syn prý musí tuto vodu vypít.“ Oba vy­ko­na­li, co ta­ro­kář­ka řekla.

Sa­mo­zřej­mě zlep­še­ní se ne­do­sta­vi­lo, na­o­pak zá­vis­lost syna na al­ko­ho­lu byla čím dál horší. Zmí­ně­ný pří­pad uka­zu­je, k jak vel­ké­mu za­tem­ně­ní mysli do­chá­zí u člo­vě­ka, který po­ru­šu­je 1. Boží při­ká­zá­ní a po­u­ží­vá slu­žeb okul­tis­tů. Démon ale nic dob­ré­ho ne­při­ná­ší, člo­věk ztrá­cí schop­nost správ­ně hod­no­tit své jed­ná­ní. Po­sled­ním a nej­hor­ším dů­sled­kem je ale věčná ztrá­ta Boha. Uží­vá­ní magie a okul­tis­mu patří k nej­těž­ším hříchům. Je zra­dou Boha, jak na řadě míst kon­sta­tu­je Písmo sv., které mluví o prak­ti­ko­vá­ní smil­stva člo­vě­ka s dé­mo­ny.

Boží Slovo ka­te­go­ric­ky praví, že nelze sou­čas­ně pít z ka­li­cha Páně a z ka­li­cha dé­mo­nů (1 Kor 10, 18–22). Náš věčný život je v očích Pána tím nej­cen­něj­ším, On sám jen proto, aby nás pro věč­nost za­chrá­nil, pod­stou­pil straš­li­vou smrt na Kal­vá­rii. V sázce je věčný život člo­vě­ka, jenže o tom se ne­do­zví­me nic ani z in­ter­ne­to­vých re­klam „ex­per­tů a ex­per­tek v ob­las­ti magie“, ani z ma­in­stre­a­mo­vých médií.

Otřes­ná svě­dec­tví exor­cis­tů

Ne­mu­sí­me ani cho­dit do za­hra­ni­čí, sly­šel jsem mnoho před­ná­šek exor­cis­tů o tom, co se děje u nás. Jeden, který byl zá­ro­veň i psy­chi­at­rem, např. sdě­lo­val straš­li­vý pří­pad, jak za ním do or­di­na­ce při­šla dívka s těž­ký­mi men­tál­ní­mi pro­blémy. Je­jich pří­či­na? Za­plet­la se s jed­nou sa­ta­nis­tic­kou sku­pi­nou, sli­bo­va­la si od toho ži­vot­ní úspěch, který jí oni slí­bi­li. Pak nad ní pro­vá­dě­li pří­šer­ný ri­tu­ál: mu­se­la se svlék­nout do naha, leh­nout si na ka­men­ný stůl a ne­chat na sebe ně­ja­kou dobu kapat krev z ri­tu­ál­ně za­bi­té­ho kozla. Poté s ní všich­ni měli sex.

Po­dob­nou hrůzu za­ži­la i jedna mladá lé­kař­ka, která zá­vi­dě­la ně­kte­rým svým ko­le­gům je­jich rych­lou ka­ri­é­ru. Když se jich na to ptala, do­sta­la od­po­věď: „To všech­no můžeš mít také, lu­xus­ní auto, krás­ný dům, za­hra­nič­ní zá­jezdy atd., stačí jen, když se sta­neš člen­kou na­še­ho sdru­že­ní.“ Ona pod­leh­la těmto svo­dům – a za­ži­la něco po­dob­né­ho jako děvče z výše jme­no­va­né­ho pří­pa­du. Octla se psy­chic­ky a du­chov­ně úplně na dně.

Ve vy­spě­lých stá­tech světa je si­tu­a­ce ještě horší, proto zájem o pomoc exor­cis­tů ra­pid­ně vzrůs­tá. Přes­to ale ně­kte­ří ne­o­mo­der­nis­tič­tí bis­ku­po­vé po­va­žu­jí tuto služ­bu, exis­tu­jí­cí od nej­ran­něj­ších po­čát­ků Církve (exor­cis­ta ná­le­žel k niž­ším stupňům du­cho­ven­ské­ho svě­ce­ní), za zby­teč­nou. Před pár mě­sí­ci např. bis­kup ve švý­car­ském Churu Jo­se­ph Bon­ne­ma­in ji ve své diecé­zi úplně zru­šil s tím, že prý žádné vlivy zlých duchů ne­e­xis­tu­jí a všech­no, co údaj­ně sou­vi­sí s dé­mo­ny, jsou jen „psy­cho­so­ma­tic­ké po­tí­že“, jež spa­da­jí do kom­pe­ten­ce lé­ka­řů a ni­ko­li kněží.

Nicmé­ně sa­tan­ské ri­tu­á­ly se la­vi­no­vi­tě šíří. Vý­sled­kem jsou potom je­jich oběti – lid­ské trosky. Lé­ka­ři si ne­vě­dí rady a mnozí z nich sami po­sí­la­jí tyto pa­ci­en­ty k exor­cis­tům. Ně­kte­ré prak­ti­ky sa­tan­ských sekt se octly u soudu a je­jich pa­cha­te­lé se do­čka­li za­slou­že­né­ho tres­tu.

Tak např. v ame­ric­kém New Or­le­an­su se upsal sa­ta­nu do­kon­ce ka­to­lic­ký kněz Tra­vis Clark a v říjnu r. 2020 přímo na ol­tá­ři Páně pro­vo­zo­val se­xu­ál­ní hrát­ky se dvěma dá­ma­mi jako ri­tu­ál k poctě ďábla. Míst­ní bis­kup mons. Gre­go­ry Ay­mond správ­ně ozna­čil cho­vá­ní kněze jako dé­mo­nic­ké a na­ří­dil oltář od­svě­tit a spá­lit. Du­chov­ní byl ex­ko­mu­ni­ko­ván a za­tčen po­li­cií.

Podle in­for­ma­ce agen­tu­ry Fran­ce Pres­se se před pár mě­sí­ci udál pří­šer­ný pří­pad v Pa­ří­ži, kde 24le­tá Al­ží­řan­ka, lesba a sa­ta­nist­ka Da­hbia B., vy­lá­ka­la 12le­tou dívku do pro­půj­če­né­ho bytu, kde ji po­hlav­ně zne­u­ži­la a poté straš­li­vým způ­so­bem ri­tu­ál­ně za­vraž­di­la roz­se­ká­ním na kous­ky. Pak ob­řad­ně vy­pi­la její krev. Byla za­tče­na a čeká na svůj ortel, nicmé­ně otáz­ka zní, proč zů­stá­vá ne­do­tče­na sa­ta­nis­tic­ká sku­pi­na, k níž ná­le­že­la?

Ame­ric­ká de­sig­nér­ka Lotta Vol­ko­va zase zve­řej­ni­la na in­ter­ne­tu re­kla­my, v nichž vy­stu­pu­jí dětí s ply­šo­vý­mi med­víd­ky, které mají na sobě šaty po­stří­ka­né krví ze sa­tan­ských ri­tu­ál­ních obětí a nad nimi se vzná­ší vy­ob­ra­ze­ný ďábel s pen­tagra­mem.

To je pouze pár pří­kla­dů, jak se pro­je­vu­jí sa­ta­nis­mus a magie v sou­čas­nos­ti. Jak se tomu brá­nit? Zá­klad je jeden: žít v mi­los­ti po­svě­cu­jí­cí a vy­stří­hat se všech věští­ren, za­svě­ce­ní do po­chyb­ných ri­tu­á­lů, spi­ri­tis­mu, bi­o­ener­ge­tis­mu apod. S dé­mo­ny si nelze za­hrá­vat, ani v žertu ne. Jestli­že se třeba do­zví­dám, že na ka­to­lic­kých tá­bo­rech „v žertu“ vy­vo­lá­va­jí duchy, tak pozor, s tě­mi­to sku­teč­nost­mi se ne­žer­tu­je. Zlí du­cho­vé berou vážně i tyto legrác­ky jako „po­zvá­ní“.

Ka­to­lík, který má ne­u­stá­le na zře­te­li, jak Bo­ho­člo­věk pro něj trpěl na kal­vár­ském kříži, pra­vi­del­ně se zpo­ví­dá, při­jí­má svá­tos­ti a modlí se, ne­mu­sí mít z dé­mo­nů strach. Ocitá se za ochran­ným valem, kam satan ne­mů­že. Dů­le­ži­té je pouze, aby vy­tr­val a o tuto mi­lost musí ne­u­stá­le pro­sit. A také – u těch, kteří jsou mu po­vin­ni po­sluš­nos­tí (děti, pod­ří­ze­ní), ne­tr­pět žád­nou ko­ke­té­rii s okul­tis­mem, magií a sa­ta­nis­mem. Pro­s­me zejmé­na teď ve Sva­tém týdnu za všech­ny, kteří se do­sta­li do zá­vis­los­ti na ďáblu, a za je­jich osvo­bo­ze­ní.

Zdroj: „Anna Nowo­grodz­ka-Pa­tryar­cha: Cza­row­ni­ce, magia i pieniądze. Bo kto nie wier­zy w Boga, uwier­zy we ws­zyst­ko“ in www.​pch24.​pl 11.3.2023; dále „Di­o­ece­se Chur be­ko­mmt keine Exor­cis­ten,“ in Glau­be und Ki­rche 12/2022