Redakce: Všechno ukazuje na to, že naši společnost čeká podobný scénář jako v Norsku. Vy jste se zaangažovala do práce v Koalici pro život a rodinu, abyste lidi varovala před podobnými změnami…

Anna Targońska: Ano, protože přesně vím, o čem je řeč. Toto téma se mne osobně dotklo, neboť jsem více než 7 let žila v Norsku. Mé děti tam chodily do mateřské školy a potom do školy, proto tento fenomén měl na nás bezprostřední vliv. Když moje dcera měla 9 let, přišla jednoho dne za mnou a ptala se: Mami, slyšela jsem o něčem, co se nazývá sex. Ihned jsem se chtěla dozvědět, kde to slyšela. Odpověděla, že do školy přišel nějaký pán a dlouho o tom vykládal, dokonce se vyptával dětí na různé věci spojené se sexem. Tehdy se mi v hlavě rozsvítila kontrolka.

To ale nebyl konec. O týden později se mne dcera zeptala, jestli může nechodit v úterky do školy. Zeptala jsem se, proč. Dítě mi řeklo, že ten den ve vyučování jsou pouštěny velmi podivné filmy, které u ní vyvolávají špatné pocity. Protože tato videa byla přístupná na internetu, pustila jsem si je a oči mi lezly z důlků hrůzou. Šokovalo mne, že takové výtvory se promítají devítiletým dětem.

Byly tam obrázkové instruktáže o masturbaci pro chlapce i děvčata prezentované na figurínách s tím, že prý všichni to dělají a jak je to ´zdravé´. Film děti vyzýval, aby o tom beze studu a otevřeně mluvily. To bylo něco strašného.

R: Jděme do toho rizika – naši čtenáři mají právo vědět, s čím se vlastně setkáváme.

AT: Byly tam mimo jiné i tyto scény: Muž vychází ze sprchy zahalený ručníkem a když vchází do šatny, tak instruktorka sexuální výchovy z něho snímá tuto pokrývku, dotýká se jeho genitálií a vysvětluje dětem, jak je co sestavené. Šlo o tak hanebné scény, že je mám dodnes v hlavě, stačí vidět to jen jednou, aby ten obraz zůstal trvale v paměti. Pomyslete ale, jak to musí působit na děti. Nebo jiná scéna: instruktorka sexuální výchovy má hlavu mezi nohama nahého muže a pomocí jakési tekutiny z tuby se pokouší ukázat, jak vypadá výron semene. Nebo další výjev: krev na těle ženy má děti poučit o menstruaci. Bylo to tak hanbatě představené, že nevím, jak devítileté děti se vrátí do svého normálního denního rytmu.

R: Pokud dobře rozumím, tak se nejedná o nějaké nahrávky na pornografických stránkách, ale o státní výchovný servis pro školy…

AT: Bohužel ano. Podle mého názoru takové ukázky mají zničit přirozenou intimitu dětí, jejich stud. Dětská nevinnost má být likvidována jako něco špatného. Oficiální sdělení tvrdí, že tato sexuální výchova prý pomáhá v ochraně dětí před pedofilií. Ale jak, když do školy přijde cizí muž a vypráví ani ne desetiletým dívenkám o sexu? Nebo ty snímky - mužské genitálie ve dvaceti záběrech. Proč? Aby dítě ihned vědělo, co může očekávat? Jestli po takové instruktáži přijde třeba na hřišti k dítěti dospělý muž a začne se obnažovat, tak přirozenou reakcí děvčete už nebude křik a útěk, jak je to samozřejmé. Zná přece takovou situaci ze školy. Ví, že je normální, když přijde nějaký cizí pán a přeje si sex. Jestliže toto bylo ukazováno ve škole při vyučování se souhlasem učitelů, tak dítěti je vyslán signál, že se nemá čeho bát, když se setká s pedofilem. Nejedná se tedy o žádnou ochranu dítěte před pedofilií, ale naopak o přípravu na ni.

R: Myslím, že v polských školách by to vyvolalo skandál, ale v Norsku je to - podle toho, co říkáte - každodenní chléb. Je tomu tak?

AT: Obávám se, že v Polsku by to sice vyvolalo skandál, ale pouze do určité doby. Veškerá tato agenda se totiž zavádí postupnými malými krůčky. Jsme zpracováváni, aby to, co se teď jeví jako šokující, náš rozum začal pozvolna vnímat jako něco běžného. Nejlépe o tom svědčí reakce norských rodičů. Já jsem se stavěla kategoricky proti tomuto způsobu výuky. Telefonovala jsem napřed učitelce, která mi řekla, že viděla všechny tyto filmy a nemá s tím vůbec žádný problém. Zkoušela jsem se ujistit, jestli náhodou nedošlo k omylu, jestli nejde o videa určená jiné věkové kategorii žactva. Ne - sdělila mi kantorka, jedná se opravdu o materiály pro devítileté.

Potom jsem kontaktovala rodiče spolužaček mé dcery pomocí Facebooku. Umístila jsem tam inkriminované nahrávky a ptala se, jestli toto považují za vhodné pro své děti. Poznamenala jsem, že sexualita je tady prezentována jako hra a zábava bez jakéhokoliv vztahu k trvalému svazku, k lásce, k manželství a k rodičovství. Chtěla jsem se dozvědět, jaký je postoj rodičů spolužaček mé dcery, když můj postoj je ostře kritický. Takový obsah je na hony vzdálen tomu, jak bych chtěla vychovávat své děti.

Nastalo veliké ticho a tři dny se nikdo neozýval. Pak mi ale zatelefonovala předsedkyně rodičovského sdružení a řekla mi, že po mém příspěvku na Facebooku hovořila s ostatními rodiči. K mému zděšení se ukázalo, že problémem nejsou pro ně tyto hrozné filmy, ale mé pochybnosti a konzervativní přístup k tématu. Předsedkyně sdružení mi sdělila, že ona i všichni rodiče prošli v dětství takovou výchovou a nějak žijí, tudíž všechno je v nejlepším pořádku. A podle jejich názoru je škola místem, kde by se děti měly o těchto věcech dozvědět…

R: Když nikdo neviděl problém - ani učitelka, ani rodiče - tak jak se vám podařilo uchránit děti před těmi lekcemi?

AT: Ne, nepodařilo se mi uchránit všechny děti v této škole, ale podařilo se mi pomoct vlastní dceři. Bojovala jsem proti nepřátelskému okolí jeho vlastní zbraní. Připomenula jsem jim, jak učitelka vysvětlovala, že když dítě nechce psát domácí úkoly, tak nemusí. Pokud nechce psát testy z matematiky, tak netřeba. Všechno, co s pokoušíme dětem vnucovat, je v Norsku chápáno jako forma násilí na nich. Uplatnila jsem tento argument proti sexuální výchově. Na počátku mi šlo pouze o to, aby dcera byla osvobozena od této výuky. Dostalo se mi však odpovědi, že to by prý znamenalo porušení práva dítěte na výuku. Sexuální „výchovu“ označila kantorka za element všeobecného vzdělání nezávisle na světovém názoru rodičů.

Pozastavuji se nad tím, co společného mají se všeobecným vzděláním výroky učitelky dětem, že když jde o sex, tak může ´každý s každým, chlapec s chlapcem, děvče s děvčetem a dokonce člověk se zvířetem´. Na otázky děti odpovídají, že samozřejmě může i pták s prasetem nebo slon se žirafou, pokud je tady oboustranný souhlas. Bylo by to normálně směšné, kdyby to děti nebraly opravdově. Jedno děvče ze třídy mé dcery se naprosto vážně ptalo učitelky, jestli ze sexu s jejím milovaným psem vzniknou děti nebo štěňata.

Když jsem poznala, že podle norských zákonů nemám možnost odporu, tak jsem zkusila jinou taktiku. Řekla jsem, že dcera pociťuje na těchto lekcích těžká traumata. Na to mi nemohli nic říct, protože dítě samotné se odmítalo této výuky účastnit. To byla jediná cesta, jak je ochránit před systematickou zkázou.

R: Jaký to má podle vás vliv na stav norské společnosti? Ptám se nejen na děti a mládež, ale na dospělé.

AT: Negativní důsledky jsou hmatatelné - norská společnost je sexualizovaná, ateistická a bez jakýchkoliv hlubších hodnot. Dítě je chápáno jako vedlejší produkt sexuálního soužití a převládá souhlas s potratem, pro nějž se rozhoduje většina žen, zejména mladých. Svatby jsou vzácným jevem, převládají tzv. patchworkové rodiny a volné svazky bez citového vztahu. Norsko je také zemí s vysokým počtem sebevražd, neboť lidé nevidí hlubší smysl života. Co je ale nejdůležitější - oficiálním cílem celé této tzv. sexuální výchovy je prý vytvořit u lidí už v nejmladším věku povědomí o nutnosti zabránit rané sexuální iniciaci a nechtěnému těhotenství. Jenže praxe ukazuje pravý opak, jak dosvědčují statistiky! To znamená, že skutečný cíl těchto iniciativ je skrytý a úplně opačný.

R: Uvědomuje si vůbec naše společnost, že přesně tento scénář čeká Polsko?

AT: Bohužel značná část Poláků nemá představu o tom, co hrozí. Plán ministerstva školství předkládá něco úplně jiného, než co můžeme reálně očekávat. Chtěla bych apelovat, abychom se nenechali zmanipulovat a neuvěřili, že tzv. zdravotní výchova, jak ji ministerstvo nazývá a plánuje zavést do škol, nebude spjata s permisivním modelem sexuální výchovy, jak je toho svědkem Norsko.

R: Děkujeme za rozhovor