Právem se mne zeptáte: Co mají tyto 3 věci společného? Víc, než si myslíme. Sledujme postupně jednu po druhé:

Nový arcibiskup v Praze

Je jím, jak zajisté každý z čtenářů ví, redemptorista a dosavadní litoměřický biskup Mons. Stanislav Přibyl. Co můžeme jako věrní katolíci očekávat? Jeho některé negativní výroky o tradiční liturgii nejsou dobrým znamením. Nepříliš nadějné je také jeho vyjádření na adresu dění na pražské Katolické teologické fakultě, kde se neomodernisté pokoušeli již delší dobu otevřenou rebelií likvidovat poslední zbytky pravověrnosti, které tam ještě přetrvávají, proto podnikli frontální útok proti děkanovi P. doc. Jaroslavu Brožovi – a dosáhli svého: on už děkanem není. Dosavadní arcibiskup Mons. Jan Graubner doc. Brože podporoval, stál za ním a dal najevo určitou snahu, aby fakulta byla opravdu katolická. Jeho nástupce Mons. Přibyl se ale podle www.christnet.eu 2.2.2026 vyjádřil, že mu jde o „harmonii“ mezi katolicitou fakulty a „akademickou svobodou“. Jakoby obojí bylo v rozporu! U studia pro kněze zavazuje přece seminární kázeň, tak jakápak „akademická svoboda“?

A studium pro laiky? Akademickou svobodu jim nikdo nebere, ta ale končí tam, kde jde o dogma a pravou víru Kristovu. Nelze vyučovat na církevním učilišti hereze, nelze též připustit, aby studenti si diktovali, kdo má a kdo nemá být děkanem a jaké studijní obory se mají zavádět. To bychom se brzy octli v r. 1948, kdy komunistické studentské tzv. akční výbory rozhodovaly, který pedagog smí a který nesmí na univerzitě přednášet apod.

Arcibiskup Přibyl je podle médií tzv. „umírněný konzervativec“. Tato nálepka ve skutečnosti nic neznamená. Teprve vlastní kroky ukážou, kam míní směřovat. Modleme se, aby tradiční katolíky „překvapil“ kladně a nikoli záporně – především svým postojem k liturgii všech dob a k pravé zjevené nauce. Té liturgii a té nauce, kterou hlásá a hájí Kněžské bratrstvo sv. Pia X.

Svěcení u FSSPX

Generální představený tradičního Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) založeného r. 1970 arcibiskupem Mons. Marcelem Lefébvrem P. Davide Pagliarani oznámil, že vedení instituce se rozhodlo 1. července tohoto roku vysvětit další biskupy pro Bratrstvo, neboť z původních 4 vysvěcených r. 1988 Mons. Lefébvrem 2 zemřeli a dosavadní 2 již jsou v emeritním věku. Arcibiskup Lefébvre po neúspěšné snaze dosáhnout souhlasu Vatikánu pro své kandidáty a po důvodném podezření, že se v Římě čeká na „biologické řešení“ (zakladatel Bratrstva měl již 83 let), se rozhodl přistoupit ke svěcení svých 4 kandidátů bez souhlasu Svatého stolce i za cenu samočinné exkomunikace pro něho a pro jím vysvěcené biskupy, která podle kanonického práva následovala.

Tuto exkomunikaci zrušil r. 2009 papež Benedikt XVI. Nyní však, kdy nastává nová potřeba světit další biskupy pro Bratrstvo, riskuje tato instituce opět exkomunikaci podle kanonického práva. P. Pagliarani dle www.pch24.pl 2. 2. 2026 oznámil, že psal v této záležitosti dopis papeži a chtěl osobní setkání s ním, aby se domluvil na kandidátech. Z Říma však přišla odpověď, která dle představeného Bratrstva „není k věci“, tj. nikoli kladná. Bratrstvo proto míní opakovat scénář z r. 1988, pokud nedojde ještě předtím k osobnímu setkání s papežem Lvem XIV., o což P. Pagliarani usiluje.

Záměr Bratrstva vyvolává u tradičně zaměřených církevních hodnostářů protikladné reakce. Známý švýcarský obhájce Tradice emeritní biskup Mons. Marian Eleganti v článku zveřejněném 3. 2. 2026 na www.katholisches.info varuje Bratrstvo před tímto krokem a poukazuje na to, že argument arcibiskupa Lefébvrea z r. 1988, že Církev se tehdy nacházela ve stavu nouze a nebylo po všech snahách dosáhnout rozumné dohody s Římem jiného řešení, jak zachránit tradiční liturgii a pravověrnost, není ospravedlnitelný, neboť nelze trhat jednotu s papežem a celou Církví. Kdo tak činí, upadá do schizmatu.

Naproti tomu světící biskup z kazachstánské Astany Mons. Athanasius Schneider v knize „Wiosna Kościola, która nie nadeszla“ (Jaro Církve, které nepřišlo) biskupské svěcení, k němuž přistoupil Mons. Lefébvre r. 1988, hájí. Upozorňuje na to, že mu šlo o záchranu pravé katolické víry – a tady neexistovalo žádné jiné řešení. Mons, Schneider dále poukazuje na fakt, že arcibiskup Lefébvre se před tímto svěcením modlil celou noc před svatostánkem a ještě dříve vyčerpal všechny možnosti dohody s Římem. Tak schizmatik určitě nejedná a biskup Schneider věří, že Lefébvre bude jednou svatořečen. O tom, že FSSPX nechce být schizmatické, svědčí také modlitba jeho kněží za papeže a za místního biskupa v mešním kánonu.

P. Pagliarani právem tvrdí, že pokud existoval r. 1988 v Církvi stav nouze, tak ten je dnes mnohem větší než tenkrát. A my dodáváme: Pokud za biskupské svěcení bez souhlasu Sv. stolce následovala dle kanonického práva r. 1988 a bude následovat i letos, jestli se svěcení uskuteční, exkomunikace, tak mají morální právo o ní mluvit ti hodnostáři v Římě, kteří nejenom tolerují biskupská svěcení bez souhlasu Sv. stolce v Číně bez jakékoliv zmínky o exkomunikaci, ale sami hlásají nejnehoráznější hereze, jež někdy dokonce přecházejí až do apostáze? Neměli by být exkomunikovaní spíše oni, kupříkladu kardinál Victor „Tucho“ Fernández, jenž jako „kozel“ zastává funkci „zahradníka“, tj. prefekta Dikasteria pro nauku víry?

Skandální vyjádření kardinála Fernándeze o inkvizici

Heterodoxními názory tohoto hodnostáře jsme se na našich stránkách zabývali mnohokrát, zejména jeho postojem k praktikované homosexualitě a vůbec k 6. přikázání, za což si vysloužil nelichotivou přezdívku „pornoprefekt“. Kardinál Fernández také relativizuje pojem pravdy a považuje v duchu zemřelého papeže Františka různost náboženství za Boží vůli.

Nyní se ale Fernández vyznamenal další nehorázností. Přirovnal v jednom mediálním rozhovoru katolickou inkvizici k nacistickému vyhlazování Židů, ke světovým válkám a k současnému násilí v Gaze, jak o tom informuje 2. 2. 2026 portál www.christianitas.sk. O inkvizici jsme na našich stránkách psali mj. v článku „Byla inkvizice zlem nebo požehnáním?“.

Těmito výroky se Fernández zařadil mezi výslovné nepřátele Církve, kteří ji právě kvůli inkvizici napadají. Jsou urážkou všech světců, kteří tento úřad zastávali, např. papeže sv. Pia V. nebo sv. Jana Kapistrána. Někteří inkvizitoři položili při obraně Kristovy pravdy i svůj život, např. sv. Petr Veronský nebo sv. Pedro Arbuéz. Nepopíráme, že inkvizitoři byli především lidé – a mezi nimi se vyskytli i ukrutníci a manipulátoři, jak dokázaly především procesy s templáři počátkem 14. stol. nebo neobhajitelné upálení sv. Jany z Arku r. 1431. Ne všechny rozsudky vynesené tímto tribunálem byly spravedlivé.

Nicméně podle objektivní historiografie činí počet odsouzených církevní inkvizicí během 500 let její existence (13.–18. stol.) 2–5 tisíc osob. Za to je pranýřována nejen nepřáteli Církve, ale i jejími hodnostáři á la kardinál Fernández. Proč ale tento „pornoprefekt“ současně neuvede, že jakobínské tribunály za Francouzská revoluce, která je naopak oslavována jako počátek epochy svobod a lidských práv, během pouhých dvou let (1792–4) poslaly na krutou smrt minimálně 400 tisíc nevinných lidí, především katolíků, kteří se nechtěli vzdát své víry? To není šoah nebo holocaust? Co tady srovnávat s inkvizicí? Vždyť je to úplně směšné!

A ptejme se dále. Když kardinál Fernández připomíná teror v Gaze a další násilí ve světě, proč současně nezmíní genocidu křesťanů v Nigérii? Tento hodnostář tím jen odhaluje, že je na hony vzdálen opravdovému církevnímu smýšlení, stal se faktickým odpadlíkem a nemá v tak důležitém úřadě, jakým je Dikasterium pro nauku víry, co pohledávat.

Pozn. red.: 5. 2. 2026 FSSPX oznámilo, že setkání generálního představeného FSSPX P. Davide Pagliaraniho a Jeho Eminence kardinála Fernándeze se uskuteční 12. 2. 2026.