Milí přá­te­lé!

Člá­nek (pře­klad), který právě pu­b­li­ku­je­me, ozna­čí nejen od­půr­ci Církve, ale i mnozí cír­kev­ní hod­nos­tá­ři za „kon­spi­ra­tiv­ní te­o­rie“, „dez­in­for­ma­ce“, „hoaxy“ apod. Děje se tak vždyc­ky, když jde o téma zed­nář­ství a jeho in­fil­tra­ce do Ka­to­lic­ké církve. Ne­po­mů­že ani sku­teč­nost, že vše je pod­lo­že­no pí­sem­ný­mi do­kla­dy a vě­ro­hod­ný­mi svě­dec­tví­mi, jako v tomto člán­ku. Je snad­né ozna­čit to bez ja­ké­ho­ko­liv dů­ka­zu za fal­zi­fi­kát. Tito lidé ne­bu­dou ale nikdy schop­ni zod­po­vě­dět otáz­ku, jak je možné, že všech­no, co již v 19. stol. zkon­ci­po­va­la zed­nář­ská lóže Alta Ven­di­ta jako svůj plán, tj. in­fil­tra­ce zed­ná­řů do lůna Církve až na ve­dou­cí místa s cílem po­stup­ně ji zlik­vi­do­vat a uči­nit z ní hu­ma­nis­tic­kou odnož zed­nář­stva, se po II. va­ti­kán­ském kon­ci­lu přes­ně do všech de­tai­lů plní? To dosud žádný z nich ne­vy­svět­lil.

V hi­e­rar­chii Církve je něco hodně špat­ně. Roz­ší­ře­né he­re­ze, skan­dá­ly, zka­že­nost a od­pad­lic­tví pas­tý­řů, které Kris­tus při­lé­ha­vě od­sou­dil jako „vlky v rouše be­rán­čím“, jsou pří­liš sys­te­ma­tic­ké a nyní i ne­skrý­va­né, než aby mohly být způ­so­be­ny pou­hou ná­ho­dou či lid­skou sla­bos­tí.

Dů­my­sl­né plá­no­vá­ní a ne­mi­lo­srd­né, vy­kal­ku­lo­va­né pro­ve­de­ní do­ved­ly ka­to­lic­kou hi­e­rar­chii do stavu, kdy špat­ní bis­ku­po­vé už ani ne­skrý­va­jí, že od­mí­ta­jí po­klad víry, ne­ná­vi­dí křes­ťan­skou mo­rál­ku a vě­ří­cí­mi, věr­ný­mi ka­to­lí­ky po­hr­da­jí.

Pro­gram „sy­no­dál­ní cesty“ ně­mec­kých bis­ku­pů, který je pro LGBT, pro an­ti­kon­cep­ci, pro po­tra­ty a pro kněž­ské svě­ce­ní žen, „obřad žeh­ná­ní“ ho­mose­xu­ál­ním dvo­ji­cím vlám­ských bis­ku­pů, po­hr­da­vé ná­lep­ko­vá­ní tra­dič­ních ka­to­lí­ků jako více pro­tes­tan­tů než ka­to­lí­ků ze stra­ny kar­di­ná­la Arthu­ra Roche, po­vy­šo­vá­ní čet­ných bis­ku­pů pod­po­ru­jí­cích LGBT do kar­di­nál­ské­ho ko­le­gia pa­pe­žem, za­krý­vá­ní ne­chval­ně pro­slu­lé­ho Mc­Car­ric­ko­va pří­pa­du, ši­ro­ce roz­ší­ře­ná ho­mose­xu­ál­ní lobby mezi bis­ku­py i uvnitř hra­deb Říma, vy­dá­ní pod­zem­ní církve v Číně Va­ti­ká­nem do rukou Ko­mu­nis­tic­ké stra­ny Číny, pod­po­ra Sva­té­ho stol­ce pro silně pro­po­tra­to­vou Pa­říž­skou kli­ma­tic­kou do­ho­du a při­stou­pe­ní k ní, kla­ně­ní se pa­ča­ma­mě a účast na po­han­ském vzý­vá­ní duchů ze­mře­lých … se­znam stále po­kra­ču­je.

Ma­so­vé od­pad­lic­tví, které dnes vi­dí­me v řa­dách nej­vyš­ších před­sta­vi­te­lů Církve, však není dílem jed­no­ho dne nebo jed­no­ho roku. Ně­ko­lik sku­teč­nos­tí nám po­mů­že dát sou­čas­nou si­tu­a­ci do správ­né per­spek­ti­vy:

• Zed­nář­ský plán na in­fil­tra­ci cír­kev­ní hi­e­rar­chie sta­no­ve­ný ve [Stálé in­struk­ci] Alta Ven­di­ta a ko­re­spon­den­ce mezi zed­ná­ři a Va­ti­ká­nem, která do­klá­dá pokus o pře­vze­tí ital­ských se­mi­ná­řů v 60. le­tech 20. sto­le­tí.
• Pe­co­rel­li­ho se­znam z roku 1978 iden­ti­fi­ku­jí­cí 120 va­ti­kán­ských před­sta­vi­te­lů, kteří byli členy svo­bod­né­ho zed­nář­stva, včet­ně dat vstu­pu, kódo­vých čísel a pře­zdí­vek.
• Fakta o řím­ské zed­nář­ské lóži Pro­pa­gan­da Due (P2) a jejím vůdci Li­ci­o­vi Gel­lim jako po­za­dí Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu.
• Va­ti­ká­nem za­da­né Gag­no­no­vo vy­šet­řo­vá­ní in­fil­tra­ce zed­ná­řů do Sva­té­ho stol­ce a okol­nos­ti smrti Jana Pavla I.
• Uta­je­né pů­so­be­ní otce Lu­i­gi­ho Villy proti svo­bod­ným zed­ná­řům ve Va­ti­ká­nu; toto po­slá­ní mu svě­řil Padre Pio a po­tvr­dil Pius XII.
• Vý­znam­ná jména na Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu a škody, které Církvi způ­so­bi­li zed­nář­ští pre­lá­ti.

Alta Ven­di­ta: Zed­nář­ský plán sta­no­ven

Do­ku­ment „Stálá in­struk­ce Alta Ven­di­ta“ na konci de­va­te­nác­té­ho sto­le­tí na­ři­zo­val čle­nům zed­nář­ské lóže za­há­jit sto­le­té úsilí o pod­ko­pá­ní ka­to­lic­ké Církve ze­vnitř. V do­ku­men­tu se uvá­dě­lo:

Papež, ať je jím kdo­ko­li, nikdy ne­při­jde k taj­ným spo­leč­nos­tem. Je na taj­ných spo­leč­nos­tech, aby nej­pr­ve při­šly k Církvi […] Úkol, který jsme si před­se­vza­li, není prací na den, ani na měsíc, ani na rok. Možná po­tr­vá mnoho let, třeba i sto­le­tí, ale v na­šich řa­dách voják umírá a boj po­kra­ču­je…

Jakmi­le se upev­ní vaše re­pu­ta­ce v ko­le­jích […] a v se­mi­ná­řích – jakmi­le si zís­ká­te dů­vě­ru pro­fe­so­rů i stu­den­tů, jed­nej­te tak, aby ti, kdo za­stá­va­jí před­ní místa v cír­kev­ním státě, s ra­dos­tí vy­hle­dá­va­li roz­ho­vo­ry s vámi. […] [P]ak po­stup­ně při­ve­de­te své učed­ní­ky ke stra­vě žá­dou­cí­ho stup­ně. Až tato kaž­do­den­ní práce roz­ší­ří naše myš­len­ky jako svět­lo, ke všem bodům stavu církve sou­čas­ně, pak te­pr­ve do­ká­že­te oce­nit moud­rost rady, kte­rou vám ini­ci­a­tiv­ně dá­vá­me.

Tato po­věst [dob­rých ka­to­lí­ků a ry­zích vlas­ten­ců] za­jis­tí našim naukám pří­stup do srdcí mla­dých du­chov­ních a do­kon­ce i hlu­bo­ko do kláš­te­rů. Za ně­ko­lik let za­ujmou tito mladí kněží při­ro­ze­ným vý­vo­jem věcí všech­ny úřady. Budou řídit cír­kev, spra­vo­vat ji a sou­dit. Vy­tvo­ří pa­pež­skou radu. Budou po­vo­lá­ni k volbě pa­pe­že, který bude vlád­nout; a tento papež, jako vět­ši­na jeho sou­čas­ní­ků, bude nutně pro­dchnut […] hu­ma­nis­tic­ký­mi prin­ci­py, které za­čne­me pouš­tět do oběhu. […]

Nech­te kněze po­cho­do­vat pod vaším pra­po­rem, za­tím­co budou na­iv­ně věřit, že po­cho­du­jí pod pra­po­rem apoš­tolských klíčů. Chce­te vy­ma­zat po­sled­ní stopu ty­ra­nů a utla­čo­va­te­lů? Spusť­te sítě jako Šimon, syn Jo­nášův! Spusť­te je hlu­bo­ko v sa­kris­ti­ích, se­mi­ná­řích a kláš­te­rech spíše než na moř­ské dno […] vy bu­de­te lovit přá­te­le a při­vá­dět je k apoš­tolské­mu stol­ci.

V době, kdy Alta Ven­di­ta vyšla, cho­va­lo ital­ské svo­bod­né zed­nář­stvo ob­zvlášt­ní an­ti­k­le­ri­kál­ní ne­vra­ži­vost a ne­ná­vist vůči pa­pež­ství a Církvi. V roce 1877 byla v Římě za­lo­že­na lóže Pro­pa­gan­da Mas­so­ni­ca, rov­něž známá jako Pro­pa­gan­da Due (P2), pro po­li­ti­ky, je­jichž člen­ství bylo ucho­vá­vá­no v nej­vět­ším uta­je­ní vzhle­dem k pa­pež­ským od­sou­ze­ním zed­nář­ství. V roce 1917 při osla­vách dvou set let zed­nář­ství však zed­ná­ři bez­o­styš­ně po­cho­do­va­li po Sva­to­pe­tr­ském ná­měs­tí s transpa­ren­tem, na němž stálo „Ve Va­ti­ká­nu bude vlád­nout Satan, papež bude jeho ot­ro­kem“.

O ně­ko­lik de­se­ti­le­tí poz­dě­ji za­ča­li svo­bod­ní zed­ná­ři v Itá­lii podle po­ky­nů Alta Ven­di­ta usku­tečňovat kon­krét­ní plán na pod­ko­pá­ní Církve ze­vnitř. V roce 1961 před­se­da Pa­pež­ské ko­mi­se pro kul­tur­ní dě­dic­tví Církve mon­signor Fran­ce­sco Mar­chi­sa­no, zed­nář­ským kry­cím jmé­nem FRAMA, na­psal vel­mis­tro­vi lóže Grand Ori­ent v Itá­lii (GOI) tři do­pi­sy, které se tý­ka­ly plánu zmoc­nit se kněž­ských se­mi­ná­řů v ital­ských kra­jích Pied­mont a Lom­bar­die.

Jako ide­ál­ní místa pro tento pokus byly iden­ti­fi­ko­vá­ny se­mi­ná­ře v Tri­den­tu, Turí­ně a Udine, kam se již dříve in­fil­tro­val znač­ný počet dal­ších brat­ří zed­ná­řů. Do­pi­sy zís­kal a v září 2002 zve­řej­nil P. Luigi Villa v ak­tech na­zva­ných „Skan­dál­ní jme­no­vá­ní“ („An Ap­point­ment Scan­dal”). Znovu byly pu­b­li­ko­vá­ny v září 2019 v ča­so­pi­se Chie­sa Viva, který P. Villa za­lo­žil.

Zve­řej­ně­ní v roce 2002 bylo re­ak­cí na Mar­chi­sa­no­vo jme­no­vá­ní ge­ne­rál­ním vi­ká­řem Va­ti­ká­nu a před­se­dou Sta­veb­ní huti ba­zi­li­ky sva­té­ho Petra. Úplné údaje o Mar­chi­sa­no­vě zed­nář­ském člen­ství Villa zve­řej­nil v Chie­sa Viva již v červ­nu 1981. Mon­signo­ro­vy do­pi­sy vel­mis­tro­vi zní takto:

23. květ­na 1961

Cti­hod­ný a slo­vut­ný pane vel­mistře,

s vel­kou ra­dos­tí jsem pro­střed­nic­tvím P. MAPY [MAPA, Msgr. Pasqua­le Macchi, se­kre­tář pa­pe­že Pavla VI.] při­jal Váš de­li­kát­ní úkol po­ti­chu zor­ga­ni­zo­vat plán na zni­če­ní stu­dia a dis­ci­plí­ny v se­mi­ná­řích v celém Pied­mon­tu a Lom­bar­dii. Ne­po­pí­rám, že to je ob­rov­ská práce a po­tře­bu­ji mnoho spo­lu­pra­cov­ní­ků, zejmé­na mezi vy­u­ču­jí­cí­mi. Pro­sím dejte mi vědět, abych se na ně mohl co nejdří­ve ob­rá­tit s ně­ja­kou stu­dij­ní tak­ti­kou. Přes­něj­ší ko­mu­ni­ka­ci po­ne­chá­vám na dobu po schůz­ce a osob­ním roz­ho­vo­ru s MAPOU.

Pro­za­tím pro­sím při­jmě­te mé vrou­cí pozdra­vy.

Frama

Cti­hod­né­mu vel­mis­tro­vi GOI (do­ru­če­no osob­ně)

12. září 1961

Slo­vut­ný a dů­stoj­ný pane vel­mistře,

Poté, co jsem se ob­rá­til na S. Z. [spo­lubra­t­ry zed­ná­ře] Pelma and Bifru [Fran­co Biffi, rek­tor La­te­rán­ské uni­ver­zi­ty] a ně­ko­li­krát je kon­tak­to­val, před­lo­žil jsem po­čá­teč­ní pra­cov­ní plán opět MA­PO­VI. Do­po­ru­ču­je začít dez­in­te­gra­cí učeb­ních osnov a tla­čit v tomto směru na naše věrné vy­u­ču­jí­cí, pro­to­že ti budou s novou ak­tu­a­li­za­cí témat pseu­do­fi­lo­so­fie a pseu­do­te­o­lo­gie za­sé­vat se­me­na mezi stu­den­ty, kteří nyní žízní po čem­ko­li novém. Kázeňský roz­klad tedy bude pros­tým dů­sled­kem, k němuž spon­tán­ně dojde, aniž bychom se tím mu­se­li za­bý­vat: stu­den­ti se budou do­mní­vat, že to způ­so­bi­li oni sami. Proto je zá­sad­ní, aby tito uči­te­lé, je­jichž se­znam už máte, byli dobře za­pla­ce­ni. Já budu peč­li­vým do­hlí­ži­te­lem a o všem Vám budu věrně re­fe­ro­vat.

S nej­od­da­něj­ší­mi přá­tel­ský­mi pozdra­vy

Frama

Vel­mis­tr – Pa­laz­zo Gius­ti­ni­a­ni (do­ru­če­no osob­ně)

14. října

Slo­vut­ný a dů­stoj­ný pane vel­mistře,

Na schůz­ce včera v noci byli pří­tomni S.Z. [spo­lubrat­ři zed­ná­ři] Pelmo, Mapa, Bifra, Salma [Sal­va­to­re Mar­si­li, OSB, opat z Fi­nal­pie], Buan [ar­ci­bis­kup An­ni­ba­le Bug­ni­ni, Ko­mi­se pro li­tur­gii], Algo [Alessan­dro Got­tar­di, ar­ci­bis­kup z Tri­den­tu] a Vino [Vi­r­gi­lio Noe, ce­re­mo­nář]. Zá­vě­ry: Za prvé, s ex­pe­ri­men­ty bychom měli začít na ně­ko­li­ka ital­ských se­mi­ná­řích v Tri­den­tu a Turí­ně nebo v Udine, kde máme sluš­ný počet S. Z.[spo­lubra­trů zed­ná­řů]. Za druhé mu­sí­me šířit svou kon­cep­ci svo­bo­dy a lid­ské dů­stoj­nos­ti ve všech se­mi­ná­řích bez ja­ké­ho­ko­li za­vá­há­ní na stra­ně před­sta­ve­ných či zá­ko­na. Po­tře­bu­je­me kom­plex­ní tisk. K to­mu­to bodu je nutná schůz­ka s vámi všemi, aby bylo možno roz­hod­nout, jak po­stu­po­vat a komu svě­řit různé úkoly.

S vře­lým pozdra­vem

Frama

Vel­mis­tr – Pa­laz­zo Gius­ti­ni­a­ni (do­ru­če­no osob­ně)

Pe­co­rel­li­ho se­znam: 120 va­ti­kán­ských před­sta­vi­te­lů ozna­če­no za zed­ná­ře

Ital­ský práv­ník a in­ves­ti­ga­tiv­ní no­vi­nář Car­mi­ne Minor Pe­co­rel­li, ře­di­tel tis­ko­vé agen­tu­ry spe­ci­a­li­zu­jí­cí se na po­li­tic­ké skan­dá­ly a zlo­či­ny L’Os­serva­to­rio Po­li­ti­co, 12. září 1978 - téměř sto let po zve­řej­ně­ní Alta Ven­di­ta a ne­ce­lá dvě de­se­ti­le­tí od za­há­je­ní spik­nu­tí za­mě­ře­né­ho na ovlád­nu­tí ital­ských se­mi­ná­řů – zve­řej­nil se­znam vy­so­ce po­sta­ve­ných va­ti­kán­ských kar­di­ná­lů, bis­ku­pů a kněží, které iden­ti­fi­ko­val jako členy zed­nář­ských lóží. Se­znam, který ob­sa­ho­val jména, kódová čísla, krycí jména a data vstu­pu k zed­ná­řům 120 va­ti­kán­ských či­ni­te­lů, nese Pe­co­rel­li­ho jméno.

Sám Pe­co­rel­li byl čle­nem řím­ské zed­nář­ské lóže Pro­pa­gan­da Due (P2), do níž podle zjiš­tě­ní ital­ské po­li­cie pa­t­ři­li vy­so­cí před­sta­vi­te­lé téměř všech re­sor­tů ital­ské vlády, včet­ně ná­rod­ní obra­ny. Ofi­ci­ál­ní vy­šet­řo­vá­ní od­ha­li­lo se­zna­my členů roz­tří­dě­ných do sku­pin podle po­li­tic­ké­ho úřadu, které měl pod pal­cem Licio Gelli, cti­hod­ný mistr zed­nář­ské lóže.

Pa­tr­ně nikdy se ne­do­zví­me, proč Pe­co­rel­li zve­řej­nil se­znam vy­so­kých či­ni­te­lů Va­ti­ká­nu, o nichž tvr­dil, že sou­čas­ně patří ke svo­bod­ným zed­ná­řům. Šlo o po­mlu­vu? Chtěl zdis­kre­di­to­vat Cír­kev? Nebo to bylo jen proto, že jeho se­znam od­ha­lil nej­vět­ší skan­dál uvnitř va­ti­kán­ských hra­deb za celý jeho (i náš) život, což je věc, jež po­li­tic­ké­ho žur­na­lis­tu, který zís­kal cit­li­vé in­ter­ní in­for­ma­ce, ne­moh­la ne­chat chlad­ným?

Je však známo, že Pe­co­rel­li byl za­stře­len v Římě téměř na den přes­ně za šest mě­sí­ců poté, 20. břez­na 1979. Za­bi­ly ho čtyři vý­stře­ly v řím­ském ob­vo­du Prati. Ná­bo­je byly zřej­mě znač­ky Ge­ve­lot, což je velmi vzác­ný typ, který se na le­gál­ním ani taj­ném trhu ne­se­že­ne snad­no. Stej­ný typ ná­bo­jů byl na­le­zen ve skla­diš­ti zbra­ní sku­pi­ny Banda della Mag­li­a­na ukry­tém v su­te­ré­nu ital­ské­ho mi­nis­ter­stva zdra­vot­nic­tví. Mezi lidmi, kteří byli před­mě­tem po­li­cej­ní­ho vy­šet­řo­vá­ní, byl i šéf Pro­pa­gan­da Due Licio Gelli.

Pro­pa­gan­da Due a Licio Gelli

Licio Gelli vstou­pil k ital­ským svo­bod­ným zed­ná­řům te­pr­ve ně­ko­lik let před rokem 1965. Rych­le však po­stou­pil do po­sta­ve­ní, v němž měl ne­u­vě­ři­tel­nou moc v zed­nář­stvu i v Itá­lii. V roce 1970 dal Lino Sal­vi­ni, teh­dej­ší vel­mis­tr ital­ské lóže Grand Ori­ent, Gel­li­mu za úkol re­struk­tu­ra­li­za­ci řím­ské lóže Pro­pa­gan­da Due, je­jímž cti­hod­ným mi­s­trem se stal v roce 1975. Tato lóže byla pů­vod­ně za­lo­že­na v roce 1877 pro řím­ské po­li­ti­ky, je­jichž člen­ství v zed­nář­stvu mu­se­lo být kvůli je­jich ve­řej­né­mu úřadu a blíz­kos­ti pa­pež­ství ucho­vá­no v nej­vyš­ším uta­je­ní. Za Gel­li­ho ve­de­ní vzros­tl počet je­jích členů z pou­hých čtr­nác­ti v po­lo­vi­ně 60. let na téměř tisíc na konci let se­dm­de­sá­tých.

Dne 17. břez­na 1981 ital­ská po­li­cie v rámci vy­šet­řo­vá­ní údaj­né­ho únosu si­cil­ské­ho ban­ké­ře Mi­che­le Sin­do­ny pro­ved­la razii v Gel­li­ho domě. Úřady ob­je­vi­ly se­zna­my 962 členů zed­nář­ské lóže Pro­pa­gan­da Due. Bylo mezi nimi 43 členů par­la­men­tu, 3 čle­no­vé ka­bi­ne­tu, 43 ge­ne­rá­lů, 8 ad­mi­rá­lů, šé­fo­vé všech ital­ských oz­bro­je­ných sil a bez­peč­nost­ních slu­žeb, di­plo­ma­té, ve­li­te­lé po­li­cie ve čtyřech nej­vět­ších ital­ských měs­tech a či­ni­te­lé Va­ti­ká­nu, abychom uved­li ale­spoň ně­kte­ré z pro­mi­nent­něj­ších po­li­tic­kých osob­nos­tí.

Podle ital­ských úřadů, které mezi členy P2 ne­pa­t­ři­ly, Gel­li­ho roz­sáh­lá síť zed­ná­řů, kteří mu tajně pod­lé­ha­li, před­sta­vo­va­la „stát ve státě“ a ohro­žo­va­la sta­bi­li­tu a su­ve­re­ni­tu země. P2 za­sa­ho­va­la do po­li­tic­kých šar­vá­tek v Itá­lii a byla za­ple­te­na do ta­ko­vých věcí, jako byl bom­bo­vý útok na rych­lík Ita­licus v roce 1974, při němž za­hy­nu­lo dva­náct lidí, a ma­sa­kr na ná­dra­ží v Bo­lo­gni, kde bylo za­bi­to 85 osob.

Rov­něž se zjis­ti­lo, že její čle­no­vé ovlád­li Va­ti­kán­skou banku a Svatý sto­lec při­ved­li na po­kraj ban­kro­tu fi­nanč­ním skan­dá­lem, který pro­pu­kl v po­lo­vi­ně 80. let a z něhož se Va­ti­kán stále zcela ne­vy­ma­nil. V 70. le­tech vy­vo­la­ly její ak­ti­vi­ty pozdvi­že­ní i v sa­mot­ném zed­nář­stvu, což vedlo k tomu, že ital­ská lóže Grand Ori­ent lóži Pro­pa­gan­da Due v roce 1981 ofi­ci­ál­ně zru­ši­la.

Gag­no­no­va zprá­va

Sou­čas­ně se zve­řej­ně­ním Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu byla ve Va­ti­ká­nu pa­pe­ži Janu Pavlu I. osob­ně před­lo­že­na zjiš­tě­ní tří­le­té­ho ofi­ci­ál­ní­ho še­t­ře­ní ve všech úřa­dech Sva­té­ho stol­ce, které pro­ve­dl ar­ci­bis­kup Edou­ard Gag­non a tý­ka­lo se tvr­ze­ní, že ně­kte­ří pre­lá­ti a kněží řím­ské kurie jsou taj­ný­mi členy svo­bod­né­ho zed­nář­stva. Podle ne­dáv­no zve­řej­ně­ných me­moá­rů Gag­no­no­va se­kre­tá­ře, otce Char­le­se Murra, „ar­ci­bis­kup Gag­non se­sta­vil po­drob­ný spis, který ne­po­ne­chá­val pro­stor pro po­chyb­nost o tom, že tato šo­ku­jí­cí tvr­ze­ní jsou ve sku­teč­nos­ti prav­di­vá.“

Gag­no­no­vo vy­šet­řo­vá­ní svo­bod­né­ho zed­nář­ství v řím­ské kurii ofi­ci­ál­ně na­ří­dil Pavel VI. v re­ak­ci na kon­krét­ní tvr­ze­ní, že svo­bod­ný­mi zed­ná­ři jsou dva vy­so­ce po­sta­ve­ní pre­lá­ti: An­ni­ba­le Bug­ni­ni a Se­bas­ti­an Bag­gio. Bug­ni­ni vedl ko­mi­si pro re­for­mu la­tin­ské li­tur­gie po dru­hém va­ti­kán­ském kon­ci­lu, která vy­pro­du­ko­va­la Missa­le Ro­ma­num podle novus ordo. Bag­gio byl pre­fek­tem Kon­gre­ga­ce pro bis­ku­py od­po­věd­né za no­mi­na­ce a výběr bis­ku­pů v celém ka­to­lic­kém světě.

Tře­ba­že celý obsah Gag­no­no­va vy­šet­řo­vá­ní není ve­řej­ně znám, ně­kte­ré po­drob­nos­ti aféry se pro­zra­di­ly. Patří k nim sku­teč­nost, že Gag­non se vy­já­d­řil, že sku­teč­ně má dů­ka­zy po­tvr­zu­jí­cí, že ar­ci­bis­kup Bug­ni­ni a kar­di­nál Bag­gio jsou svo­bod­ní zed­ná­ři. Tyto dů­ka­zy za­hr­no­va­ly ově­ře­ní do­ku­men­tů me­zi­ná­rod­ní po­li­cej­ní or­ga­ni­za­cí IN­TER­POL, která od­po­ví­dá za vy­šet­řo­vá­ní me­zi­ná­rod­ní trest­né čin­nos­ti. Gag­no­no­va od­ha­le­ní tedy po­tvr­zo­va­la Pe­co­rel­li­ho se­znam, na němž jména těch­to kar­di­ná­lů rov­něž fi­gu­ro­va­la.

V dů­sled­ku Gag­no­no­va vy­šet­řo­vá­ní byl Bug­ni­ni na po­sled­ní léta svého ži­vo­ta po­slán jako apoš­tolský nun­cius do Íránu, kde zřej­mě mohl Církvi ško­dit nejmé­ně, vzhle­dem k ma­lé­mu počtu ka­to­lí­ků v Íránu a téměř ne­e­xis­tu­jí­cím vzta­hům mezi Sva­tým stol­cem a írán­skou is­lám­skou vlá­dou.

Zba­vit se Bag­gia se však uká­za­lo jako tvrd­ší oří­šek. Ve sku­teč­nos­ti zů­stal v čele Kon­gre­ga­ce pro bis­ku­py až do roku 1984, ještě ně­ko­lik let po za­čát­ku pon­ti­fi­ká­tu Jana Pavla II., a v této po­zi­ci strá­vil cel­kem dva­náct let. Délka doby, kte­rou tento zed­nář­ský ob­sa­zo­va­tel bis­kup­ských úřadů strá­vil ve funk­ci, znač­ně při­spě­la k ne­vy­čís­li­tel­ným ško­dám, které Církvi způ­so­bil.

Po­dí­vá­me-li se na věc s od­stu­pem, vy­vo­lá­va­jí ně­kte­rá ná­pad­ná fakta tý­ka­jí­cí se mě­síč­ní­ho pon­ti­fi­ká­tu Jana Pavla I. otáz­ku po hloub­ce zed­nář­ských spik­nu­tí ve Va­ti­ká­nu. Pe­co­rel­li zve­řej­nil svůj se­znam va­ti­kán­ských či­ni­te­lů, kteří jsou členy svo­bod­né­ho zed­nář­stva, 12. září 1978. Dne 25. září 1978 se ar­ci­bis­kup Gag­non sou­kro­mě se­tkal s Janem Pavlem I. a před­lo­žil mu vý­sled­ky svého tří­le­té­ho vy­šet­řo­vá­ní v téže věci. Ar­ci­bis­kup s sebou při­ne­sl ob­sáh­lou slož­ku a svému se­kre­tá­ři sdě­lil, že pa­pe­ži na­ne­se téma Bag­gi­o­va člen­ství v zed­nář­ské lóži. Rov­něž mu řekl, že papež sou­hla­sil, že se zed­nář­ským kar­di­ná­lem bude za­bý­vat.

Dne 28. září Jan Pavel I. osob­ně za­vo­lal Bag­gi­o­vi, aby se k němu ještě ten den do­sta­vil. Bag­gio se s pa­pe­žem sou­kro­mě se­tkal ten­týž večer ve 20 hodin v pa­pež­ském apart­má. Schůz­ka tr­va­la asi ho­di­nu a švý­car­ští gar­dis­té, kteří měli služ­bu před míst­nos­tí, poz­dě­ji do­svěd­či­li, že papež kři­čel. Druhý den ráno, 29. září, byl Jan Pavel I. ve svém po­ko­ji na­le­zen mrtev. Lékař pro­hlá­sil, že ze­mřel před­cho­zí noc při­bliž­ně ve 23 hodin. O šest mě­sí­ců poz­dě­ji, 20. břez­na 1979, byl v Římě za­stře­len Pe­co­rel­li.

Vzhle­dem k okol­nos­tem a otáz­kám ob­klo­pu­jí­cím smrt Jana Pavla I. – ke sku­teč­nos­ti, že papež tak náhle ze­mřel pouhé dva týdny po zve­řej­ně­ní Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu, tři dny poté, co při sou­kro­mé au­di­en­ci ob­dr­žel Gag­no­no­vu zprá­vu, a jen dvě ho­di­ny po kon­fron­ta­ci s Bag­gi­em, zed­ná­řem od­po­věd­ným za jme­no­vá­ní bis­ku­pů Církve a po­sled­ním, kdo viděl pa­pe­že na­ži­vu – otec Luigi Villa, pra­cov­ník Va­ti­ká­nu pů­so­bí­cí pod ochra­nou Sva­té­ho ofi­cia (více viz níže), na­ří­dil kar­di­ná­lu Pa­laz­zi­ni­mu, aby dal pro­vést pitvu. Pro­ve­de­ny byly tři pitvy, ofi­ci­ál­ně na­zva­né „lé­kař­ská vy­šet­ře­ní“, a závěr všech po­tvr­dil, že papež byl za­vraž­děn. Va­ti­kán vý­sled­ky pitev ne­zve­řej­nil a jako ofi­ci­ál­ní pří­či­nu pa­pe­žo­vy smrti uvedl „sr­deč­ní zá­chvat“, poté co svůj na­ra­tiv ně­ko­li­krát změ­nil.

Fr. Luigi Villa

Abychom se vrá­ti­li k zed­nář­ské­mu spik­nu­tí v Církvi, kromě ar­ci­bis­ku­pa Gag­no­na, který vy­šet­řo­val zed­nář­ství ve Va­ti­ká­nu, se stej­né­mu po­slá­ní ně­ko­lik de­se­ti­le­tí před­tím i potom vě­no­val ještě další kněz.

Když byl P. Luigi Villa v roce 1956 na ná­vštěvě u otce Pia, dal mu svě­tec za úkol, aby celý svůj život vě­no­val obra­ně Církve před pů­so­be­ním svo­bod­ných zed­ná­řů, a to zejmé­na uvnitř Církve. Toto po­slá­ní poté osob­ně po­tvr­dil papež Pius XII., který dal Villo­vi přes­ně k to­mu­to pa­pež­ský man­dát. Papež kněze svě­řil pod ochra­nu kar­di­ná­lů Alfre­da Ot­ta­vi­a­ni­ho, pre­fek­ta Sva­té­ho ofi­cia, Pi­e­t­ra Paren­te­ho a Pi­e­t­ra Pa­laz­zi­ni­ho.

Villa po celou svou kněž­skou dráhu ne­ú­nav­ně pra­co­val na od­ha­lo­vá­ní a ma­ře­ní ma­né­vrů svo­bod­ných zed­ná­řů, kteří pro­nik­li do řad hi­e­rar­chie. Pře­žil ně­ko­lik vra­žed­ných po­ku­sů ze stra­ny ne­přá­tel, které si na­dě­lal.

Villa v roce 1971 za­lo­žil ča­so­pis Chie­sa Viva s ko­re­spon­den­ty ze všech kon­ti­nen­tů, který měl od­ha­lo­vat pů­so­be­ní zed­ná­řů v Církvi. Villa sám pro­vá­děl vy­šet­řo­vá­ní člen­ství pre­lá­tů a kněží v zed­nář­ských lóžích. Do­ku­men­ty ově­řo­val podle po­li­cej­ních zá­zna­mů a se­zna­mů zed­nář­ských lóží. Chie­sa Viva v roce 1992 pře­tisk­la Pe­co­rel­li­ho se­znam spolu s vý­kla­dem soud­ce Carla Al­ber­ta Ag­no­li­ho, au­to­ra kníž­ky La Mas­so­ne­ria alla conquis­ta della Chie­sa, který zdů­raz­nil spo­leh­li­vost se­zna­mu.

Po­zo­ru­hod­ná jména na Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu

O ško­dách, které Církvi způ­so­bi­li kar­di­ná­lo­vé, bis­ku­po­vé a kněží uve­de­ní na Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu, by bylo možné na­psat celé knihy. Já se ome­zím jen na úvahy o ně­ko­li­ka z nich.

Ar­ci­bis­kup An­ni­ba­le Bug­ni­ni podle údajů v se­zna­mu vstou­pil ke svo­bod­ným zed­ná­řům 4. dubna 1963, kódové číslo 1365/75, krycí jméno BUAN. Bug­ni­ni byl mužem, který pro­sa­dil změny v li­tur­gii, je­jichž cílem bylo od­stra­nit z řím­ské­ho meš­ní­ho ob­řa­du co­ko­li, proti čemu by mohli mít ná­mit­ky pro­tes­tan­té. Texty sta­ro­by­lých mod­li­teb Církve a výběr čtení z Písma byly zba­ve­ny vět­ši­ny svého vě­rouč­né­ho ob­sa­hu i cen­né­ho dů­ra­zu tri­dent­ské­ho kon­ci­lu na obět­ní po­va­hu mše svaté, tak dů­le­ži­té­ho pro obra­nu proti pro­tes­tant­ským he­re­zím. Změny v uspo­řá­dá­ní presby­tá­ře na­po­do­bo­va­ly styl zed­nář­ské­ho tem­plu, kde stojí oltář upro­střed, místo aby byl ori­en­to­ván smě­rem k Vý­cho­du.

Vý­znač­né an­tro­po­cen­t­ric­ké podtóny v li­tur­gii novus ordo a dras­tic­ký posun smě­rem k li­be­ra­li­za­ci nauky a praxe Církve, který li­tur­gic­ké změny ve mši pro­vá­zel, jsou ne­pře­kva­pi­vým plo­dem čin­nos­ti zed­ná­ře, jemuž bylo umož­ně­no bez­skru­pulózně a své­vol­ně měnit co­ko­li, co uznal za vhod­né a co mohl podle svého pře­svěd­če­ní bez­trest­ně vnu­tit celé la­tin­ské církvi.

Stej­ně škod­li­vé pro Cír­kev bylo dlou­hé pů­so­be­ní kar­di­ná­la Se­bas­ti­a­na Bag­gia v úřadu pre­fek­ta Kon­gre­ga­ce pro bis­ku­py, což z něj udě­la­lo svého druhu zed­nář­ské­ho lout­ko­vo­di­če. Podle Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu Bag­gio vstou­pil do zed­nář­ské lóže 14. srpna 1957, kódové číslo 85/2640, krycí jméno SEBA. V roce 1972 byl jme­no­ván pre­fek­tem Kon­gre­ga­ce pro bis­ku­py, poté co za jeho jme­no­vá­ní silně lob­bo­val kar­di­nál Jean Villot, jehož Pe­co­rel­li rov­něž uvádí jako zed­ná­ře a jenž za Pavla VI. pů­so­bil jako stát­ní se­kre­tář. Už to, že zed­nář mohl vůbec za­sa­ho­vat do vý­bě­ru kte­ré­ho­ko­li bis­ku­pa, by bylo samo o sobě zlé, ale to, že se Bag­gio stal pre­fek­tem Kon­gre­ga­ce pro bis­ku­py, a tudíž mohl víc než deset let svo­bod­ně jme­no­vat li­be­rál­ní, mo­der­nis­tic­ké, ho­mose­xu­ál­ní a zed­nář­ské bis­ku­py po celém světě, je ne­po­cho­pi­tel­né.

V do­pi­se svému cti­hod­né­mu vel­mis­tro­vi ze dne 4. ledna 1969 Bag­gio dě­ko­val zed­nář­ské lóži za to, že za­jis­ti­la jeho po­vý­še­ní do po­svát­né­ho ko­le­gia kar­di­ná­lů, a ujiš­ťo­val své zed­nář­ské spo­lubra­t­ry o tom, že bude na­dá­le spo­lu­pra­co­vat na pro­ni­ká­ní do cír­kev­ních kruhů, zejmé­na do úřadů ve ve­de­ní Církve, v zájmu „zni­če­ní celé Církve ze­vnitř ve všech ob­las­tech“. Dopis byl oko­pí­ro­ván a v roce 2019 zve­řej­něn v ča­so­pi­se Chie­sa Viva:

4. ledna 1969

Cti­hod­né­mu vel­mis­tro­vi

Ve­le­vá­že­ným zá­stup­cům

Právě jsem ob­dr­žel sdě­le­ní od Mapy o mém jme­no­vá­ní kar­di­ná­lem, které jsem zís­kal díky Vám skrze všech­ny Vaše mocné způ­so­by. Spě­chám vy­já­d­řit vám všem, mi­lo­va­ní a vá­že­ní brat­ři, své vděč­né a od­da­né díky. Jako v mi­nu­los­ti jsem Vám vždy k dis­po­zi­ci, pokud jde o naše pro­gra­my ex­pan­ze a pro­ni­ká­ní do cír­kev­ních kruhů, zejmé­na v těch sfé­rách ve­de­ní, které budou v bu­douc­nos­ti hlav­ní­mi body ke zni­če­ní celé Církve ze­vnitř ve všech ob­las­tech.

S ob­no­ve­nou věr­nos­tí Vás zdra­ví od­da­ný bratr,

SB (Se­bas­ti­a­no Bag­gio)

Jako by útoků a zra­ně­ní Ne­věs­ty Kris­to­vy ještě ne­by­lo dost, byl za vlády Bag­gia coby tvůr­ce bis­ku­pů po­pr­vé v dě­ji­nách Církve za­ve­den pro bis­ku­py věk od­cho­du na od­po­či­nek 75 let, aby tak byl za­jiš­těn hro­mad­ný ústup staré gardy or­to­dox­ních bis­ku­pů. Bez­pro­střed­ním účin­kem no­vé­ho zá­ko­na bylo uprázd­nění mnoha bis­kup­ských stol­ců po celém světě, když bis­ku­po­vé star­ší 75 let po­da­li re­zig­na­ci. Tato si­tu­a­ce uni­kát­ně po­skyt­la Bag­gi­o­vi ši­ro­kou vol­nou ruku při vý­mě­ně téměř ce­lé­ho episko­pátu Církve za velmi krát­kou dobu a mož­nost pře­tvo­řit ho k vlast­ní­mu ob­ra­zu. Zříd­kakdy byl ně­ja­ký muž, ať papež či bis­kup, v ta­ko­vé po­zi­ci, kde mohl ovliv­nit tak roz­sáh­lou část ka­to­lic­ké­ho episko­pátu v tak krát­ké době.

V této době do­sta­la Cír­kev ve spo­je­ných stá­tech bis­ku­py, jako byl Mc­Car­rick, Wea­kland, Ma­ho­ny, Brown a Ber­na­din. Zlo­či­ny a hří­chy spácha­né ruka­ma těch­to mužů za­hr­nu­jí ho­mose­xu­ál­ní zná­sil­ně­ní, ho­mose­xu­ál­ní vztah, se­xu­ál­ní zne­u­ží­vá­ní ne­zle­ti­lých, krytí zne­u­ží­va­jí­cích kněží, ob­ha­jo­ba kněž­ské­ho svě­ce­ní žen, mi­li­tant­ní po­šla­pá­vá­ní tra­dič­ní hudby a li­tur­gie Církve, za­ka­zo­vá­ní ka­to­lí­kům kle­čet před Nej­svě­těj­ší svá­tos­tí při sva­tém při­jí­má­ní a osla­bo­vá­ní učení Církve o po­svát­nos­ti lid­ské­ho ži­vo­ta ne­na­ro­ze­ných, abychom uved­li jen ně­kte­ré hří­chy a po­hor­še­ní spo­je­ná s je­jich jmény.

Mezi další osoby na Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu pa­t­řil kar­di­nál Villot, stát­ní se­kre­tář Sva­té­ho stol­ce za Pavla VI., který jed­nal jako ja­ký­si Bag­giův pa­t­ron, když ho ne­chal jme­no­vat do Kon­gre­ga­ce pro bis­ku­py. Dále je tam uve­den bis­kup Paul Mar­cin­kus, šéf Va­ti­kán­ské banky, který k zed­ná­řům vstou­pil 21. srpna 1967, kódové číslo 43/649, krycí jméno MARPA, jenž se za­ple­tl do ban­kov­ní­ho skan­dá­lu, který v 80. le­tech téměř fi­nanč­ně zni­čil Svatý sto­lec.

Dal­ším pro­mi­nent­ním jmé­nem byl kar­di­nál Ago­s­ti­no Ca­sa­ro­li, za Pavla VI. mi­nis­tr za­hra­nič­ních věcí a za Jana Pavla II. stát­ní se­kre­tář. Ca­sa­ro­li vstou­pil do zed­nář­ské lóže 28. září 1957 s kódovým čís­lem 41/076 a kry­cím jmé­nem CASA. Právě Ca­sa­ro­li byl od­po­věd­ný za vstříc­ný po­stoj Va­ti­ká­nu ke ko­mu­nis­tům za pon­ti­fi­ká­tu Pavla VI., tzv. Ost­po­li­tik, který vedl k tomu, že papež zba­vil kar­di­ná­la Józsefa Mind­szen­ty­ho úřadu ma­ďar­ské­ho pri­ma­se, což mělo za ná­sle­dek vznik stát­ní církve ovlá­da­né ko­mu­nis­tic­ký­mi vlád­ci Ma­ďar­ska. Jan Pavel II., který po­chá­zel ze země za že­lez­nou opo­nou, tuto po­li­ti­ku poz­dě­ji od­mí­tl, ale škoda na Církvi ve vý­chod­ní Ev­ro­pě už se stala.

Abychom si ne­mys­le­li, že zed­ná­ři uve­de­ní v Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu jsou věcí mi­nu­los­ti, je třeba zdů­raz­nit, že jména ze se­zna­mu se v po­div­ných udá­los­tech ve Va­ti­ká­nu stále ob­je­vu­jí i v po­sled­ních de­se­ti le­tech. Jen jed­ním z těch­to pří­pa­dů je mon­signor Pio Vito Pinto, o němž Pe­co­rel­li zjis­til, že k zed­ná­řům vstou­pil 2. dubna 1970 s kódovým čís­lem 3317/42 a kry­cím jmé­nem PI­PI­VI. Pinto vládl jako děkan nej­vyš­ší­mu soudu Církve, Řím­ské rotě, od září 2012 do břez­na 2021. Do no­vi­no­vých ti­tul­ků se do­stal, když se roz­ho­dl zkri­ti­zo­vat čtyři kar­di­ná­ly, kteří pa­pe­ži Fran­tiš­ko­vi před­lo­ži­li „dubia” ve věci jeho nauky o při­puš­tě­ní zno­vuse­zda­ných roz­ve­de­ných ke sva­té­mu při­jí­má­ní v exhor­ta­ci Amo­ris la­e­ti­tia.

Jak by mělo být jasné kaž­dé­mu, kdo se po­dí­vá na fakta kolem Pe­co­rel­li­ho se­zna­mu, svo­bod­né zed­nář­ství ur­či­tě pro­nik­lo za zdi Va­ti­ká­nu nejmé­ně před ně­ko­li­ka de­se­ti­le­tí­mi. Úplné ově­ře­ní se­zna­mu sice ob­tíž­né, ale jistě možné, vzhle­dem k tomu, že po­li­cie za­ba­vi­la do­ku­men­ty Licia Gel­li­ho, v nichž byli jme­no­vá­ni všich­ni čle­no­vé řím­ské zed­nář­ské lóže Pro­pa­gan­da Due. Také zprá­va ar­ci­bis­ku­pa Gag­no­na leží ne­zve­řej­ně­ná v ar­chí­vech Va­ti­ká­nu. Kromě těch­to zdro­jů exis­tu­jí še­t­ře­ní, která pro­vá­děl P. Luigi Villa, z nichž ně­kte­rá byla zve­řej­ně­na v ča­so­pi­se Chie­sa Viva.

S ohle­dem na ital­ské pre­lá­ty, jako je bis­kup Fran­ce­sco Soddu z Terni, který si ne­dáv­no do­vo­lil ve­řej­ně se zú­čast­nit inau­gu­ra­ce no­vé­ho vcho­du do zed­nář­ské lóže Grand Ori­ent Itá­lie, bylo na nové vy­šet­řo­vá­ní svo­bod­ných zed­ná­řů v řa­dách cír­kev­ní hi­e­rar­chie už včera pozdě. Je­di­ně tak však lze vy­nést na svět­lo škody, které zed­nář­stvo pů­so­bi­lo a pů­so­bí Ne­věs­tě Kris­to­vě.

---

Zdroj: Is Ma­so­nic in­fil­trati­on re­spon­si­ble for the wi­despread apo­sta­sy among Catho­lic cler­gy?