Ame­ric­ký In­sti­tut Char­lot­ty Lo­zie­ro­vé se­sta­vil po­řa­dí jed­not­li­vých států na zá­kla­dě zá­ko­no­dár­ství ve věci po­tra­tů. Srov­ná­val po­tra­to­vou le­gisla­ti­vu v USA a v ji­ných člen­ských stá­tech OSN. Z vý­zku­mů vy­plý­vá, že v zemi „svo­bo­dy“ a „ne­o­me­ze­ných mož­nos­tí“ spolu s dal­ší­mi sedmi státy byly ne­na­ro­ze­né děti chrá­ně­ny nejmé­ně na světě, dokud před třemi lety se Nej­vyš­ší soud ne­u­sne­sl o právu kaž­dé­ho člen­ské­ho státu USA sa­mo­stat­ně a su­ve­rén­ně roz­hod­nout o této věci. Toho ně­kte­ré státy vy­u­ži­ly k le­ga­li­za­ci téměř úpl­né­ho zá­ka­zu za­bí­je­ní dětí v ma­teř­ském lůně.

OSN tvoří cel­kem 193 států. V osmi z nich zákon do­vo­lu­je vraž­dit děti pod srd­cem matky na pouhé přání bez ja­kých­ko­liv ome­ze­ní. V USA sice (srvn. výše) na zá­kla­dě vzpo­me­nu­té­ho roz­hod­nu­tí Nej­vyš­ší­ho soudu men­ši­na států po­tra­ty téměř zcela za­ká­za­la, nicmé­ně žel vět­ši­na se­tr­vá­vá na tzv. „právu ženy“ na po­trat bez ome­ze­ní.

V ne­chval­né „os­mič­ce“ se na­chá­zí také ko­mu­nis­tic­ká Čína, kde do­kon­ce podle zá­ko­na stát může po­tra­ty po­vin­ně na­ří­dit, do ne­dáv­na to bylo v pří­pa­dě dru­hé­ho dí­tě­te v ro­di­ně, teď (za stavu vážné de­mo­gra­fic­ké krize) se „po­vo­lu­je“ ro­di­nám mít „ma­xi­mál­ně“ tři děti. Také ko­mu­nis­tic­ká Se­ver­ní Korea umožňuje pro ženy ne­o­me­ze­né po­tra­ty na přání až do po­ro­du a pro­vá­dí po­vin­né po­tra­ty v kon­cen­t­rač­ních tá­bo­rech pro po­li­tic­ké vězně. Za­bí­jet ne­na­ro­ze­né děti bez ome­ze­ní až do po­ro­du le­ga­li­zu­jí také Ka­na­da, Aus­trá­lie, Me­xi­ko (jed­not­li­vé člen­ské státy Me­xic­ké unie), Viet­nam a malý af­ric­ký stát Gui­nea-Bis­sau.

Jak dále plyne z vý­zku­mu, v dal­ších 62 ze­mích světa fun­gu­je zákon po­sky­tu­jí­cí ženám právo za­bí­jet děti na přání, ale s ome­ze­ním do ur­či­té­ho mě­sí­ce tě­ho­ten­ství. Ve 45 ze­mích z to­ho­to počtu je po­trat za­ká­zán od 12. týdne, v 15 od 15. týdne a ve dvou od ně­kte­ré­ho z poz­děj­ších mě­sí­ců.

Ve zbý­va­jí­cích 123 ze­mích je si­tu­a­ce ná­sle­du­jí­cí: Ve 21, kde je islám stát­ním ná­bo­žen­stvím, jsou po­tra­ty zcela za­ká­zá­ny, ale to­le­ro­vá­ny u ne­mus­lim­ské­ho oby­va­tel­stva, pokud tam žije. Mimo mus­lim­ský svět zcela a bez vý­jim­ky zá­ko­ny po­tra­ty za­ka­zu­jí pod trest­ní­mi sank­ce­mi v Ev­ro­pě pouze na Maltě, ne­po­čí­tá­me-li ovšem Va­ti­kán a An­dor­ru, které ale nejsou členy OSN, dále ve světě potom Ma­da­gaskar, Tan­zá­nie, Fi­li­pí­ny (zde ovšem ile­gál­ní po­tra­ty se fak­tic­ky téměř ne­po­sti­hu­jí), Ab­chá­zie (re­pub­li­ka na Kav­ka­zu), v La­tin­ské Ame­ri­ce Do­mi­ni­kán­ská re­pub­li­ka, Ni­ka­ra­gua (ko­mu­nis­tic­ký režim ale pro­sa­zu­je změnu), Sal­va­dor a Hondu­ras. Do ne­dáv­na pa­t­ři­la k těmto zemím i Kosta­ri­ka, než li­be­rál­ní vláda do­sáh­la le­gisla­tiv­ní změny.

V dal­ších 93 ze­mích sice for­mál­ně zákon podle svého znění „chrá­ní“ ži­vo­ty ne­na­ro­ze­ných, ale při­pouš­tí větší nebo menší vý­jim­ky, např. ohro­že­ní ži­vo­ta a zdra­ví matky, po­ško­ze­ní plodu, zná­sil­ně­ní, in­cest apod.

In­sti­tut si všímá zvláš­tě Ev­ro­py, kde dosud nikde ne­e­xis­tu­je even­tu­a­li­ta za­bi­tí ne­na­ro­ze­né­ho dí­tě­te až do po­ro­du. Ne­dáv­né od­hla­so­vá­ní tzv. „ústav­ní­ho práva“ ženy na po­trat ve Fran­cii však uka­zu­je, že le­gál­ní po­trat až do po­ro­du je již pouze otáz­kou času. A nejen ve Fran­cii, ale po­stup­ně v celé EU, neboť Ev­rop­ský par­la­ment také ne­dáv­no od­hla­so­val „právo ženy na po­trat“.

Ochra­na ne­na­ro­ze­né­ho ži­vo­ta je proto stále těžší, neboť glo­ba­lis­tic­ké kruhy ří­dí­cí se ne­o­mar­xis­mem a sa­ta­nis­mem usi­lu­jí­cí o to­tál­ní nad­vlá­du nad svě­tem tvrdě tlačí na ce­lo­svě­to­vé uzá­ko­ně­ní ge­no­ci­dy ne­na­ro­ze­ných dětí. Za­brá­nit jim v tom mohou pouze vy­tr­va­lá mod­lit­ba a in­ten­ziv­ní kla­de­ní od­po­ru bez ohle­du na ri­zi­ka per­ze­ku­ce. Pa­ma­tuj­me na to a ne­pouš­těj­me tuto zá­le­ži­tost ze zře­te­le!