Brigitte Stegemann byla 83letou zbožnou křesťankou a prababičkou. Žila poslední 2 roky v jednom pečovatelském domově ve městě Belleville v kanadské provincii Ontario. Cca 5 měsíců před její smrtí jí byla diagnostikována rakovina žaludku v posledním stadiu. Nabízeli jí eutanazii (v kanadské terminologii Medical Assistance in Dying, zkratka MAID), ona však jako věřící křesťanka vytrvale kategoricky odmítala. Argumentovala, že to odporuje její víře a přeje si přirozenou smrt. Její vnučka Brigitte Kranendonková vypráví její příběh na Facebooku.

Navzdory jejímu přání jí byla přirozená smrt odepřena. Zatímco její vnučka Brigitte Kranendonková, která již 12 let fungovala jako její právní zplnomocněnkyně a nejbližší mluvčí jejich zájmů, byla 10 dnů na dovolené, vedli pracovníci domova s touto klientkou rozhovory o eutanazii, přičemž lstivě využili její nedoslýchavosti. Rodina nikdy neobdržela jasnou odpověď, kdo tyto rozhovory inicioval. Ústav sám jednal bez právní zplnomocněnkyně, jíž byla právě vnučka paní Stegemannové. Ta projevovala již silnou demenci, nevěděla například, že měla 14 sourozenců a někteří ještě žijí. Přesto ošetřující lékařka ji prohlásila za schopnou samostatného rozhodování. V jejím stavu nebylo obtížné manipulativně od ní získat podpis souhlasu s eutanazií. Ústav k tomu využil i některé její příbuzné, kteří se připojili k přesvědčovací kampani.

Pro smrtící injekci byl stanoven termín 10. července 2026, když předtím ústav k tomu vybavil všechny podklady. Vnučka se ale mezitím vrátila z dovolené a ptala se babičky, jestli opravdu chce zemřít pomocí MAID. Ta odpověděla zmateně a s pláčem: „Tak já mám v pátek zemřít? Oni mne chtějí v pátek zabít?“

Litovala, že dala pod manipulativním nátlakem k tomu svůj souhlas, ve svém stavu si nejspíš ani neuvědomovala, že ho dává. Prohlásila, že udělala chybu. V osudný pátek 10. července 2026 seděla venku na terase, pojídala svoji oblíbenou jahodovou zmrzlinu a čekala na svého pastora. Rodina jí chtěla dát tyto poslední společné chvíle.

Personál domova byl ale netrpělivý a píchl jí rychle do žil smrtící látku. Obával se, aby pacientka náhle pod tlakem rodiny svůj předtím vynucený souhlas s eutanazií neodvolala. Když přišla lékařka, měla paní Stegemnannová ruce rozpjaté k modlitbě. Rodina popisuje tuto událost jako doklad bezohledné arogance, totální netransparentnosti a hrubého zneužití stavu pacientky, jejíž mentální schopnost rozhodovat se s plným vědomím byla omezena. Ústav jednal za zády zplnomocněnkyně a těch členů rodiny, kteří eutanazii odmítali podobně jako samotná klientka. Křesťanské přesvědčení bylo zde totálně ignorováno.

Zdroj: Článek „Erschütterndes Beispiel für die Kultur des Todes: Seniorin wurde gegen ihren Willen euthanasiert“ in www.kath.net 8. 8. 2026

Pozn. překl.: Tento příběh z Kanady zdaleka není ojedinělým. Jsou jich už stovky, ne-li tisíce ze všech zemí, kde došlo k uzákonění tohoto zla. Takové – a ještě horší manipulace čekají i nás, jestli bude i v naši vlasti legalizována eutanazie.