Vatikánský generální sekretariát biskupského synodu publikoval před více než týdnem nejnovější tzv. Synodální raport. Týká se homosexualismu a předkládá přímo paličskou perspektivu v tomto bodě. Jedná se o závěry jedné ze synodálních studijních komisí, označené číslem 9. Tyto komise zřídil během svého pontifikátu ještě papež František za účelem uskutečnění důkladné reformy Církve, samozřejmě v neomodernistickém duchu. Jejich postuláty by měly být předloženy na podzim r. 2028 celocírkevnímu shromáždění biskupů, kněží a laiků, kde má být na programu komplexní reforma Církve.

Komise č. 9 se měla zabývat „obtížnými doktrinálními, morálními a pastoračními problémy“. Výsledkem je, že většina textu uvedeného dokumentu se týká – homosexualismu. Raport uvádí příběhy dvou mužů žijících v homosexuálních vztazích. První je z Portugalska, kde 40letý muž žije sexuálně s jiným již 20 let a tvrdí, že prý Ježíš Kristus jeho homosexuální soužití akceptuje, neboť „různorodost je charakteristikou stvoření“. Díky tomu, že je homosexuálem, se prý může více věnovat práci pro společnost, neboť není vázán péčí o vlastní děti. Druhý příběh pochází z USA. Tento muž se prohlašuje za „gejovského katolíka“ a svou jednopohlavní orientaci pokládá za „dar od Pána Boha“. Odvolává se přitom na dokument „Fiducia Supplicans“ prefekta Dikasteria pro nauku víry kardinála Fernándeze z r. 2023, umožňující žehnat homosexuálním párům, a na výroky papeže Františka. Stěžuje si na údajnou „homofobii“ v Církvi a ostře kritizuje hnutí Courage, sdružující homosexuály usilující zbavit se své orientace pomocí konverzní terapie, které má podporu amerického episkopátu.

V dokumentu komise č. 9 neexistuje žádná zmínka o životě v čistotě, ani žádné svědectví o lidech, jimž se podařilo díky Boží milosti překonat svoji jednopohlavní orientaci, stát se heterosexuály, uzavřít řádné manželství a založit fungující rodinu, ačkoliv těchto případů je mnoho. Ani jednou tam není řečeno, že praktikovaná homosexualita je hříšná. Píše se tam dokonce, že prý „nemáme přístup k univerzální pravdě“ a homosexualitu nutno prý hodnotit úplně jinak než dosud – a to pod zorným úhlem tzv. „antropologické různosti“. Sexuálně aktivní homosexuál prý může být dobrým křesťanem, když jeho život je „produktivní a dobrý“.

V raportu se dále tvrdí, že prý „poslání Církve nespočívá na abstraktním hlásání a deduktivním uplatňování zásad, které jsou vykládány neměnným a zkostnatělým způsobem, ale na živém setkání s osobou Zmrtvýchvstalého Ježíše, na konkrétní podobě víry Božího lidu v jeho osobních a sociálních zkušenostech“. Na základě výše uvedených příběhů dvou homosexuálů raport komise č. 9 staví proti „doktrinální zásadovosti“ tzv. „pastorační přijetí“ a dokonce vznáší otázku, jestli nelze homosexuální vztahy nazvat legálně „manželstvím“.

Celý tento dokument je v rozporu s katolickou naukou v jednom základním bodu: klade totiž pastoraci nad věrouku a mravouku. V Církvi ale vždycky platilo, že pastorace přímo podléhá neměnné nauce a musí s ní být v souladu. Nelze ohýbat nauku proto, poněvadž její uplatňování v pastoraci naráží na obtíže. Sv. Pavel přece nabádá Timoteje hlásat Krista „vhod i nevhod“ (2 Tim 4,2)! Nemluví o žádné „konkrétní podobě víry Božího lidu“ ani o „osobních a sociálních zkušenostech“, jimž je třeba se podřídit. Hřích zůstane vždycky hříchem, nikdy se nestane ctností, ani na základě tzv. „osobní a sociální zkušenosti Božího lidu“. Dokument synodální komise č. 9 je všestranně špatný a heterodoxní.

Prvním, kdo se z řad pravověrných hierarchů ozval, byl jako obvykle biskup mons. Athanasius Schneider z Kazachstánu. V rozhovoru s americkou novinářkou Dianou Montagnovou řekl mimo jiné: „Tímto raportem komise č. 9 se sekretariát biskupského synodu snížil ke globální propagaci sexuální ideologie, která je agresivně prezentovaná v politice i médiích na celém světě… Stoupenci této ideologie usilují o získání od Církve morálního a doktrinálního souhlasu pro homosexuální skutky a pro homoerotický styl života, čili pro chování, které je v rozporu s Božím stvořením a s přirozeným řádem… sekretariát synodu, orgán Apoštolského stolce, tímto spolupracuje na této vzpouře proti stvoření, proti řádu dvou pohlaví: muže a ženy… Dokument ´Fiducia Supplicans´ je výsměchem zdravému rozumu, když píše, že předmětem žehnání homosexuálním párům je samotný pár, nikoli hříšný skutek. Tento pár přece vznikl jako přímý důsledek hříšného skutku, důsledek jednání, které je hříšné! … Papež by měl tento nový typ hereze gnosticismu, který ospravedlňuje cizoložství a protipřirozené náklonnosti, odsoudit.“

Také kardinál z holandského Utrechtu Willem Eijk se vyjádřil, že tento dokument komise č. 9 podkopává katolickou nauku a nemůže být proto akceptován. Totéž konstatoval i bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Gerhard Ludwig Mueller, jenž nazval dokument „heretickou relativizací pravdy“, nemlčel ani nuceně emeritovaný biskup z amerického Tyleru mons. Joseph Strickland, který označil raport za „opuštění víry a přizpůsobení se tomuto světu“. Dodejme ještě, že hlavním autorem tohoto dokumentu byl podle vatikanistů italský teolog P. Maurizio Chiodi, smutně proslulý svými tlaky na „odstranění diskriminace homosexuálů v Církvi“.

Sekretariát synodu vydal v reakci na tuto kritiku nemastné neslané prohlášení, v němž se částečně distancuje od raportu komise č. 9, připomíná ale, že jde o svobodnou diskusi, na niž má údajně „každý právo“. K tomu dodáváme: Ano, svobodná diskuse uvnitř Církve vždycky fungovala a funguje, ale nikoli o zjevených pravdách víry a morálky. Nikdy nelze zpochybňovat Písmo sv. a posvátnou Tradici, čili to, co sám Bůh člověku zjevil. K tomu patří i morální nauka, že praktikovaná homosexualita je vždycky hříšná. Písmo sv. o tom mluví na mnoha místech, ve Starém zákoně byl stanoven za tento hřích trest smrti. V Novém zákoně sv. Pavel jej označuje v 1. kap. listu Římanům jako „hanebnou náruživost“ a sv. Juda ve svém kratičkém listu ve verši 7 píše, že Bůh zničil Sodomu a Gomoru za hříchy „smilstva a protipřirozených vztahů“.

Buď tedy Písmo sv. jako Boží slovo platí nebo ne. Jestliže sám Pán klasifikoval praktikovanou homosexualitu jako hřích, člověk nemá právo toto měnit. K tomu nedostal mandát žádný představitel církevního magisteria, ba ani papež ne. Nebojme se tedy jako tradiční katolíci věrni víře o tom mluvit a šířit osvětu. A hlavně – modleme se za obrácení všech, kteří z pozice církevní autority tyto hereze hájí a hlásají – a dokonce hříchům homosexuality jako v Německu už i přímo v chrámech žehnají.