Profesor církevních dějin dr. Ed. Mazza poskytl rozhovor portálu LifeSiteNews, v němž předložil doklady, že v Církvi od raných dob platila praxe sv. přijímání do úst a podávání na ruku se nepřipouštělo. Během té části rozhovoru, která se věnovala tomuto tématu, Dr. Mazza citoval několik závěrů církevních synod, papežů a biskupů rané církve, kteří přijímání Eucharistie na ruku výslovně zakazovali. Uvedl také, že vědci považují za pochybnou autenticitu citátu připisovaného sv. Cyrilovi Jeruzalémskému, v němž popisuje přijímání Eucharistie na ruku.

Papež sv. Lev Veliký, Učitel Církve v 5. století, napsal: „Člověk přijímá do úst to, čemu věří vírou.“ Vůbec nejstarším dokladem, který prof. Mazza na toto téma nalezl, je vyjádření papeže sv. Sixta I., který stál v čele Církve v letech 115–25, tedy v ještě bezprostředně poapoštolských dobách, mohl proto přímo osobně znát buď někoho z apoštolů, nebo některého z jeho žáků či posluchačů. Tento papež Sixtus říká doslova: „Věřícím (laikům) je zakázáno dotýkat se i posvátných nádob nebo je brát do ruky.“ Jestliže laikům nebylo dovoleno dotýkat se rukama ani nádob, tím spíše potom ne Těla Páně! Mnoho synod a vyjádření jednotlivých papežů a biskupů potom v průběhu 4. – 9. století výslovně zakazovalo podávání konsekrované hostie na ruku.

V této souvislosti Mazza uvádí, že údajný citát sv. Cyrila Jeruzalémského ze 4. století, kterým modernisté neustále obhajují přijímání na ruku, je přinejmenším „podezřelý“. Dodejme ale, že i kdyby byl pravý, tak se zde hovoří o roušce, kterou každý přijímající má mít na ruce a přijmout Tělo Páně na ni, nikoli na holou dlaň. Tato rouška musela být samozřejmě poté po sumaci Kristova Těla purifikována. Rozhodně tedy není praxe popisovaná údajně sv. Cyrilu Jeruzalémskému totéž, co dnešní podávání Eucharistie na dlaň. Od stoupenců přijímání na ruku je proto nepoctivé, když se na obhajobu svého postoje ohánějí pouze tímto jediným citátem z dějin Církve, o jehož pravosti jsou nota bene pochybnosti a který popisuje praktiku, jež se tak či onak přesto liší od praktiky zavedené po II. vatikánském koncilu – a zcela ignorují desítky jiných vyjádření církevních autorit odsuzujících podávání Těla Páně na ruku. Na základě fakt shrnutých dr. Mazzou jer zřejmé, že v Církvi od prvopočátku věřící přijímali pouze do úst, přijímání na ruku bylo naopak anomálií odsuzovanou církevním magisteriem.

V posledních desetiletích církevní hierarchie v mnoha případech odrazovala od přijímání Nejsvětější svátosti do úst a vkleče, v době covidového šílenství někde dokonce přímo nařizovala povinné přijímání na ruku. Mnozí biskupové a kněží dávají najevo věřícím přijímajícím vkleče a do úst nepřátelský postoj. Jak jsme informovali v našem posledním Výběru aktualit, vatikánské Dikasterium pro bohoslužbu a svátosti v čele s kardinálem Arthurem Rochem u příležitosti návštěvy biskupů z Panamy prohlásilo přijímání Eucharistie vkleče a do úst za „liturgický extrémismus“.

Na našich stránkách jsme o této problematice psali vícekrát. Církev v minulosti velmi dobře věděla, proč přikazovala věřícím přijímat pouze do úst a vkleče. Přijímat na ruku znamená zneuctění Těla Kristova, neboť konsekrované částečky padají při odchodu komunikanta od obětního stolu na zem, nota bene na rozdíl od kněze tady chybí jakákoliv purifikace rukou. Po Kristově Těle se šlape – a to je neomluvitelné!

Zdroj: Článek „Historian debunks claim that early Church allowed Communion in hand“ in www.lifesitenews.com 30. 10. 2026