Konzervativní katolicismus odporuje tomu, co chtěla Francouzská revoluce. Naopak ale liberální katolicismus se snaží o porozumění s hesly revoluce a s osvícenstvím. Tento problém souvisí se změnami v Církvi, které probíhají od II. vatikánského koncilu (DVK), což jasně ukázala koncilní konstituce „Gaudium et spes“. O tom mluvil v rozhovoru s publicistou Janem Pospieszalskim P. prof. Andrzej Kobyliński, filozof a etik z Univerzity Kardinála Stefana Wyszyńského ve Varšavě.

V dlouhé rozmluvě tento učenec poukázal na hluboké kořeny dnešních sporů uvnitř Katolické církve, které se týkají hlavně vztahu k současnému světu charakterizovanému osvícenskou revolucí autonomie člověka. P. Andrzej Kobyliński připomenul, že r. 1962 za pontifikátu Jana XXIII. ve francouzských Metách byla uzavřena „dohoda“ mezi představiteli Sovětského svazu a Vatikánu.

„Iniciátorem setkání byl Vatikán, který usiloval o to, aby plánovaný DVK byl ekumenickým (všeobecným) koncilem. Pro zachování ekumenicity byla dle představ Jana XXIII. nezbytná přítomnost zástupců ruského pravoslaví, tj. moskevského patriarchátu, což ale vyžadovalo souhlas vlády v Kremlu. Pravoslavnou církev v Sovětském svazu infiltrovali agenti státní bezpečnosti. Z velké části byla zlikvidovaná a její kněží zavřeni v gulagu. Navenek působil pouze jakýsi symbolický zbytek, který byl agenturou tajné policie KGB. Tak to tenkrát v Sovětském svazu fungovalo,“ uvedl.

V Metách byla podepsána tajná dohoda, v níž Sovětský svaz (SSSR) garantoval vyslání delegace moskevského patriarchátu do Říma, aby koncil mohl mít „ekumenický“ charakter. Na oplátku Vatikán slíbil, že v koncilních dokumentech nebude odsouzen komunismus.

„A skutečně – v žádném koncilním dokumentu se vůbec neobjevuje slovo komunismus, chybí jakékoliv hodnocení tohoto zločinného systému, ačkoliv v 60. letech již jsme v Polsku věděli, kdo ve vězeních vytrhával kleštěmi nehty, kdo zahynul v gulagu a co více – věděli jsme už také, co se děje v Číně,“ řekl a dodal, že tehdy v Číně žila velká část lidstva a Vatikán mlčel.

„V závěru DVK vznikla petice 400 biskupů požadující, aby sněm nějak zareagoval a zaujal odsuzující stanovisko vůči komunismu. Jednalo se především o pastorační konstituci o Církvi v dnešním světě „Gaudium et spes” (GS), tj. „Radost a naděje”. Jedním z jejich autorů byli tehdejší krakovský kardinál Karol Wojtyła a francouzský teolog a pozdější kardinál Henri de Lubac. Proběhla velmi obtížná diskuse. Papež Pavel VI. žádal, aby slovo dané v Metách bylo dodrženo. Petici proto většina biskupů odmítla,“ zdůraznil P. Kobyliński.

Jak dále řekl, GS patří k jedněm z nejvíce šokujících dokumentů DVK, neboť obsahuje „optimistickou vizi dnešního moderního světa, ačkoliv dobře víme, že 20. století znamená moře prolité krve“. Co více – toto moře prolité krve se rozšířilo právě v 60. letech, kdy probíhal koncil – dokladem jsou mimo jiné hrůzné zločiny komunistů v Číně.

P. prof. Andrzej Kobyliński zaujal stanovisko i na téma tehdejší východní politiky Vatikánu. „Hodnotím ji vysoce negativně, podobně jako to učinil primas tisíciletí kardinál Stefan Wyszyński. Byl v menšině, zatímco pokušení marxismu, ať už šlo o kardinály, biskupy nebo teology, bylo velmi hluboké,“ potvrdil.

Antikomunistický postoj končí ve Vatikánu smrtí papeže Pia XII. r. 1958, po něm došlo ke změně orientace, řekl P. Kobyliński. Od pontifikátu Jana XXIII. započalo jednání s komunistickými režimy na druhé straně železné opony. Pater dodal, že dnes dochází ke glorifikaci vatikánské východní politiky, např. v Itálii. Vyzývá Poláky, aby právě oni, kteří ji zakusili, poukázali na její zhoubné účinky.

Tento filozof a etik hovořil také o změnách, které nastaly v Církvi za papeže Františka. Na otázku, co soudí o pozitivním hodnocení homosexualismu, které nalezlo svoji odezvu také v synodální syntéze na II. pastorační synodě krakovské arcidiecéze, odpověděl, že bohužel toto stanovisko sdílí dnes mnoho kardinálů, biskupů i teologů.

Podle P. prof. Kobylińského máme dnes v Katolické církvi po Františkovi „doktrinální decentralizaci a synodalitu, jež spočívá v tom, že připouštíme různé způsoby chápání pravdy, víry a morálky. To, co se děje v Církvi, je revoluce…“ poznamenal.

Jan Pospieszalski připomenul, že krakovský arcibiskup kardinál Grzegorz Ryś pozval nedávno lucemburského kardinála Jeana-Claude Hollericha, který velice radikální formou prezentuje nové hodnocení homosexualismu. „V Katolické církvi v Polsku došlo k výraznému zlomu. Máme konzervativní a liberální křídlo,“ konstatoval.

Pater prof. Kobyliński hovořil též o Francouzské revoluci v kontextu nedávné návštěvy papeže Lva XIV. ve Francii. „Co znamenalo heslo ‚volnost, rovnost, bratrství‘ v této revoluci? Vykácení Katolické církve až na pařez, stětí krále Ludvíka XVI., Vendée, čili téměř půl milionu povražděných žen, dětí, starců a vůbec všech věrných katolíků, kteří nesouhlasili s heslem ‚volnost, rovnost, bratrství‘. Katolíci ve Vendée věděli, že toto heslo znamená pro ně smrt, ničení jejich kostelů a vůbec všeho, v co věřili,“ konstatoval.

Dále dodal, že toto má obrovský význam i pro současný katolicismus. „Dnes se ono heslo stává v jistém smyslu rozpoznávacím znamením války, která se před námi teprve otevírá ve formě střetu konzervativního a liberálního katolicismu. Konzervativní katolicismus odporuje tomu všemu, co chtěla Francouzská revoluce a osvícenský projekt. Liberální katolicismus se naopak pokouší dohodnout s touto osvícenskou vizí světa a klíčem k tomu je jedno slovo: autonomie, tj. soběstačnost. Principem osvícenského projektu, který je dnes ve Francii a v celé Evropě uskutečňován, se stalo přesvědčení, že člověk je autonomní bytostí schopnou sebeurčení a nepotřebuje proto žádný náboženský základ, žádný stvořitelský akt, neboť zdrojem jeho důstojnosti není Bůh Otec, Bůh Stvořitel, ale naše schopnost vlastního sebeurčení, vlastní autonomie,“ upozornil.

„O to dnes běží spor, o to dnes začíná boj. Přežijeme my katolíci vlastní sekularizaci a zesvětštění, jak nám je nabízí současný liberální katolicismus? Přijmeme postoj, že sebeurčení, autonomie člověka s jeho rozumovými schopnostmi je zdrojem lidské důstojnosti, a nikoli Boží stvořitelský akt popsaný hned na první stránce knihy Genesis?“ řekl tento polský kněz a učenec na závěr.

Zdroj: Článek „Ks. prof. Andrzej Kobyliński: Kluczowa wojna w Kościele dopiero przed nami“ in www.pch24.pl 9. 10. 2026