Ano, na­vzdo­ry pro­ná­sle­do­vá­ní tady žijí. Silně se drží své víry a modlí se, neboť vědí, že jen tímto způ­so­bem mohou pře­žít peklo ko­mu­nis­tic­ké­ho re­ži­mu - řekl Radiu Va­ti­kán P. Phi­lip­pe Blot, fran­couz­ský mi­si­o­nář, který již 34 let pra­cu­je v Jižní Ko­re­ji. Tento du­chov­ní zá­ro­veň při­po­me­nul, že křes­ťa­né jsou od ko­mu­nis­tů tres­tá­ni s ma­xi­mál­ní kru­tos­tí. Je­jich svě­dec­tví víry je tedy oprav­du im­po­zant­ní, srov­na­tel­né s hr­din­stvím pr­vot­ních křes­ťa­nů.

P. Blot zdů­raz­nil, že křes­ťa­né v Se­ver­ní Ko­re­ji jsou ve­li­ce opa­tr­ní. Nutí je k tomu vše­o­bec­né klima ne­dů­vě­ry. Všech­ny děti, nejen křes­ťan­ské, od prv­ních let ži­vo­ta se od ro­di­čů učí, že vždyc­ky musí mlu­vit po­ti­chu a v žád­ném pří­pa­dě ne­vy­klá­dat, co se děje doma. To na­po­má­há ucho­vat ro­din­ná ta­jem­ství i křes­ťa­nům, kteří se ve skry­tu doma modlí, sa­mo­zřej­mě bez pří­tom­nos­ti kněze.

„Vy­zna­va­či Kris­ta ne­smě­jí mít doma Bibli ani jiné ná­bo­žen­ské texty. Po­u­ží­va­jí však flash disky s Pís­mem sv., ka­techis­mem, mod­lit­ba­mi a pís­ně­mi, které jsou pa­šo­vá­ny hlav­ně přes Čínu. Vědí, že muse­jí udě­lat všech­no pro to, aby se ne­ne­cha­li chy­tit. Jinak je čeká kon­cen­t­rač­ní tábor nebo smrt. Dříve režim za­bí­jel tajně, dnes to dělá ote­vře­ně, aby za­stra­šil,“ říká P. Blot.

Tento kněz upo­zor­nil, že oprav­do­ví křes­ťa­né ne­ma­jí nic spo­leč­né­ho s ofi­ci­ál­ně ote­vře­ný­mi kos­te­ly v hlav­ním městě Pchjon­gjan­gu. Ty exis­tu­jí pouze jako fa­sáda na okla­má­ní za­hra­nič­ních po­zo­ro­va­te­lů. Lidé, kteří do nich při­chá­ze­jí, aby se před ci­zí­mi tu­ris­ty nebo no­vi­ná­ři “po­mod­li­li”, jsou ve sku­teč­nos­ti stra­nič­tí funk­ci­o­ná­ři, kteří se na­zpa­měť na­u­či­li mod­lit­by a písně.

Fran­couz­ský mi­si­o­nář po­zna­me­ná­vá, že v Se­ver­ní Ko­re­ji není pro­stor pro křes­ťan­ství, neboť jde ve své pod­sta­tě o kon­fes­ní stát vy­zná­va­jí­cí kult jed­not­liv­ce. Dik­tá­to­ři jsou chá­pá­ni jako bo­ho­vé, ob­ča­né je mají uctí­vat. Ko­mu­nis­té však vědí, že Kris­tus hlásá svo­bo­du a Jeho učed­ní­ky je těžké při­mět k tomu, aby se zřek­li své víry.

„Nutno vědět, že pro­ná­sle­do­vá­ní je velmi su­ro­vé. Jde o peklo pod holým nebem. Ale svě­dec­tví skry­tých křes­ťa­nů je velmi vzne­še­né, po­dob­né tomu, co se dělo ve sta­ro­vě­kém Římě,“ dodal P. Blot.

Tento kněz zá­ro­veň při­znal, že je těžké před­sta­vit si, jakým způ­so­bem by se tato si­tu­a­ce mohla změ­nit. „Je třeba pro­sit Matku Boží Fa­tim­skou, aby našla ně­ja­ký způ­sob, jak na to, aby se stal zá­zrak,“ říká fran­couz­ský mi­si­o­nář. Při­po­mí­ná, že ka­to­lí­ci v Se­ver­ní i Jižní Ko­re­ji se každý den du­chov­ně spo­ju­jí ve 21 hod. večer v mod­lit­bě Otče­ná­še a Zdrá­va­su. Tímto způ­so­bem udr­žu­jí jed­no­tu i přes hra­ni­ce.

Zdroj: Ćlánek “W Korei Północ­nej ciągle żyją chrześci­ja­nie. Tylko wiara po­zwa­la im pr­ze­trwać” in www.​pch24.​pl 26. 11. 2024