Ano, přes­ně tak tomu je, ač se to zdá být ne­u­vě­ři­tel­né. Ústav­ní soud (ÚS) ČR se síd­lem v Brně na Još­to­vě ulici ve svém nej­no­věj­ším ver­dik­tu roz­li­šu­je dva typy mužů a dva typy žen. U mužů jde o ty, kteří mohou počít a po­ro­dit dítě, a o ty, co ne­mo­hou. U žen zase se jedná o ty, které mají penis a o ty, jež ho ne­ma­jí. To zní jako z ně­kte­ré br­něn­ské psy­chi­at­ric­ké lé­čeb­ny. Proto ihned volám po­ho­to­vost: Oka­mži­tě při­jeď­te na Još­to­vu před bu­do­vu Ústav­ní­ho soudu a od­vez­te soud­ce k hospi­ta­li­za­ci!

Kon­krét­ně ale: Ústav­ní soud, slo­že­ný vět­ši­nou z lidí na­vr­že­ných pre­zi­den­tem Pe­trem Pavlem, se usne­sl, že osoby, které si chtě­jí změ­nit po­hla­ví, se na­příš­tě ne­bu­dou muset ne­chat pře­o­pe­ro­vat z muže na ženu nebo na­o­pak. Takže když muž se jed­no­du­še roz­hod­ne, že od ur­či­té­ho data chce být ženou, tak není třeba pod­stu­po­vat žádné lé­kař­ské zá­kro­ky, pouze by­ro­kra­tic­ké na úřadě – a musí mu být vy­ho­vě­no. Pak má zá­kon­né právo po­u­ží­vat i dám­ské to­a­le­ty. Totéž platí opač­ně o že­nách, jež se „cítí“ být chla­py. Pak ale po tomto roz­hod­nu­tí ÚS úřed­ně oš­templo­va­ný muž zcela lo­gic­ky klid­ně může počít a po­ro­dit dítě a úřed­ně oš­templo­va­ná žena může nor­mál­ně mít penis.

Ještě před pár de­sít­ka­mi let by au­to­ři ta­ko­vé­ho pro­jek­tu oprav­du skon­či­li v jis­tém lé­čeb­ném za­ří­ze­ní, dnes však tuto ší­le­nost le­ga­li­zu­je přímo ÚS. A ne­zbláz­ni­li se pouze soud­ci ÚS, ale také všich­ni po­li­ti­ko­vé a žur­na­lis­té, kteří toto pro­sa­zo­va­li, po­taž­mo i ta ma­so­vá část ob­ča­nů ČR, jež změnu po­hla­ví po­va­žu­je za při­ro­ze­nou a nor­mál­ní. My ale hned na prv­ních strán­kách Písma sv. čteme, že Bůh stvo­řil člo­vě­ka jako muže a ženu. Prav­di­vost této zprá­vy Bible není třeba dlou­ho do­ka­zo­vat, neboť Stvo­ři­tel ob­da­řil muže a ženu cha­rak­te­ris­tic­ký­mi tě­les­ný­mi znaky, které je jasně od­li­šu­jí.

Ig­no­ro­vat to a od­vo­zo­vat fakt, zda je někdo muž nebo žena, pouze z toho, jest­li se mužem či ženou cítí, je ab­surd­ní. Bi­o­lo­gic­ký důkaz, že daná osoba je mužem či ženou, je re­ál­ně ne­zpo­chyb­ni­tel­ný. Bible má tedy jed­no­znač­nou prav­du. Když ale chlap jak hora se po­klá­dá za ženu a do­má­há se, aby s ním jako se ženou bylo za­chá­ze­no, pro­to­že se „takto cítí“, na zá­kla­dě čeho do­ká­že, že tou ženou sku­teč­ně je? Já se také mohu cítit být fi­a­lo­vým aste­ro­i­dem kro­ko­dý­lí­ho pů­vo­du – ale do­ká­zat, že jím sku­teč­ně jsem, to jaksi oprav­du ne­pů­jde. Pokud se tedy muž cítí být „ženou“ nebo žena „mužem“, pak se jedná o psy­chic­kou po­ru­chu osob­nos­ti, vy­vo­la­nou růz­ný­mi okol­nost­mi, o čemž psy­chi­at­ři vědí zcela ur­či­tě mno­ho­ná­sob­ně víc než já.

Usne­se­ní na­še­ho ÚS není pouze čes­kým fe­no­mé­nem. V zá­pad­ních ze­mích toto platí už delší dobu, v USA před lety do­kon­ce byly dvě paní od­sou­ze­ny k po­ku­tě, po­ně­vadž ne­chtě­ly pus­tit na dám­skou to­a­le­tu chla­pa, který měl v pa­pí­rech na­psá­no, že je „ženou“. A aby těch­to ší­le­ných ab­sur­dit ne­by­lo dost, tak v mnoha tzv. de­mo­kra­tic­kých ze­mích exis­tu­je širší se­znam tzv. „po­hla­ví“, z nichž si mů­že­te vy­brat, ne pouze mezi muž­ským nebo žen­ským. Ve Velké Bri­tá­nii jich mají stov­ku, to po­sled­ní se jme­nu­je „po­hla­ví si­ré­na“. Kdyby ještě před cca 20 lety při­šel někdo na pří­sluš­ný úřad a chtěl se za­re­gis­tro­vat s „po­hla­vím si­ré­na“, tak do­tyč­ný úřed­ník by oka­mži­tě za­vo­lal ze­le­ný anton. Dnes je ale „jiná doba“, v rámci „svo­bo­dy“ musí ža­da­te­li vy­ho­vět.

Inu, kde mizí víra v Boha, tam mizí i zdra­vý rozum. To do­ká­za­la his­to­rie už ně­ko­li­krát. Ko­nec­kon­ců bláz­nov­stvím je už sa­mot­né po­pí­rá­ní exis­ten­ce Boha, žal­mis­ta Páně píše: „Jen blá­zen praví ve svém srdci: Není Boha…“ (Ž 14,2). Ro­zu­mo­vé po­zná­ní jed­no­znač­ně uka­zu­je, že za stvo­ře­ným řádem světa, vesmí­ru i sa­mot­né­ho člo­vě­ka musí přece stát vy­so­ce in­te­li­gent­ní By­tost, Kon­struk­tér. Když člo­věk pro­pad­ne bláz­nov­ství po­pí­rá­ní Boha, pak je i z při­ro­ze­né­ho hle­dis­ka nej­výš prav­dě­po­dob­né, že u toho to ne­zů­sta­ne a budou ná­sle­do­vat další ší­len­ství, nej­no­věj­ší roz­hod­nu­tí na­še­ho ÚS je jed­ním z nich. Naše mo­der­ní ci­vi­li­za­ce Boha od­stra­ni­la – a spolu s tím jsou stále více od­st­raňovány i zdra­vý rozum a nor­mál­ní lid­ské uva­žo­vá­ní.

Jak se tomu brá­nit? Inu, klást odpor všude, kde to lze. Na západ od na­šich hra­nic už soudy řeší ža­lo­by, že např. uči­tel nebo úřed­ník ne­o­slo­vil do­tyč­nou osobu zá­jme­nem změ­ně­né­ho po­hla­ví, ale podle muž­ské nebo žen­ské fy­zic­ké po­do­by. Kon­krét­ně: Kan­tor se zeptá holky ve třídě „proč jsi ne­vy­pra­co­va­la do­má­cí úkol?…“ – jenže ona se ne­cha­la za­re­gis­tro­vat jako muž, proto jej ža­lo­va­la, že ji ne­o­slo­vil jako kluka (mi­mo­cho­dem: nej­no­vě­ji v Ně­mec­ku si mohou mla­di­st­ví již od 14 let měnit po­hla­ví – a to i bez sou­hla­su ro­di­čů). Proto vě­ří­cí ka­to­lík se nesmí dát tímto zma­ni­pu­lo­vat a při­jmout usus oslo­vo­vat lidi ni­ko­li podle při­ro­ze­né­ho nor­mál­ní­ho po­hla­ví, nýbrž podle toho, jaké si do­tyč­ný(á) ne­chal(a) na­psat na úřadě. A vy­zý­vat k tomu druhé, tady jde o ucho­vá­ní si zdra­vé­ho ro­zu­mu. Pán chce, abychom se ří­di­li jím a ni­ko­li ší­le­nost­mi pro­ti­křes­ťan­ské re­vo­lu­ce.