Zjevení Nejsvětějšího Srdce Pána Ježíše a Neposkvrněného Srdce Panny Marie proběhla nedlouho před počátkem politických revolucí na světě, konkrétně francouzské a bolševické. Lze říci, že tato zjevení byla „poslední šancí“, aby se lidstvo vzpamatovalo. Šancí bohužel nevyužitou.

Kult Nejsvětějšího Srdce se šířil od doby, kdy se v letech 1673–1689 Spasitel zjevoval sv. Markétě Marii Alacoque. Necelá tři staletí později – v r. 1917 – se Matka Boží zjevila trojici dětí z Fatimy. Jak Pán Ježíš, tak i Jeho Matka slibovali ctitelům Jejich Srdcí značné milosti.

Nedostatek víry krále

Kromě výzvy k prokazování cti svému Nejsvětějšímu Srdci Spasitel prosil též francouzského krále Ludvíka XIV. a celou jeho rodinu, aby se tomuto Srdci zasvětili, veřejně je uctívali a postavili mu zasvěcený chrám. Kristus slíbil, že když král a celá Francie toto Jeho přání vyplní, tak jí bude žehnat a všechny její nepřátele položí k jejím nohám. Tato země byla od Pána obdarována mimořádným slibem. Dostala šanci stát se příkladem opravdové víry pro všechny národy, možno říci tak trochu „národem vyvoleným“.

Žel Francouzi tuto nabídku odmítli. Částečně to bylo pod vlivem hereze jansenismu, která převzala kalvínský názor na predestinaci, tj. že Bůh předurčil lidi buď k věčné spáse, nebo k věčnému zavržení. To ale bylo v rozporu s Kristovým poselstvím, že zasvěcení se Jeho Srdci spasí svět. Podle jansenistů Bůh spásu nebo zatracení každého člověka předem naplánoval, proto lidské úsilí v tomto směru ztrácí svůj smysl.

R. 1689 se vizionářka sv. Markéta vypravila osobně za králem Ludvíkem, který byl tenkrát největším monarchou Evropy. Ludvík odmítl zasvětit sebe a svou rodinu Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Nechtěl ani postavit kapli věnovanou úctě k Božskému Srdci. Neuvěřil poselství sestry Markéty, domníval se, že kdyby Pán Bůh něco takového po něm chtěl, zjevil by se přece jemu osobně. Ospravedlňoval se také, že kdyby vyhověl Božímu požadavku, ale Francii by přesto potkalo nějaké utrpení, tak by mohla být narušena důvěra lidí v Boha. Jakoby on to „věděl lépe“.

Neposlušnost Ludvíka připomíná hřích Mojžíše, který, i když uslyšel Boží příkaz „promluv ke skále a ona vydá vodu“ (Num 20,8), neuvěřil, že zázrak by mohl být na pouhé slovo až tak veliký a místo toho udeřil do skály holí. Přitom Pán Bůh jej prosil o maličkost. Chtěl ukázat svoji moc tím, že voda vyteče ze skály pouze po slovech Mojžíšových. Když ten ale místo toho udeřil do skály holí, tak zázrak již neměl takový dopad, protože část Izraelitů si myslela, že pod skálou byl skrytý pramen, který úder holí aktivoval. Od krále Ludvíka taktéž Pán žádal nemnoho, ale on neuvěřil v pravost vidění sv. Markéty a nevyhověl Boží prosbě. Za 3 roky však Ludvík a jeho armáda byli poraženi v námořní bitvě u La Hogue, kde podlehli vojsku Augsburské ligy, tj. státům sjednoceným proti Francii. To byl ale teprve začátek neštěstí.

R. 1789, přesně 100 let od setkání sestry Markéty s králem Ludvíkem, započala ve Francii revoluce. Monarchie byla svržena, katolíci zakusili kruté pronásledováni a dokonce vyvražďování. Francouzská revoluce přinesla škody nejen Francii, ale celému světu. Byl to počátek „zúčtování“ s monarchií, uzákonění antiklerikálních a laických idejí – slovem: zesvětštění společností mnoha národů. Lze to nazvat trestem za nesplnění Kristovy prosby? I když to nebudeme takto kvalifikovat, tak nepochybně Ludvík XIV. odmítl možnost získat vydatnou pomoc samého nebe – pomoc, která mohla zachránit jeho nástupce a celou zemi.

Zastavit bludy Ruska

Zdá se, že tak jako poselství Krista adresované sv. Markétě předcházelo revoluci francouzské, tak i zjevení Matky Boží ve Fatimě předpovědělo nástup revoluce bolševické. Tentokrát ale zasvěcení národa – ne již Francie, ale Ruska, měl vykonat papež v jednotě se všemi biskupy světa. Matka Boží se zjevovala trojici dětí – Lucii, Františkovi a Hyacintě – od 13. května do 13. října r. 1917 a vyzývala je k horlivé modlitbě růžence.

„Modlete se denně růženec, abyste vyprosili mír světu a konec války,“ prosila Matka Boží. Lucii potom řekla: „Ježíš chce použít tebe, aby lidé mě lépe poznali a milovali. Chce ustanovit na světě pobožnost k mému Neposkvrněnému Srdci. Těm, kteří to přijmou, slibuje spásu. Tyto duše budou Bohu tak drahé jako květy, jimiž ozdobuji Jeho trůn.“

Sestra Lucie měla zjevení Panny Marie – a také samotného Krista – ještě dlouho po ukončení zjevení ve Fatimě. Jejich obsah byl podobný a jeho součást tvořila prosba o zasvěcení 5 prvních sobot v měsíci Neposkvrněnému Srdci Mariinu a zasvěcení Ruska tomuto Srdci. Toto zasvěcení mělo zadržet bludy, jež Rusko šířilo po celém světě. Prvním z nich byl bezpochyby komunismus.

„Přišel čas, kdy Bůh chce, aby Sv. Otec v jednotě s biskupy celého světa zasvětil Rusko mému Neposkvrněnému Srdci. To ho zachrání. Boží spravedlnost odsoudila mnoho duší za hříchy spáchané proti mně, proto přicházím, abych prosila o pokání. Zasvěť se v tomto duchu a modli se,“ řekla Matka Boží při svém zjevení sestře Lucii r. 1929.

Bolševická revoluce způsobila mnoho škod – především v Evropě, ale nejen tam. Díky ní se v celém světě rozšířil komunismus – systém, jenž považoval náboženství za „opium lidu“. Není snad třeba připomínat, kolik utrpení způsobil. Bolševická revoluce udeřila na Církev, na aristokracii a na soukromé vlastnictví. Právě komunistické Rusko spolu s nacistickým Německem vyvolaly II. světovou válku. Po jejím ukončení komunistické státy pronásledovaly a nadále pronásledují katolíky. Předtím se to dělo v zemích tzv. východního bloku, nyní v Číně, v Severní Koreji, ve Vietnamu a na Kubě.

Zasvěcení Ruska, o něž prosila Matka Boží, měl vykonat Sv. Otec v jednotě se všemi biskupy světa. Údajně proběhlo přesně podle přání Matky Boží až r. 1984. Nicméně existují vážné pochybnosti, jestli se tak skutečně stalo. Rusko přece nebylo při tomto aktu výslovně jmenováno. To bylo až r. 2022, kdy zasvěcení vykonal papež František (pozn. překl.: vzhledem k heterodoxii tohoto papeže se nabízejí vážné pochybnosti o jeho opravdovém úmyslu shodném s úmysly Matky Boží). Lze se ptát, jestli by se dalo zabránit hrůzám způsobeným komunismem, kdyby zasvěcení proběhlo dřív. Revoluce v Rusku propukla krátce po zjevení Panny Marie ve Fatimě, už v listopadu r. 1917 (pozn. překl.: Pius XI. přání Panny Marie úplně ignoroval, Pius XII. zasvěcení vykonal r. 1942 a 1952, při tom druhém jmenoval Rusko, ale nebylo to v jednotě s biskupy celého světa, další provedl až Jan Pavel II. 1984).

Záchrana v hodině smrti

Pobožnosti ke cti Nejsvětějšího Srdce Pána Ježíše a Neposkvrněného Srdce Panny Marie jsou záchranou pro hříšníky v hodině smrti. Obě zjevení obsahují výzvu k pokání za hříchy a naději na záchranu v hodině smrti. Nedlouho po zjeveních následovaly revoluce a války, smrt tedy představovala všeobecnou a obrovskou hrozbu. Poselství Krista a Matky Boží lze tedy chápat jako výzvu k nápravě svého duchovního života a k navázání blízkého vztahu s nimi, což – ve shodě se zaslíbeními – bude obrovskou pomocí v hodině smrti.

„Slibuji v nadmíře milosrdenství mého Srdce, že Jeho všemohoucí láska udělí všem, kteří po 9 prvních pátků v měsíci přistoupí ke sv. přijímání, milost pokání v hodině smrti, nezemřou bez milost posvěcující a bez svatých svátostí a mé Nejsvětější Srdce jim bude v poslední chvíli života bezpečným útočištěm,“ řekl Spasitel sestře Markétě.

Kristus poprosil také o ustanovení zvláštního svátku ke cti svého Srdce v pátek po ukončení oktávy Božího Těla: „Proto žádám, aby první pátek po ukončení oktávy Božího Těla byl zasvěcen jakožto osobní svátek úctě Mého Srdce a skrze sv. přijímání a další úkony zbožnosti věnován dostiučinění za urážky, kterých se mi dostává, když jsem vystaven na oltáři. Výměnou za to ti slibuji, že Mé Srdce vylije hojnost milostí na všechny, kteří Ho tímto způsobem budou uctívat nebo se zaslouží o rozšíření Jeho svátku.“

Matka Boží prosila zase o zavedení pobožnosti 5 prvních sobot v měsíci. „Má dcero,“ řekla sestře Lucii, „pohleď na mé srdce, ovinuté trny, kterými je nevděční lidé probodávají rouháním a nevděkem. Snaž se alespoň ty mě potěšit a řekni, že slibuji všem, kdo se po dobu pěti měsíců v první sobotu vyzpovídají, přijmou svaté přijímání, pomodlí se růženec a stráví 15 minut při rozjímání 15 tajemství růžence, že jim budu blízko v hodině smrti se všemi milostmi, které potřebují ke spáse.“

Ke splnění podmínek pobožností prvních pátků a prvních sobot měsíce je zapotřebí být ve stavu milosti posvěcující, čili bez jakéhokoliv těžkého hříchu (ke zpovědi lze přistoupit dříve) a přistoupit ke sv. přijímání. Na první sobotu náleží rovněž pomodlit se 5 tajemství sv. růžence a cca 15 minut o nich rozjímat. Důležité je, aby zpověď a sv. přijímání byly vykonány na úmysl zadostučinění za urážky Spasiteli a Jeho Matce. Tento úmysl však nemusí být každý měsíc jasně vysloven, stačí pouze úmysl habituální, tj. přijatý a nikdy neodvolaný – jenom souhlas s tím, že chci jít ke sv. zpovědi a ke sv. přijímání proto, abych dal Pánu a Panně Marii svoji náhradu za urážky proti Nim.

Zdroj: Článek „Dwa objawienia, dwie rewolucje. Kult Serc Chrystusa i Jego Matki a rewolucja francuska i bolszewicka“ in www.pch24.pl 13. 5. 2026