Stabat Mater dolorosa - Stála Matka uplakaná...


Sta­bat Mater do­lo­ro­sa (la­tin­sky Stála Matka bo­lest­ná) je stře­do­vě­ký hym­nus, který líčí bo­lest Panny Marie pod Kris­to­vým kří­žem. Text hymnu vy­chá­zí z pro­roc­tví Si­me­o­na, podle kte­ré­ho meč pro­bod­ne Srdce Matky Je­ží­še Kris­ta (Lk 2:35).

Prav­dě­po­dob­ným au­to­rem díla Sta­bat Mater je Ja­co­po­ne da Todi (1230–1306), pů­vod­ně práv­ník, bás­ník a ná­sled­ně fran­tiš­kán. Hym­nus je za­řa­zen do li­tur­gie na svá­tek Panny Marie bo­lest­né (15. září).

Text hymnu byl v dě­ji­nách mno­ho­krát zhu­deb­něn. Mezi nej­zná­měj­ší patří Gi­o­van­ni Bat­tis­ta Per­go­le­si (1710–1736), Jo­se­ph Haydn (1732–1809), Gi­o­a­chi­no Ros­si­ni (1792–1868), Franz Schu­bert (1797–1828), Giusep­pe Verdi (1813–1901), a z čes­kých An­to­nín Dvo­řák (1841–1904) a Jakub Jan Ryba (1765–1815). I v sou­čas­né době vzni­ka­jí nej­růz­něj­ší nové a mo­der­ní ztvár­ně­ní hymnu.

Hym­nus česky

Stála Matka upla­ka­ná
pod kří­žem jak bo­lest samá,
v hoř­kých vzly­cích pro Syna.

Její srdce Bohu dané,
truchlí­cí a zbě­do­va­né
sed­me­rý meč pro­tí­ná.

Ža­lu­pl­ná, za­rmou­ce­ná
nebem po­žeh­na­ná žena,
Matka Boží, pros­tá vin.

Hlavu sklá­ní do svých dlaní,
po­hled na kříž vždy ji raní,
trpí na něm její Syn.

Matko Boží, Matko naše,
kdo nad tebou ne­za­plá­če,
když tě vidí v mu­kách stát.

Vidět Ukři­žo­va­né­ho,
tebe v sl­zách vedle něho
nutí duši za­pla­kat.

Naše vina tvého Syna
týrá tobě před očima,
vidíš Kris­ta v krvi ran.

Vidíš jeho tesk­né rány,
úz­kost jeho umí­rá­ní,
smrt, v níž zů­stal straš­ně sám.

Matko Boží, lásku dej mi,
kéž je tvůj a můj žal stej­ný,
kéž už sama ne­truchlíš.

Dej, ať pa­t­řím Kris­tu Bohu,
den ze dne ať více mohu
hořet lás­kou, být mu blíž.

Maria, do srdce mého
vtisk­ni rány Syna svého,
jeho kříž kéž je i můj.

On mé viny smý­val svými
kr­va­vý­mi zra­ně­ní­mi,
tento trest nám roz­dě­luj.

S tebou pláči, slza smáčí
oči, jimiž ne­vy­plá­či
sou­cit s tebou, ženo žen.

Veď mě pod kříž svého Syna,
jenž svou náruč ro­ze­pí­ná,
s tebou stát chci pod kří­žem.

Panno panen plná jasu,
nežij sama trp­kost času,
při­jmi, pro­sím, lásku mou.

Maria má, kéž ty sama
dáš mi nést smrt Kris­ta Pána,
při­jmout ránu za ranou.

Kéž mě jeho rány zraní
a kéž opo­je­ní dá mi
jeho kříž a jeho krev.

Až před Božím sou­dem stanu,
přijď mi, Panno, na ochra­nu,
vzdal ode mne Boží hněv.

Kéž jsem kří­žem, smrtí Páně
chrá­něn v lásce svr­cho­va­né,
mi­lost buď mou zá­chra­nou.

Tělo zemře, Ty však, Panno,
dej, ať je mi nebe přáno,
kéž Bůh při­jme duši mou. Amen.

La­tin­ský text

Sta­bat Mater do­lo­ro­sa,
juxta cru­cem la­cri­mosa,
dum pen­de­bat Fi­lius.

Cujus ani­mam ge­men­tem,
con­trista­tam et do­len­tem,
per­tran­si­vit gla­dius.

O quam tris­tis et af­flic­ta
fuit illa be­ne­dic­ta
Mater Uni­ge­ni­ti!

Quae mae­re­bat et do­le­bat
pia Mater, cum vi­debat
Nati po­enas incly­ti.

Quis est homo, qui non fle­ret
Ma­t­rem Chris­ti si vi­deret
in tanto sup­pli­cio?

Quis non posset con­tris­ta­ri
Chris­ti Ma­t­rem con­tem­pla­ri
do­len­tem cum Filio?

Pro pec­ca­tis suae gen­tis
vidit Jesum in tor­men­tis
et flagel­lis sub­di­tum.

Vidit suum dul­cem Natum
mo­ri­en­do deso­la­tum
dum emi­sit spi­ri­tum.

Pia Mater, fons amo­ris,
me sen­ti­re vim do­lo­ris,
fac, ut tecum lu­ge­am.

Fac, ut ar­de­at cor meum
in aman­do Chris­tum Deum
ut sibi com­pla­ce­am.

Sanc­ta Mater, istud agas
cru­ci­fi­xi fige pla­gas,
cordi meo va­li­de.

Tui Nati vul­ne­ra­ti,
tam dig­na­ti pro me pati,
po­enas mecum di­vi­de.

Fac me tecum pie flere
cru­ci­fi­xo con­do­le­re
donec ego vi­xe­ro.

Juxta cru­cem tecum stare,
et me tibi so­ci­a­re
in planc­tu de­si­de­ro.

Virgo vi­r­gi­num pra­ec­la­ra
mihi jam non sis amara:
fac me tecum plan­ge­re.

Fac, ut por­tem Chris­ti mor­tem
pas­si­o­nis fac con­sor­tem
et pla­gas re­co­le­re.

Fac me plagis vul­ne­ra­ri,
fac me cruce inebri­a­ri
et cru­o­re Filii.

Fla­m­mis ne urar suc­cen­sus,
per Te, Virgo, sim de­fen­sus
in die ju­di­cii.

Chris­te, cum sit hinc exire,
da per Ma­t­rem me ven­ti­re
ad pal­mam vic­to­ri­ae.

Quan­do cor­pus mo­ri­e­tur
fac, ut ani­mae do­ne­tur
pa­ra­di­si glo­ria. Amen