Pane dok­to­re, kdy­bys­te měl vy­svět­lit nej­mar­kant­něj­ší roz­dí­ly mezi svo­bod­ný­mi zed­ná­ři 18. stol. a dneš­ní­mi, jaké to jsou?

Zed­nář­stvo 18. stol. pů­so­bi­lo jako or­ga­ni­za­ce bu­dí­cí zájem znač­né části teh­dej­ších elit. Bylo ja­kým­si vy­zna­me­ná­ním být čle­nem zed­nář­ské lóže, or­ga­ni­za­ce se ští­tem „li­du­mil­nos­ti“. To platí i dnes, roz­díl je pouze v tom, že ten­krát šlo spíše o ja­ký­si módní „sno­bis­mus“ vá­bí­cí i ka­to­lí­ky, kteří chtě­li být „svě­to­ví“, kdež­to dnes je pří­sluš­nost k zed­nář­ství ja­kousi tram­po­lí­nou ke ka­ri­é­ře.

Nyní po všech od­sou­ze­ních zed­nář­ství pa­pe­ži je člen­ství prak­ti­ku­jí­cích ka­to­lí­ků v lóžích nižší než v 18. stol., a to na­vzdo­ry faktu, že ně­kte­ří hi­e­rar­cho­vé v po­sled­ním de­se­ti­le­tí zpo­chybňovali ne­slu­či­tel­nost ka­to­lic­ké víry s člen­stvím v zed­nář­ské lóži.

Pokud se ale jedná o zá­klad­ní ide­o­lo­gii zed­nář­stva, tak se v po­sled­ních 200 le­tech nic ne­změ­ni­lo. Zed­nář­stvo chce na­dá­le bu­do­vat svět plně an­tro­po­cen­t­ric­ký, po­sta­ve­ný vý­luč­ně na vůli člo­vě­ka, jenž se zá­sad­ně ne­chce ni­če­mu podří­dit.

Proč je nej­dů­le­ži­těj­ším cílem zed­ná­řů zni­če­ní Církve a řádu vy­bu­do­va­né­ho křes­ťan­skou ci­vi­li­za­cí? Členy zed­nář­ských lóží bylo přece a stále je mnoho vliv­ných ka­to­lí­ků, kněží a do­kon­ce bis­ku­pů, kteří o tom ote­vře­ně ho­vo­ři­li, do­kon­ce se tím chlu­bi­li?

Pro­blém je tento: pa­pe­žo­vé od­sou­di­li zed­nář­ství, pro­to­že šlo o tajná shro­máž­dě­ní, takže ne­by­lo možno po­znat jeho cíle. To za prvé. A za druhé: sku­teč­ným cílem zed­nář­stva, na­ko­lik ho bylo možno iden­ti­fi­ko­vat, bylo a stále je svr­že­ní křes­ťan­ské­ho řádu a Církve v po­zem­ské sféře.

Již sa­mot­ný fakt, že zed­nář­stvo je taj­ným sdru­že­ním, které má své ri­tu­á­ly, se stává pro nauku Církve ne­při­ja­tel­ný. A nejen pro nauku Církve, ale i z per­spek­ti­vy bez­peč­nos­ti státu, neboť tajné sdru­že­ní je stá­tem ve státě, tím, co se na­zý­vá v mé­di­ích ter­mí­nem „hlu­bo­ký stát“ (angl. „deep state”). Zed­ná­ři tento cha­rak­ter uta­je­ní berou ve­li­ce vážně. Jen pro při­po­me­nu­tí: před ně­ja­kým časem byl v New Yorku při jed­nom ze zed­nář­ských ri­tu­á­lů za­stře­len člo­věk. Proč? Po­ně­vadž ne­u­cho­val zed­nář­ská ta­jem­ství a pro­zra­dil je jiným lidem. Ta­ko­ví v rámci zed­nář­ské­ho ri­tu­á­lu mohou být od­sou­ze­ni k smrti a za­stře­le­ni, ofi­ci­ál­ně jen sym­bo­lic­ky, nicmé­ně někdy i fak­tic­ky. Ri­tu­ál sice sta­no­ví, že střel­ba má být pro­ve­de­na sle­pý­mi ná­bo­ji, do­tyč­ný „zrád­ce“ má být poté vy­lou­čen, v daném pří­pa­dě prý „omy­lem“ byla puška na­bi­tá, nicmé­ně sig­nál vy­sla­ný do světa je zřej­mý: Kdo z členů lóže pro­zra­dí ta­jem­ství, může být zlik­vi­do­ván sa­mot­ný­mi zed­ná­ři i fy­zic­ky, ta­ko­vá je sym­bo­li­ka to­ho­to ri­tu­á­lu.

Vrať­me se ale ještě na mo­ment k uta­je­ní zed­nář­stva. Pokud se řídí touto zá­sa­dou, tak je lo­gic­ké, že ně­kte­ří čle­no­vé jsou do ta­jem­ství za­svě­ce­ni více a jiní méně. Ti druzí ne­muse­jí být plně in­for­mo­vá­ni o sku­teč­ných zá­mě­rech or­ga­ni­za­ce a plnit tak úlohu uži­teč­ných idi­o­tů. Ale to je ne­o­mlou­vá, tím se ne­zba­vu­jí kon­krét­ních práv­ních dů­sled­ků. Řekl jste, že členy lóží jsou i mnozí ka­to­lí­ci, kněží a do­kon­ce bis­ku­po­vé. Tím ale upa­da­jí do ex­ko­mu­ni­ka­ce, čili se oci­ta­jí mimo spo­le­čen­ství Církve. Mohou se vy­dá­vat za ka­to­lí­ky, ale for­mál­ně jimi nejsou.

A co se týká boje zed­ná­řů s Církví: exis­tu­je mnoho pra­me­nů, zed­nář­ských pu­b­li­ka­cí, které přímo ho­vo­ří o pře­stav­bě světa a od­cho­du od křes­ťan­ské ci­vi­li­za­ce. Nelze po­chy­bo­vat, že toto je ko­neč­ný cíl zed­ná­řů. Tento cíl má ty­pic­ky lu­ci­fer­ský aspekt, aniž se jedná o ně­ja­kou moji zlobu, spik­le­nec­kou te­o­rii nebo ma­ni­pu­la­ci z mé stra­ny. Lu­ci­fer byl prv­ním, kdo se roz­ho­dl bu­do­vat ně­ja­ký řád mimo Boha v opoře vý­luč­ně o sebe sa­mé­ho a tak do­spět ke své do­ko­na­los­ti. Bu­do­vá­ní řádu po­zem­ské­ho světa při to­tál­ním vy­lou­če­ní Boha je lu­ci­fer­ským pro­jek­tem, a proto na­pros­to ne­slu­či­tel­ným s ka­to­lic­kým ná­bo­žen­stvím. A ne­za­po­meňme, že ty­pic­kým zed­nář­ským sym­bo­lem je „anděl ne­sou­cí svět­lo“, to zna­me­ná Lu­ci­fer.

Jak je to s růz­ný­mi stup­ni za­svě­ce­ní v zed­nář­ství? Jedni tvrdí, že je jich přes tři­cet, jiní, že pouze sedm, další, že sto pa­de­sát. Ob­je­vu­je se též in­for­ma­ce, že na po­sled­ním stup­ni za­svě­ce­ní nutno vzdát poctu Lu­ci­fe­ro­vi.

Ve Fran­cii žije kněz Mi­chel Vion, nyní má téměř 80 let. V mi­nu­los­ti byl pro­tes­tant­ským pas­to­rem a zed­ná­řem. Lidé jeho typu někdy kon­ver­tu­jí ke Ka­to­lic­ké církvi, což byl právě jeho pří­pad. Opus­til fran­couz­skou Vel­kou lóži, v níž do­spěl až ke 31. stup­ni za­svě­ce­ní. Poté se­zná­mil ve­řej­nost se zed­nář­ský­mi pro­cedu­ra­mi a stup­ni za­svě­ce­ní. Právě od těch­to lidí, bý­va­lých zed­ná­řů, kteří se ob­ra­ce­jí ke Kris­tu, zís­ká­vá­me in­for­ma­ce, jak vy­pa­dá zed­nář­stvo ze­vnitř. Díky nim víme, že zed­nář­ství je lu­ci­fer­ský pro­jekt, nicmé­ně tím jen po­tvr­zu­jí, co už je zřej­mé ze sa­mot­ných zed­nář­ských pu­b­li­ka­cí: zed­nář­ství je lu­ci­fer­ský pro­jekt už pouze tím fak­tem, že jeho ori­en­ta­ce na bu­do­vá­ní po­zem­ské­ho řádu při po­pí­rá­ní ob­jek­tiv­ní­ho řádu Bo­ží­ho je už z prin­ci­pu lu­ci­fer­ská.

Mnoho se dnes ho­vo­ří o od­lu­ce Církve od státu. Při­tom ale právě ti, kdo ve­he­ment­ně vy­tru­bu­jí toto heslo, pod­po­ru­jí ci­zo­lož­né spo­je­ní státu se zed­nář­stvím. Lze říci, že zed­nář­ství je svým způ­so­bem pro­ti­církví ne­zá­vis­le na tom, jest­li si to jeho čle­no­vé uvě­do­mu­jí či ni­ko­liv. Zed­nář­ství je pros­tě „svět­skou církví“, která si ná­ro­ku­je právo na bu­do­vá­ní nové spo­leč­nos­ti bez Stvo­ři­te­le. Tato in­for­ma­ce je mno­hem dů­le­ži­těj­ší než to, kolik stupňů za­svě­ce­ní v zed­nář­ství exis­tu­je.

Sa­mo­zřej­mě jsou různé odno­že zed­nář­ství, ně­kte­ré méně, ně­kte­ré více „zed­nář­ské“. Exis­tu­jí lidé, kteří chodí do lóže jako do ně­ja­ké­ho elit­ní­ho klubu, kde je možno se se­tkat, za­pá­lit si ci­gá­ro, napít se koňaku a po­roz­prá­vět o „dů­le­ži­tých zá­le­ži­tos­tech“. Tito čle­no­vé lóže buď tvrdí, že ne­vě­dí, k jaké or­ga­ni­za­ci ná­le­ží, nebo jim to vůbec ne­va­dí.

Jedno je jisté! Různé zed­nář­ské de­no­mi­na­ce a lóže mohou být vůči sobě ne­přá­tel­ské a bo­jo­vat o vlivy ve spo­leč­nos­ti, ale jakmi­le se jedná o to, jak zlik­vi­do­vat křes­ťan­ský řád ve spo­leč­nos­ti, tak všech­ny svor­ně táh­nou za jeden pro­vaz. Nej­lé­pe je to vidět, když jsou vy­hla­šo­vá­ny zá­ko­ny bo­ří­cí křes­ťan­ský řád – tehdy je le­ga­li­zu­je la­vi­no­vi­tě jedna země vedle druhé. To není ná­ho­da. Uka­zu­je se ni­ko­li to, že ob­ča­né růz­ných zemí ve své vět­ši­ně smýš­le­jí všich­ni stej­ně, nýbrž to, že ur­či­tá cen­t­ra re­a­li­zu­jí tutéž agen­du. Zed­nář­skou. To není žádná kon­spi­rač­ní te­o­rie. Samo zed­nář­stvo říká, že právě toto je je­jich agen­da.

Dě­ku­ji za roz­ho­vor.

Zdroj: KO­LA­NEK, To­masz. Komu ma­so­ni oddają pokłon? O taj­nych sto­war­zys­ze­ni­ach bez cen­zu­ry. Część I. 10. 1. 2024. Do­stup­né z: https://​pch24.​pl/​komu-​masoni-​oddaja-​poklon-​o-​tajnych-​sto​warz​ysze​niac​h-​bez-​cen​zury​czes​c-​i