Ma­in­stre­a­mo­vá média u na­šich vý­chod­ních sou­se­dů pře­třá­sa­jí vraž­du v Zá­moc­ké ulici v Bra­ti­sla­vě, k níž došlo 12. října u tam­ní­ho gay-klubu. Dvě osoby byly za­bi­ty, jedna skon­či­la se zra­ně­ním v ne­moc­ni­ci. Sa­mo­zřej­mě spo­lu­vi­nu prý nesou všich­ni, kdo šíří „ne­ná­vist proti ho­mose­xu­á­lům“, na prv­ním místě pra­vo­věr­ní ka­to­lí­ci při­po­mí­na­jí­cí bib­lic­kou prav­du o hříš­nos­ti a zvrá­ce­nos­ti ho­mose­xu­ál­ní­ho a le­sbic­ké­ho sou­ži­tí. Právě ne­ná­vist vůči oso­bám LGBT, kte­rou prý na Slo­ven­sku vy­vo­lá­va­jí kon­zer­va­tiv­ní ka­to­lí­ci, vy­tvo­ři­la vhod­né klima pro tento zlo­čin. O tom všem re­fe­ru­je v ně­ko­li­ka člán­cích náš sester­ský slo­ven­ský web www.​chr​isti​anit​as.​sk.

Vra­hem byl 19le­tý Juraj Kraj­čík, který se vůbec ne­hlá­sil ke křes­ťan­ství a jeho hod­no­tám. Kromě ho­mose­xu­á­lů ne­ná­vi­děl také Židy a pu­b­li­ko­val na­cis­tic­ké sym­bo­ly.

Ka­to­lič­tí bis­ku­po­vé Slo­ven­ska a ka­to­lic­ká média sa­mo­zřej­mě tento čin ka­te­go­ric­ky od­sou­di­li. Jinak ani ne­by­lo možno, vždyť cír­kev­ní nauka kva­li­fi­ku­je ja­ké­ko­liv úmy­sl­né za­bi­tí člo­vě­ka s vý­jim­kou ne­zbyt­né vlast­ní se­be­obra­ny, vo­jen­ské obra­ny vlas­ti nebo řád­né­ho roz­sud­ku smrti za těžký kri­mi­nál­ní de­likt jako do nebe vo­la­jí­cí hřích. Rov­něž tak je s ka­to­lic­kou nau­kou ne­slu­či­tel­ná každá sym­pa­tie k na­cis­mu, který papež Pius XI. ve své en­cyk­li­ce „S pal­či­vou péčí“ r. 1937 na­zval „no­vo­po­han­stvím“, po­dob­ně též ja­ký­ko­liv pro­jev ne­ná­vist­né­ho an­ti­se­mi­tis­mu a an­ti­judais­mu. Přes­to však podle ma­in­stre­a­mo­vých médií jsou to „bi­got­ní“ ka­to­lič­tí od­půr­ci ho­mose­xu­ál­ní­ho part­ner­ství, man­žel­ství a ado­p­tiv­ní­ho ro­di­čov­ství, kteří svou „ne­ná­vist­nou kam­pa­ní“ nesou mo­rál­ní spo­lu­vi­nu na vraž­dě v Zá­moc­ké ulici.

Nihil novi sub sole, nic no­vé­ho pod slun­cem. Není to tak dávno, kdy li­be­rál­ní a le­vi­co­vá masmé­dia obviňovala Ka­to­lic­kou cír­kev z mo­rál­ní spo­lu­vi­ny na na­cis­tic­kém vy­hla­ze­ní Židů. Prý to byla její ne­ná­vist­ná an­ti­judais­tic­ká kampaň, jež vy­tvo­ři­la pod­hou­bí pro hit­le­rov­ský ho­lo­caust. Ano, když Cír­kev ra­di­kál­ně od­su­zo­va­la ži­dov­ská rou­há­ní Je­ží­ši Kris­tu, ob­sa­že­ná v Tal­mu­du (např. že byl ne­man­žel­ským synem Marie), nebo když ka­to­lič­tí ka­za­te­lé na­pa­da­li ži­dov­skou li­chvu, která při­ved­la na mi­zi­nu ti­sí­ce po­cti­vých lidí, tak se tím při­pra­vo­va­la živná půda pro Hit­le­ra a ply­no­vé ko­mo­ry. Že to jaksi „ne­se­dí“ s cca 300 do­ku­men­ty stře­do­vě­kých cír­kev­ních au­to­rit, které uva­lo­va­ly ex­ko­mu­ni­ka­ce na ty, kdo vy­zý­va­li k po­gro­mům na Židy, nej­ra­di­kál­ně­ji papež In­no­cenc III. v bule „Licet Per­fi­dia“ r. 1199, s tím si média a li­be­rál­ní či so­ci­a­lis­tic­ké vlády ne­dě­la­ly vůbec těž­kou hlavu. Fakta se musí podří­dit našim zá­jmům – a pokud ne, tím hůř pro fakta.

Za druhé svě­to­vé války se staly kláš­te­ry a cír­kev­ní in­sti­tu­ce, zejmé­na v Římě, nej­čas­těj­ší­mi a nej­bez­peč­něj­ší­mi úkry­ty pro Židy, což or­ga­ni­zo­val sám papež Pius XII. Va­ti­kán byl prv­ním stá­tem světa, jenž v do­ku­men­tu ro­ze­sla­ném 5. květ­na r. 1943 vlá­dám upo­zor­nil na exis­ten­ci ply­no­vých komor v kon­cen­t­rá­cích a vy­vrá­til tak hit­le­rov­skou lež, že Židé jsou od­vá­že­ni na práci. USA, Velká Bri­tá­nie a So­vět­ský svaz mu ale ne­vě­ři­ly. Po válce byli papež Pius a va­ti­kán­ské úřady za­pla­ve­ni do­pi­sy vděč­nos­ti od ži­dov­ských or­ga­ni­za­cí i od jed­not­liv­ců, kteří pře­ži­li právě díky Ka­to­lic­ké církvi. Nicmé­ně podle ko­mu­nis­tic­ké i li­be­rál­ní pro­pa­gan­dy z let še­de­sá­tých právě Cír­kev a osob­ně Pius XII. nesou spo­lu­vi­nu na ho­lo­caus­tu, papež sám se stal před­mě­tem sprostých po­mluv, dnes již jasně vy­vrá­ce­ných.

Přes­to je ale ně­kte­rá média na­dá­le šíří a v hla­vách mnoha osob jsou pevně za­fi­xo­vá­ny. Cír­kev je zkrát­ka buď přímo kri­mi­nál­ním, nebo ale­spoň mo­rál­ním vi­ní­kem ho­lo­caus­tu. Že fakta pro­ka­zu­jí něco úplně ji­né­ho, tyto lidi vůbec ne­za­jí­má. Fakta totiž v sou­čas­né glo­ba­lis­tic­ké éře mají svou váhu jen potud, pokud jsou v sou­la­du se zájmy moc­ných.

Má to stej­ný ru­ko­pis jako mon­str­pro­ce­sy v ko­mu­nis­tic­kých stá­tech ve 30. a 50. le­tech. U nás je v tomto směru nej­ukáz­ko­věj­ší teror v kauze Ba­bi­ce r. 1951. V této obci došlo k za­vraž­dě­ní tří ko­mu­nis­tic­kých funk­ci­o­ná­řů teh­dej­ší­ho tzv. Ná­rod­ní­ho vý­bo­ru. Pa­cha­te­lem byl jistý La­di­slav Malý, ří­ze­ný ko­mu­nis­tic­kou StB, aby to­ta­lit­ní režim měl důvod k re­pre­sím proti rol­ní­kům a ka­to­lic­ké­mu du­cho­ven­stvu. Po­pra­ve­ni byli mj. i tři kněží: Jan Bula, Vác­lav Dr­bo­la a Fran­ti­šek Pařil pro vy­lha­nou „spo­lu­účast“ na aten­tá­tu. Při­tom je ale sig­ni­fi­kant­ní, že první dva již před vraž­dou, jež se stala 1. čer­ven­ce, po­bý­va­li ně­ko­lik týdnů ve vě­ze­ní, lo­gic­ky tedy ne­moh­li mít s tímto činem nic spo­leč­né­ho. Přes­to je soud ozna­čil za pa­cha­te­le, neboť prý už tím, že pod­po­ro­va­li sed­lá­ky v je­jich od­po­ru proti ko­lek­ti­vi­za­ci, vy­tvá­ře­li at­mo­sfé­ru, jež na­ko­nec vedla k této vraž­dě.

Je to na­pros­to zvrh­lá lo­gi­ka. Když ně­ko­ho kri­ti­zu­ješ za kon­krét­ní zlý sku­tek, a on je potom někým za­vraž­děn, ty neseš mo­rál­ní, ne-li přímo kri­mi­nál­ní spo­lu­vi­nu na tomto zlo­či­nu, pro­to­že „vy­tvá­říš k tomu vhod­nou at­mo­sfé­ru“. Tak je tomu i dnes, když si někdo „do­vo­lí“ od­mít­nout ne­smy­sl­ný a pro­ti­při­ro­ze­ný nárok LGBT sku­pin na man­žel­ství nebo jinou le­gál­ní formu sou­ži­tí a na adop­ci dětí. Potom stačí, aby někdo z této ko­mu­ni­ty se stal obětí vraž­dy – a vinu nesou všich­ni, kdo se opo­vá­ži­li dát na­je­vo svůj ne­sou­hlas s je­jich způ­so­bem ži­vo­ta a ne­o­pod­stat­ně­ný­mi ná­ro­ky od­vo­lá­va­jí­cí­mi se na fa­leš­ná lid­ská „práva“.

Proto – ře­če­no iro­nic­ky – je na místě ná­sle­du­jí­cí rada: Nikdy ne­na­zý­vej ně­ja­ký kon­krét­ní hřích hří­chem, neboť jeho pa­cha­tel může být ná­ho­dou za­vraž­děn – a ty po­ne­seš spo­lu­vi­nu, pro­to­že tvá kri­ti­ka hří­chu byla „mluvou ne­ná­vis­ti“ a vy­tvo­ři­la pří­hod­né pod­mín­ky ke zlo­či­nu proti němu.

A nejen to, ctnost, která je opa­kem hří­chu a kte­rou vy­zná­váš, může být ozna­če­na za sou­část „mluvy ne­ná­vis­ti“ a tím za podíl na „vy­tvá­ře­ní at­mo­sfé­ry ve­dou­cí k vraž­dám z ne­ná­vis­ti“. Ty­pic­kou ukáz­kou je pa­lič­ský člá­nek před­ní­ho čes­ké­ho ho­mose­xu­á­la Mar­ti­na Cyri­la Putny, hlá­sí­cí­ho se for­mál­ně ke křes­ťan­ství, zve­řej­ně­ný na www.​christnet.​eu 19. října pod pro­vo­ka­tiv­ním ná­zvem „Ká­zá­ní proti ro­di­ně“. Jde o spros­tý útok na jednu z pr­vo­řa­dých křes­ťan­ských hod­not. Putna se vůbec ne­ští­tí rou­hač­sky se do­vo­lá­vat Kris­ta, ač­ko­liv právě On po­vý­šil věrné do­ži­vot­ní man­žel­ství jed­no­ho muže a jedné ženy za úče­lem zplo­ze­ní a vý­cho­vy po­tom­stva na svá­tost. Pri­o­ri­tu ro­di­ny po­sta­ve­né na tomto zá­kla­dě zdů­razňuje sa­mot­ný Pán mno­ho­krát, stej­ně tak sv. Pavel. Snad kaž­dou větu Put­no­va člán­ku by bylo třeba podro­bit zdr­cu­jí­cí kri­ti­ce, nicmé­ně k tomu, aby si soud­ný člo­věk udě­lal ob­rá­zek, stačí jen oci­to­vat tyto jeho věty:

„Ro­di­na není ‚křes­ťan­ská hod­no­ta‘. Ro­di­na je jeden z ná­stro­jů, které mohou po­má­hat lid­ské­mu ži­vo­tu, ale také mu ško­dit a ničit ho. Ro­di­na může být po­han­ská modla, jíž kla­nět se je hřích. Ve jménu ro­di­ny se někdy vraž­dí, a po vraž­dě se zase kon­do­lu­je ro­di­nám.“

Co slovo, to lež. Ptám se prof. Putny, kdy správ­ně fun­gu­jí­cí ro­di­na za­lo­že­ná na vzá­jem­né úctě a do­ži­vot­ní věrné lásce man­že­lů a na zod­po­věd­né lás­ky­pl­né vý­cho­vě dětí může „ško­dit lid­ské­mu ži­vo­tu“, nebo kdy může být „po­han­skou mod­lou, jíž kla­nět se je hřích“? Na­o­pak po­ha­né včet­ně řec­ko­řím­ské ci­vi­li­za­ce ne­po­klá­da­li nikdy ro­di­nu za „modlu“, se­xu­ál­ní pro­mis­ku­i­ta a ho­mose­xu­a­li­ta byly po­va­žo­vá­ny za nor­mál­ní jevy lid­ské při­ro­ze­nos­ti. A také: Kdy se podle páně Putny ve jménu ro­di­ny vraž­di­lo? Proč ne­u­ve­de kon­krét­ní pří­kla­dy? Ka­to­lic­ká cír­kev může na­o­pak před­lo­žit de­sít­ky pří­pa­dů, kdy se vraž­di­lo ve jménu boje proti ro­di­ně, a to už od sv. Jana Křti­te­le, jenž na­po­mí­nal tetrar­chu He­ro­da k man­žel­ské věr­nos­ti a za­pla­til to ži­vo­tem. Náš sv. Vác­lav byl za­vraž­děn mj. i za to, že pro­sa­zo­val přes­ně podle zje­ve­né­ho Bo­ží­ho zá­ko­na mo­no­gam­ní ro­di­nu za­lo­že­nou na vzá­jem­né lásce a věr­nos­ti man­že­lů, v Pol­sku bis­kup sv. Sta­ni­slav (11. stol.) nebo v An­g­lii sv. Tho­mas More a bis­kup sv. John Fisher (16. stol.) za obra­nu man­žel­ské věr­nos­ti a ne­roz­lu­či­tel­nos­ti, což je prin­cip dobře fun­gu­jí­cí ro­di­ny. A dnes? Nejsou to LGBT od­půr­ci mo­no­gam­ní ro­di­ny, kdo je le­vi­co­vý­mi vlá­da­mi po­plat­ný­mi glo­ba­lis­mu pro­ná­sle­do­ván, ale na­o­pak její ob­háj­ci, jak svěd­čí na Zá­pa­dě řada soud­ních pro­ce­sů proti lidem, kteří měli od­va­hu na­zvat prak­ti­ko­va­nou ho­mose­xu­a­li­tu nebo jinou formu se­xu­ál­ní zvrá­ce­nos­ti hří­chem.

Na­pros­to ne­hro­zí, že by se ro­di­na stala „mod­lou“. Tou už se stal její pravý opak: život podle zásad LGBT ko­mu­nit, se­xu­ál­ní pro­mis­ku­i­ta a po­hlav­ní zvrá­ce­nos­ti. Když ka­to­lí­ci toto ozna­ču­jí přes­ně podle Písma sv. a Tra­di­ce jako hřích, mohou se do­čkat, dojde-li k ně­ja­ké ob­do­bě toho, co se stalo v bra­ti­slav­ské Zá­moc­ké ulici, i kři­vé­ho ob­vi­ně­ní z vraž­dy. Jenže to nesmí být pro nás dů­vo­dem k re­zig­na­ci, nýbrž na­o­pak ke sta­teč­né­mu a ne­ú­stup­né­mu boji za au­ten­tic­kou ro­di­nu a její hod­no­ty. K tomu nás vy­bí­zí pří­klad výše uve­de­ných svět­ců. Pouze takto mů­že­me onen po­klad, ná­le­že­jí­cí ke svá­tos­ti man­žel­ství, uhá­jit. Kéž nám Pán žehná na přímlu­vu Panny Marie a sv. Jo­se­fa, re­pre­zen­tan­tů Svaté Ro­di­ny!