Bý­va­lý praž­ský ar­ci­bis­kup a pri­mas kar­di­nál Do­mi­nik Duka byl čas­tým ter­čem útoků na­šich čes­kých ne­o­mo­der­nis­tů. Jeho ná­stup­ce mons. Jan Graub­ner není na tom o nic lépe. Nej­no­vě­ji to „schy­tal“ za svůj pas­týř­ský list k za­há­je­ní škol­ní­ho roku. Por­tál www.​christnet.​eu zve­řej­nil 18. září kri­ti­ku ar­ci­bis­ku­po­va listu od matky jedné gym­na­zi­ál­ní stu­dent­ky – a také ne­sou­hlas­né vy­já­d­ře­ní její dcery. Na webu www.​getsemany.​cz si zase vzal na mušku tento pas­týř­ský list, jenž mons. Graub­ner v hlav­ních bo­dech zo­pa­ko­val při ká­zá­ní ve Staré Bo­lesla­vi 28. září na svá­tek sv. Vác­la­va, známý ne­o­mo­der­nis­tic­ký te­o­log Mar­tin Vaňáč. Ar­ci­bis­kup a před­se­da ČBK prý jen po­u­čo­val a mo­ra­li­zo­val, ale ne­na­bí­dl žád­nou mo­ti­va­ci.

Mo­ti­va­ci k čemu? Nejsou snad do­sta­ču­jí­cí mo­ti­va­cí tato slova z jeho pas­týř­ské­ho listu?: „Dnes se často mluví o pro­blé­mech dětí… Mluví se o ne­sou­stře­dě­nos­ti a de­pre­sích, o nad­vá­ze a ne­do­stat­ku fy­zic­kých zdat­nos­tí, o tom, že přes velké uží­vá­ní ko­mu­ni­kač­ních pro­střed­ků mají pro­blém s ko­mu­ni­ka­cí, s po­čí­tá­ním či uží­vá­ním sel­ské­ho ro­zu­mu, po­cho­pe­ním ob­sa­hu del­ší­ho textu než je sms, a řada z nich má pro­blém s vlast­ní iden­ti­tou. Ne­str­kám všech­ny do jed­no­ho pytle a vím, že se to ne­tý­ká ve stej­né míře všech. Vidím i mnohé, kteří jsou dů­vo­dem k ra­dos­ti a na­dě­ji a dě­ku­ji všem ro­di­čům a uči­te­lům, kteří na tom mají podíl. Ne­by­li bychom však dob­rý­mi lidmi, kdy­bychom ne­mys­le­li na pomoc slab­ším… Klíče k ře­še­ní máme… Děti po­tře­bu­jí, aby jim ro­di­če na­slou­cha­li, ale nejen na půl ucha, aby jim po­má­ha­li na­chá­zet od­po­vě­di na je­jich otáz­ky. Pro­to­že je dů­le­ži­těj­ší to, čím děti jsou než to, co mají… po­tře­bu­jí roz­vi­nout osob­ní přá­tel­ství s Bohem, pro­to­že bude-li Bůh oprav­du pří­to­men v je­jich ži­vo­tě, ne­bu­de je trá­pit sa­mo­ta. Po­tře­bu­jí ob­je­vit, že Bůh je mi­lu­je a zá­le­ží mu na nich, že na lásku se od­po­ví­dá lás­kou…“

Jak mohla Anna Ptáč­ko­vá, au­tor­ka kri­tic­ké stati na christ­ne­tu, na­psat, že „ro­di­če od pana ar­ci­bis­ku­pa mohou čekat jen výčet všeho, co je s mla­dou ge­ne­ra­cí špat­ně“? A její dcera, stu­dent­ka sekun­dy gym­ná­zia, ve své po­le­mi­ce uved­la: „… od Církve bych po­tře­bo­va­la víc mo­ti­va­ce a méně po­u­čo­vá­ní. Je pro mě dů­le­ži­té, aby se ne­mlu­vi­lo jen o špat­ných, ale i dob­rých vě­cech. Z to­ho­to listu mám pocit, jako by byly za­po­me­nu­ty všech­ny děti, které se snaží vy­tvá­řet dobrou bu­douc­nost, po­má­hat ostat­ním a být dob­rý­mi lidmi.“

Jenže pocit a fakta jsou dvě od­liš­né věci. Nejsou snad věty z ar­ci­bis­ku­po­va listu, které jsme uved­li, do­sta­teč­nou mo­ti­va­cí? Ne­zna­me­na­jí snad ob­jek­tiv­ně po­vzbu­ze­ní pro žáky, ro­di­če a uči­te­le? Co ještě kri­ti­ko­vé chtě­jí? K čemu by měl pas­týř­ský list podle nich děti a ro­di­če mo­ti­vo­vat? To se z je­jich řádků vůbec ne­do­zví­dá­me, tím spíše potom ne od M. Vaňáče na get­se­ma­nech (říjen 2024).

Při­tom ale je sig­ni­fi­kant­ní, že mons. Graub­ner ve svém pas­týř­ském listu ne­řekl vůbec nic pře­vrat­né­ho, nic, co by se běžně ne­pro­bí­ra­lo v na­šich mé­di­ích. Jeho pas­týř­ský list vůbec ne­vy­bo­čo­val z toho, co se na­zý­vá „po­li­tic­ká ko­rekt­nost“. Stov­ky pe­da­go­gů, psy­cho­lo­gů a psy­chi­atrů spolu s dal­ší­mi spe­ci­a­lis­ty ne­u­stá­le při­po­mí­na­jí ji­ný­mi slovy totéž, co praž­ský pri­mas – a va­ru­jí. Proč jim nikdo ne­vy­tý­ká, že ne­mo­ti­vu­jí, nýbrž jenom po­u­ču­jí, že mluví pouze o špat­ných vě­cech, ale ni­ko­li o dob­rých? Proč je­jich slova, iden­tic­ká se slovy ar­ci­bis­ku­po­vý­mi, jsou brána vážně, ale shod­né vý­ro­ky ka­to­lic­ké­ho hi­e­rar­chy na totéž téma se stá­va­jí před­mě­tem tvrdé kri­ti­ky? Je snad do­vo­le­no toto říkat pouze ma­in­stre­a­mo­vým spe­ci­a­lis­tům, ale ka­to­lic­ké­mu pri­ma­so­vi ni­ko­liv? Platí snad tady staré řím­ské pří­slo­ví „quod licet Iovi, non licet bovi“ (co je do­vo­le­no Jo­vo­vi, není do­vo­le­no vo­lo­vi)?

Celé toto me­di­ál­ní má­vá­ní holí proti praž­ské­mu ar­ci­bis­ku­po­vi je tedy jenom prázd­ným ště­ká­ním bez kon­krét­ní­ho uve­de­ní ně­če­ho špat­né­ho. Klí­čo­vé je ale tady něco ji­né­ho. Všim­ně­me si, kdo jsou ti, již pri­ma­se za jeho pas­týř­ský list na­pa­da­jí: ne­o­mo­der­nis­té uvnitř Ka­to­lic­ké církve, ma­in­stre­a­mo­ví glo­ba­lis­té ni­ko­liv. Je to ná­ho­da? Ani v nejmen­ším. Vše je třeba za­řa­dit do po­kon­cil­ní­ho vý­vo­je uvnitř Církve. Te­o­lo­gic­ký mo­der­nis­mus, hlá­sa­ný por­tá­lem christ­net a webem get­se­ma­ny, od­sou­ze­ný před­kon­cil­ní­mi pa­pe­ži jako ná­stroj v rukou zed­ná­řů a škůd­ců Církve, do­stal na II. va­ti­kán­ském kon­ci­lu ze­le­nou a po­stup­ně od té doby stále více roz­leptá­vá a zře­ďu­je zje­ve­nou nauku. V čích služ­bách? Sa­mo­zřej­mě nad­ná­rod­ních zed­ná­řů, glo­ba­lis­tů a sa­ta­nis­tů. Mo­der­nis­té poté, co pro­nik­li do cír­kev­ních struk­tur, mají za úkol být pro tyto vněj­ší ne­přá­te­le Církve „hlí­da­cí­mi psy“ ka­to­lic­kých hi­e­rar­chů. Když se ně­kte­ří svými vý­ro­ky při­blí­ží k hra­ni­cím „po­li­tic­ké ko­rekt­nos­ti“, mají va­rov­ně „za­ště­kat“, jak dělá hafan hlí­dač, když se někdo octne u bran­ky před­za­hrád­ky domu, aniž by ji ote­vřel. Pokud by uči­nil tento další krok a vstou­pil na před­za­hrád­ku, tak po po něm ne­mi­lo­srd­ně skočí.

Mons. Graub­ner je sym­bo­lic­ky tímto člo­vě­kem, jenž svým pas­týř­ským lis­tem se octl u „vrat domu“. Ote­vřel by je tím, kdyby v tomto svém listu se zmí­nil o ještě váž­něj­ších ohro­že­ních dneš­ní mlá­de­že, ja­ký­mi jsou ne­mrav­ná se­xu­ál­ní vý­cho­va ve ško­lách, pro­pa­ga­ce LGBT a změny po­hla­ví. O tom ale v listu není ani zmín­ka. kdyby se tam vy­skyt­la, tzn. kdyby sym­bo­lic­ky pri­mas sáhl za kliku a ote­vřel, vrhli by se mo­der­nis­tič­tí psi na něho, aby jej roz­tr­ha­li. Jak? Me­di­ál­ně by ho to­tál­ně zne­mož­ni­li, jak už se stalo ar­ci­bis­ku­po­vi Ha­a­so­vi v Lich­ten­štejn­sku, bis­ku­po­vi Ele­gan­ti­mu ve Švý­car­sku, bis­ku­pu Kren­no­vi v Ra­kous­ku, nej­no­vě­ji bis­ku­pům Fer­nan­dé­zo­vi v Por­to­ri­ku, Stric­klan­do­vi v USA aj. Haf, haf na čes­kých mo­der­nis­tic­kých webech bylo pro mons. Graub­ne­ra va­ro­vá­ním, aby nešel dál, ne­o­te­ví­ral dveře tím, že si bude po­čí­nat po­li­tic­ky ne­ko­rekt­ně, tzn. od­sou­dí ne­mrav­nou se­xu­ál­ní vý­cho­vu ve ško­lách a pro­pa­ga­ci LGBT.

Zed­nář­ští glo­ba­lis­té se dnes ne­mu­sí na­má­hat za­ví­rá­ním ne­po­ho­dl­ných bis­ku­pů a kněží do kri­mi­ná­lů, jako to dě­la­li li­be­rá­lo­vé v 19. stol. v pří­pa­dě ar­ci­bis­ku­pa Ko­lí­na nad Rýnem Dros­te-Vische­rin­ga a Ru­di­gie­ra v ra­kous­kém Linci, nebo ko­mu­nis­té a na­cis­té v mnoha kauzách (u nás kar­di­ná­lo­vé Beran a Troch­ta, ar­ci­bis­kup Ma­to­cha, bis­ku­po­vé Skoupý, Hlouch aj.). Mají usnad­ně­nou práci, pro­to­že ji za ně udělá ne­o­mo­der­nis­tic­ká klika uvnitř Církve sa­mot­né. A není třeba ne­po­ho­dl­né pro­ro­ky a svěd­ky Kris­to­vy fy­zic­ky ka­me­no­vat nebo za­ví­rat do vě­ze­ní. Stačí pouze vy­tvo­řit me­di­ál­ní kampaň a psychózu „ne­pří­te­le sy­no­da­li­ty“, „od­půr­ce kon­ci­lu“, „hla­sa­te­le ne­ná­vis­ti“ apod. Ta­ko­ví hi­e­rar­cho­vé jsou potom to­tál­ně zne­mož­ně­ni a buď po­da­jí re­zig­na­ci, nebo je papež od­vo­lá jako v pří­pa­dě výše jme­no­va­ných bis­ku­pů Fer­nan­dé­ze a Stric­klan­da. Tak to v po­kon­cil­ní církvi, jejíž ve­de­ní je pou­hou pro­dlou­že­nou rukou li­be­rál­ních a ne­o­mar­xis­tic­kých svě­to­vlád­ců, dnes chodí.

Jenže díky Bohu se jim to ne­da­ří dle je­jich před­stav. Ještě stále jsou a budou sta­teč­ní a pra­vo­věr­ní du­chov­ní, o něž se mů­že­me opřít, i když jsou tzv. mimo, pro­to­že na ně do­padla nej­pr­ve me­di­ál­ní ne­o­mo­der­nis­tic­ká kampaň a poté po­stih shora. Při­po­j­me se k nim a hlav­ně – mod­le­me se.