„Vy­zná­ní pravd vzta­hu­jí­cích se k nej­čas­těj­ším omy­lům v ži­vo­tě Církve naší doby“ po­de­psa­né kar­di­ná­lem Bur­kem, bis­ku­pem Schne­i­de­rem a ně­ko­li­ka dal­ší­mu bis­ku­py – sku­teč­ný „nový sy­la­bus omylů“ či snad „sy­la­bus no­vých omylů“ – které bylo zve­řej­ně­no 10. červ­na 2019, mi při­po­mně­lo velké do­ku­men­ty pa­pež­ské­ho uči­tel­ské­ho úřadu v mi­nu­lých sta­le­tích, kdy vlád­nou­cí pa­pe­žo­vé znali roz­díl mezi prav­dou a omy­lem, uměli pod­po­ro­vat první a od­su­zo­vat druhé a měli dost od­va­hy a lásky, aby tyto své soudy ší­ři­li mezi kně­ží­mi i vě­ří­cí­mi. Pro­zkou­mal jsem svůj ar­chív pa­pež­ských en­cyklik a jako ob­vykle mě mé ob­je­vy znovu ohro­mi­ly. Zde jsou dva z nich.

Kolik lidí kdy sly­še­lo o pa­pe­ži Piovi VIII. (Fran­ce­sco Sa­ve­rio Maria Fe­li­ce Cas­ti­g­li­o­ni, 1761-1830)? Vládl krát­ce, méně než dva roky, ale jeho en­cykli­ka Tra­di­ti hu­mi­li­ta­ti [an­g­lic­ky viz zde], vy­da­ná téměř přes­ně před 190 lety za­zní­vá pro­ni­ka­vým po­zná­ním a zá­pa­lem. Jako by ho­vo­řil o Abú Dhabí nebo pra­cov­ním do­ku­men­tu pro ama­zon­skou sy­no­du:

„K těmto bludům ná­le­ží od­por­ný klam so­fis­tů naší doby, kteří ne­u­zná­va­jí žádný roz­díl mezi roz­lič­ný­mi vy­zná­ní­mi a do­mní­va­jí se, že brána věčné spásy se ote­ví­rá všem lidem ja­ké­ho­ko­li ná­bo­žen­ství. … Proti těmto zku­še­ným so­fis­tům je nutno učit, že je­di­ně ka­to­lic­ké vy­zná­ní víry je pravé.“

Bis­ku­py světa vy­zý­vá:

„Buďte ve­li­ce peč­li­ví při vý­bě­ru se­mi­na­ris­tů, neboť spása lidí zá­vi­sí pře­de­vším na dob­rých pas­tý­řích. Nic ne­při­spí­vá ke zkáze duší více než bezbož­ní, slabí či ne­vě­do­mí kněží.“

Pius VIII. se vy­po­řá­dá­vá s tem­no­tou, kte­rou roz­pou­ta­la Amo­ris la­e­ti­tia, jako by tento pro­blém před­ví­dal:

„Chce­me rov­něž vště­po­vat va­še­mu stád­ci úctu ke sva­tos­ti man­žel­ství, aby se ne­dě­lo nic, co sni­žu­je dů­stoj­nost této svá­tos­ti. Ať [vě­ří­cí] ne­či­ní nic, co by se ne­ho­di­lo k to­mu­to čis­té­mu spo­je­ní, ani nic, co by mohlo vrh­nout po­chyb­nost na ne­zru­ši­tel­nost man­žel­ské­ho svaz­ku. … Man­žel­ský sva­zek ozna­ču­je věčné a vzne­še­né spo­je­ní Kris­ta s Jeho Církví. Proto je dů­věr­ný sva­zek man­že­la a man­žel­ky svá­tos­tí, to jest po­svát­ným zna­me­ním Kris­to­vy lásky k Jeho ne­věs­tě.“

Slovy při­po­mí­na­jí­cí­mi sva­tou Ka­te­ři­nu Si­en­skou papež na­bá­dá své spo­lubra­t­ry bis­ku­py, aby pro­ká­za­li svou hor­li­vost, je-li stád­ce kvůli mo­der­ním omy­lům a re­vo­lu­cím v ne­bez­pe­čí:

„Máme mlčet, je-li věc křes­ťan­ství v tak ve­li­ké tísni? Máme se dát za­dr­žet lid­ský­mi ar­gu­men­ty? Bu­de­me tiše sná­šet, že rvou ne­se­ší­va­né rou­cho Kris­ta Spa­si­te­le, jež si ne­trou­fa­li roz­trh­nout ani vo­já­ci, kteří Ho ukři­žo­va­li? Kéž nám nikdy ne­schá­zí hor­li­vá pas­týř­ská péče o naše stád­ce, su­žo­va­né váž­ný­mi ne­bez­pe­čí­mi. Víme, že uči­ní­te ještě více, než žá­dá­me, a že bu­de­te za­cho­vá­vat, roz­mno­žo­vat a hájit víru vy­u­čo­vá­ním, radou, prací a hor­li­vos­tí.“

Ještě dří­věj­ší papež Kle­ment XIII. (Carlo della Torre di Rez­zo­ni­co, 1693-1769) v en­cyk­li­ce Chris­ti­anae re­i­pub­li­cae z roku 1766 [an­g­lic­ky viz zde] roz­vá­dí po­vin­nos­ti bis­ku­pů. Ostře kárá ne­mrav­né knihy i prázd­nou fi­lo­so­fii osví­cen­ských mys­li­te­lů a při­po­mí­ná bis­ku­pům, že je­jich úko­lem je brá­nit zá­kla­dy Církve, stře­žit de­po­si­tum fidei a od­ha­lo­vat vlky, kteří pus­to­ší pole:

„Zejmé­na je vaší po­vin­nos­tí stát jako zeď, aby ne­mohl být po­lo­žen jiný zá­klad, než který již exis­tu­je. Střež­te nej­po­svát­něj­ší po­klad víry, k jehož obra­ně jste se za­vá­za­li pří­sa­hou při svém slav­ném svě­ce­ní. Od­ha­luj­te vě­ří­cím vlky, kteří plení vi­ni­ci Páně. Je třeba je va­ro­vat, aby se ne­ne­cha­li obelstít skvě­lým psa­ním jis­tých au­to­rů, aby usta­lo ší­ře­ní omylů vy­chyt­ra­lý­mi zka­že­ný­mi muži, jed­ním slo­vem aby si oš­k­li­vi­li knihy, jež ob­sa­hu­jí věci šo­ku­jí­cí čte­ná­ře, od­po­ru­jí­cí víře, ná­bo­žen­ství a mrav­nos­ti a po­strá­da­jí­cí ovzdu­ší křes­ťan­ské ctnos­ti. Vy­ja­dřu­je­me své velké štěs­tí nad tím, že v této věci vět­ši­na z vás, ná­sle­du­jíc apoš­tolský zvyk a hájíc zá­ko­ny Církve, pro­ká­za­la hor­li­vost a bdě­lost pro od­vrá­ce­ní to­ho­to moru a ne­do­vo­li­la, aby pros­tí lidé tvrdě spali a hřáli si při­tom na prsou hady.“

Struč­ně ře­če­no Kle­ment XIII. od­su­zu­je ten druh au­to­rů, který papež Fran­ti­šek chvá­lí, jako je Wal­ter Kasper, Fritz Lo­bin­ger, Te­ilhard de Char­din, Fran­ce­s­ca Par­di­o­vá či Ste­phen Wal­ford. Papež Kle­ment nás v sou­la­du se svým jmé­nem jako oprav­du mi­lo­srd­ný pas­týř va­ru­je, tak jako všich­ni dobří pas­tý­ři, abychom pev­nou nauku nikdy ne­vy­mě­ni­li za no­vo­ty, časem pro­vě­ře­nou spi­ri­tu­a­li­tu za do­čas­né ex­pe­ri­men­ty a zdra­vou křes­ťan­skou mo­rál­ku za po­chyb­né ži­vot­ní styly.

Ve­li­ce po­tře­bu­je­me, aby z příští­ho kon­klá­ve vze­šel ně­ja­ký Kle­ment XV., Pius XIII., Řehoř XVII. či Lev XIV., který by vydal dlou­ho opož­dě­ný sy­la­bus no­vých omylů, za­ve­dl pří­sa­hu proti ne­o­mo­der­nis­mu a ob­no­vil li­tur­gic­kou tra­di­ci Řím­sko­ka­to­lic­ké církve. Uzdra­ve­ní z naší tra­gic­ké si­tu­a­ce bude vy­ža­do­vat při­nejmen­ším ně­ko­lik ta­ko­vých pa­pe­žů, tak jako tomu bylo v době re­fo­rem po tri­dent­ském kon­ci­lu. Deus, in ad­ju­to­ri­um nos­trum in­ten­de: Do­mi­ne, ad ad­ju­van­dum nos fes­ti­na.

Zdroj: Cen­tu­ries ago, popes war­ned of mo­dern Church cri­ses as if they were alive today