Den po národním svátku Francie 14. července parlament odhlasoval zákon o eutanazii, eufemisticky nazývaný „právem na důstojnou smrt“. 291 hlasů bylo pro, 241 proti a 29 se zdrželo hlasování. Tím to ale nekončí. Premiér Sébastien Lecornu a předseda senátu Gérard Larcher oznámili, že text zákona pošlou Radě pro ústavu (pozn. překl: obdoba našeho Ústavního soudu).

Macronův slib

Zákon stále vyvolává kontroverze a rozděluje politiky nezávisle na politických barvách. Souhlasí s ním prezident Emmanuel Macron, který hrdě prohlásil, že to byl jeho předvolební slib: „… r. 2022 jsem se zavázal otevřít tuto cestu francouzskému národu. S úctou, pokorou a s plným respektováním naší demokracie byl tento slib splněn. Ústavní rada určitě také bude postupovat ve shodě se zákony našeho státu.“

Bývalý premiér a generální tajemník prezidentovy strany Renesans Gabriel Attal se vyjádřil, že „parlament po 4 letech… konečně přijal zákon o péči nad osobami na sklonku života, což je klíčové pro hodnoty, které bráníme“. V tomto prohlášení vidíme celý podvod předkladatelů tohoto zákona. Zabíjení osob na sklonku života nazývá „zákonem o péči“.

Nicméně projekt tohoto zákona se nesetkal s jednomyslným souhlasem ani v prezidentském táboře. „Žádný francouzský občan se nesmí domáhat smrti proto, poněvadž mu nelze zmírnit utrpení, zajistit odpovídající péči a přítomnost blízkých osob,“ zareagoval poslanec Karl Olive a požadoval referendum v této záležitosti.

Většina hlasů odporu však vycházela z řad pravice. „To není právo bratrství, to je právo vyhodit druhého,“ kritizoval text zákona prezidentský kandidát za republikánskou stranu (LR) Bruno Retailleau. „Co se stane s naší svobodou volby, když nám bude společnost celý život vtloukat do hlav, že budeme na obtíž našim blízkým i společnosti, až jednoho dne nevyléčitelně onemocníme nebo se staneme nesvéprávnými?“ Podobně hovořili i další zákonodárci z pravicového spektra.

Prosazení zákona a volba „smrtící pilulky“

Média nepochybují, že se jednalo o „historické hlasování, které znamená bod obratu“. „Francouzský model“ legalizující eutanazii a asistovanou sebevraždu otevírá další bránu civilizaci smrti. Již nyní probíhají v této zemi práce nad co nejširší dostupností tzv. „smrtící pilulky“. Francie tak následuje příklad Holandska, Belgie nebo Kanady…

„Vysoký stupeň civilizace“ neboli příklad Belgie

Francouzská média se často odvolávají na sousední Belgii, kde eutanazie je předkládána jako „důkaz vysokého stupně civilizace“. Praktika eutanazie je prý obyvatelstvem „plně akceptovaná“. Poukazuje se na to, že v Belgii je zabíjení starých a nemohoucích lidí legální již od r. 2002. „Plná akceptace“ neudivuje, protože legitimní umělý potrat a eutanazie vedou k banalizaci hodnoty lidského života a samotného aktu zabíjení. Belgie se v tomto směru posunula hodně daleko. „Právo“ na eutanazii se vztahuje i na jiné společenské skupiny než jsou staří a nevyléčitelně nemocní, např. na děti, které údajně mají pocit „neplnohodnotného života“.

V Belgii probíhá v průměru 12 eutanazií denně, nejčastěji v domě pacienta nebo v domu „péče“. Tři čtvrtiny usmrcovaných lidí má více než 70 let, polovina žádostí pochází od nemocných rakovinou. Od r. 2014 Belgie dovoluje též eutanazii nezletilých osob. Socialistický premiér Di Rupo to označil za „opodstatněnou praktiku, která svědčí o vysokém stupni civilizace“. Belgické předpisy pro eutanazii se vyvíjejí stále dál. Do r. 2027 mají být rozšířeny i o pacienty trpící demencí na žádost jejich příbuzných. Touto cestou se nyní rychle vydává i Francie.

Boj o hodnotu života trvá

Odpůrci této „antropologické revoluce“ však neskládají zbraně. Francouzští biskupové varují před škodlivými důsledky tohoto zákona a vyzývají katolíky, aby vždycky bránili život. Zákonodárci, kteří se odvolali k Ústavní radě, zpochybňují např. údajnou svobodu volby nemocných osob. Argumentují, že mnoho z nich již není schopno samostatného rozhodování, což otevírá cestu k řadě zneužití. Při přípravě textu zákona byla odmítnuta tzv. klauzule svědomí, tj. aby pečovatelské instituce měly možnost neposkytovat eutanazii jako službu pacientům. To ovšem znamená, že katolické charitativní ústavy se dostanou do konfliktu se zákonem.

Kongregace Malých sester chudých již oznámila, že nebude do svých zařízení pouštět žádné komise ustavené za účelem zavádět eutanazii a instruovat personál ve zdravotnických zařízeních. Tato kongregace provozuje cca 30 pečovatelských domů v celé Francii. Svoboda nemocnic a katolických pečovatelských služeb je tímto zákonem vážně ohrožena. Předseda Francouzské biskupské konference mluví o „důležitém zlomu v historii země“ a o přerušení tradice péče o potřebné, která spočívá na „mírnění utrpení a doprovázení každého až k okamžiku přirozené smrti“.

Nutno dodat, že téměř ihned po odhlasování zákona o „právu na důstojnou smrt“ vzniklo tzv. Observatorium tohoto zákona, jež má monitorovat jeho uvádění do praxe. Jeden z jeho iniciátorů prof. Emmanuel Hirsch z Univerzity Paris-Saclay řekl, že „vstupujeme do nové éry… zákonodárci schválili jeden z nejliberálnějších zákonů na světě…“ Zlo má tak mocné a vlivné ochránce. Tytéž, kteří za Francouzské revoluce, jejíž počátek 14. července je státním svátkem, vnutili zemi krásně znějící hesla volnosti, rovnosti a bratrství. Hesla, která se ve skutečnosti stala iniciativou krvavého a zločinného teroru.

Zdroj: Článek „Bogdan Dobosz: Wolność, równość, braterstwo, eutanazja. Francja i barbarzyńskie prawo do godnej śmierci“, in www.pch24,pl 16. 7. 2026