Hříchy uvedené v tomto titulku jsou proti 8. přikázání Desatera. Vyjmenovává je téměř každé zpovědní zrcadlo. Kolem nich ale panuje mnoho nejasností, které bychom rádi uvedli na pravou míru. Je to dle našeho názoru nutné zejména pro pracovníky médií a autory příspěvků na sociálních sítích.

Co je pomluva

Někteří věřící mají výčitky svědomí z toho, když s odvoláním na zprávy médií označí některého politika za zloděje, podvodníka nebo lháře. Cítí se sami vinnými hříchem pomluvy, případně označují jako pomlouvače ty, kdo takové informace šíří. Samozřejmě toto může být také hříchem (srvn. níže), ale ne hříchem pomluvy. Podle katolické morálky je pomluvou vědomé a dobrovolné šíření nepravdivé informace o provinění druhé osoby. Pomlouvá tedy ten, kdo si buď vymýšlí lži o špatných skutcích jiného člověka a šíří je, nebo předává dál zprávy, které převzal odjinud, i když ví, že nejsou pravdivé. Toto je pomluva v pravém slova smyslu – a tento skutek je vždycky těžce hříšný, podle morální teologie „špatný sám o sobě“, tzn. nikdy a za žádných okolností nemůže být dobrým.

Pomluva je odedávna strašlivou metlou lidstva. Dějiny znají mnoho případů, kdy zničila životy dobrých lidí, kteří se stali její obětí. Staré české přísloví praví: „A tak bídně člověk zajde, jehož pomluva zlá najde…“ Sv. farář arský J. B. Vianney v jednom svém kázání přirovnal pomluvu k člověku, jenž vezme peřinu, vystoupí s ní na věž, rozřízne ji a všechno peří vysype do větru. A světec dále pokračuje: „A teď běžte všechno toto peří zase posbírat!“ Tím chtěl říci, že vrátit dobré jméno někomu, kdo se stal obětí pomluv, je téměř nemožné.

Všemohoucí Bože, Otče, Synu a Duchu Svatý, klekáme před Tvým Majestátem a vzdáváme Ti z hloubi našeho srdce díky za neocenitelný dar katolické víry, který jsi nám ráčil zjevit skrze Ježíše Krista, pravého Boha a pravého Člověka. Toto Boží světlo jsme obdrželi na křtu svatém a slíbili jsme Ti uchovat ho neporušené až do smrti.

Rozmnožuj v nás dar katolické víry! Ať ji posiluje a utvrzuje Tvá milost. Prohlubuj v nás každodenní poznání její krásy a hloubky, abychom žili v hluboké radosti Tvé Božské pravdy a byli ochotni obětovat všechno, jen abychom nepřistoupili na kompromis nebo zradu této víry. Dej nám milost, abychom byli připraveni přinést oběť i za jeden jediný článek Creda.

Přijmi milostivě náš akt pokorného zadostiučinění za všechny hříchy spáchané proti katolické víře laiky i duchovními, zvláště pak duchovními ve vysokém postavení v Církvi, kteří navzdory slavnostní přísaze složené v den svěcení, že budou učiteli a obránci integrity katolické víry, se stali hlasateli herezí a tímto jedem otrávili jím svěřený ovčinec a povážlivě urazili Božský Majestát Ježíše Krista, vtělené Pravdy.

Uděl nám milost, abychom v nadpřirozeném světle víry posuzovali všechny události našeho života včetně obrovských zkoušek, jimž je vystavena naše svatá matka Církev. Pomoz nám, abychom uvěřili, že z beznadějné duchovní pouště naší doby vyvoláš nový rozkvět víry, který ozdobí zahradu Církve novými plody a zahájí její novou éru.

„Naší vizí je stát se globálním katalyzátorem objevů, které znamenají přínos pro rozkvět lidstva“ – píše na svých stránkách Templetonova nadace. Již několik desetiletí uděluje granty a „duchovní Nobelovy ceny“ vědcům prohlubujícím „pokrok náboženství“ (jedním z jejich laureátů je i prof. Tomáš Halík, pozn. překl.). I katolické instituce rády využívají jejich služeb. Jenže cíle propagované touto organizací, založenou z iniciativy legendárního burzovního investora, se absolutně rozcházejí s evangelními hodnotami.

Sir John Templeton byl stoupencem idejí New Age a propagátorem hormonální antikoncepce. Jím založené organizace podporují mj. distribuci antikoncepčních pilulek bez receptu. Spolupracují s fundací Bila & Melindy Gatesových a s potratovou celosvětovou sítí Planned Parenthood.

Na stránkách Templetonovy nadace stojí, že má poslání „umožnit lidem smysluplný život s jasným cílem“. Tato organizace financuje výzkumy na hranici vědy a náboženství, např. „božské působení“, význam evoluce nebo různých elementů lidské přirozenosti. R. 2012 její aktivisté napsali: „My v Templetonově nadaci věříme, že dialog mezi vědou a náboženstvím ještě nevyčerpal všechny možnosti. V detailech byl ve značné míře veden z teistické (obvykle křesťanské) západní perspektivy, metodologicky koncentrované hlavně na fyzikálních vědách. Věříme, že více práce a výzkumů v jiných vědeckých oborech s ohledem na jiná světová náboženství se širším spektrem kulturních základů a rozsahem daných témat má hodnotu”.

Poklekla, aby přijala svátostného Krista. Celebrující biskup jí kvůli tomu svaté přijímání nepodal… To se stalo v brazilské farnosti Santa Maria Estrella během mše sv. s udílením svátosti biřmování.

V rámci Světových dnů mládeže (SDM) v portugalském Lisabonu se v jednom kostele tohoto města ve čtvrti Ameixoeira sloužila mše pro osoby LGBT. Proti tomu by nešlo nic namítat, kdyby intencí této liturgie byla prosba za obrácení těchto lidí a jejich osvobození z pout těžkého hříchu, tragické závislosti, v níž vězí. Jenže úmysl směřoval zcela jinam, k potvrzení „práva“ osob LGBT na hříšný život. Tento duch na SDM byl všeobecně přítomen, potvrdila to i účast předního propagátora homosexualismu v Katolické církvi, jezuity Jamese Martina z USA, na SDM. Mši pro homosexuály a osoby LGBT uspořádalo Centrum Arco Iris, organizace podporující program LGBT, jež se považuje za katolickou.

Proto skupina věrných katolíků zorganizovala před dotyčným kostelem modlitební shromáždění, na němž prosila Pána za odpuštění hříchů homosexualismu a vyzývala k pokání za ně, zejména pak za „těžký hřích spáchaný veřejnou bohoslužbou v kostele vychvalující činy odporující Písmu sv.“ Šlo hlavně o mladé lidi, kteří měli s sebou kříže. Klečeli před vchodem do kostela. Okamžitě však zareagoval kněz, jenž sloužil tuto blasfemickou liturgii, a informoval policii. Ta přišla a shromáždění odpůrců sodomského hříchu rozehnala. Pravověrní věřící byli obviněni z „rušení bohoslužeb“, ačkoliv se nemodlili v kostele, nýbrž před ním.

Jaký paradox! Kněží Katolické církve zde spolupracují s protikatolickou státní mocí (portugalská vláda je levicová a proti rodinným hodnotám) na pronásledování věrných katolíků. To ukazuje pravou podstatu a tvář současného vnitrokatolického neomodernismu, který táhne za jeden provaz s liberálními globalistickými vládami a tzv. „hlubokým státem“ (zákulisními mafiemi, které řídí světovou politiku se záměrem zlikvidovat zbytky křesťanství ve světě). I tento incident plně zapadal do programu těchto elit, jakož i celý průběh SDM. Jenže podívejme se na celou věc pozitivně: Díky Bohu, že jsou katoličtí věřící, zejména mladí, kteří se s tím nesmíří a jsou ochotni bránit Boží hodnoty i za cenu vlastních obětí – a to je povzbuzující, i když tato mládež na SDM nedostala žádný prostor. Nebo právě proto!