Sudetoněmecký sjezd v Brně pohledem tradičního katolíka
Původně jsem o tom vůbec nechtěl psát. Jenže co mohu dělat, když ze všech médií (tištěných, audiovizuálních, internetových), kdykoliv je otevřu nebo spustím, to na mne pokaždé vyskočí jak péro ze škatulky. A těch emocí kolem toho! Ne, ten sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Brně vůbec být neměl. Jsem zásadně proti. Pokusme se ale podívat na celou záležitost bez emocí, objektivně a pod zorným úhlem katolické morálky.
Historická fakta oboustranně vyvážená
Před II. světovou válkou žily v Čechách a na Moravě cca 3 miliony Němců. Byli po Češích druhou nejpočetnější národnostní skupinou, frustrovanou ale z toho, že jsou až druzí, nikoli první jako za habsburské monarchie spolu s rakouskými Němci. Nicméně v národnostním ohledu se jim nevedlo špatně. Nikdo je ani jazykově, ani kulturně neutlačoval, měli své německé školy od mateřských až po vysoké, své politické strany, kulturní zařízení a spolky atd. Proto jejich separatismus a volba Henleinovy Sudetoněmecké strany r. 1935 a 1938 jsou z hlediska politické etiky těžko omluvitelné. Henleinovci již v té době se otevřeně hlásili k ideologii nacionálního socialismu, rasové nenávisti a velkoněmeckého šovinismu. Sudetoněmecká strana získala r. 1935 v parlamentních volbách v celostátním měřítku 15 procent hlasů a stala se druhou nejsilnější formací v ČSR. V komunálních volbách r. 1938 volilo potom Sudetoněmeckou stranu téměř 90 procent německých voličů.
Apologie Církve














