Po třech le­tech zkou­má­ní, které stálo 216,5 mi­li­o­nů do­la­rů, ne­by­lo na­le­ze­no ani jedno po­hřbe­né mrtvé tělo v údaj­ných ma­so­vých hro­bech na te­ri­to­riu bý­va­lých cír­kev­ních škol pro do­mo­ro­dé oby­va­tel­stvo v Ka­na­dě. Tyto fa­ke­newsy však byly pří­či­nou žhář­ství a těž­ké­ho van­da­lis­mu proti více než 100 ka­nad­ským kos­te­lům.

Ka­nad­ská vláda za­sta­vi­la hle­dá­ní údaj­ných ma­so­vých hrobů u dří­věj­ších in­ter­nát­ních ka­to­lic­kých a an­g­li­kán­ských škol pro do­mo­ro­dé děti z let cca 1850–1990, neboť nebyl na­le­zen ani jeden. In­for­mu­je o tom list Catho­lic He­rald.

Když na zá­kla­dě ana­lý­zy sním­ků půdy na te­ré­nu re­zi­denč­ní ka­to­lic­ké cír­kev­ní školy pro in­di­án­ské děti v Ka­mlo­ops (Bri­tish Co­lum­bia) se za­ča­lo v mé­di­ích ho­vo­řit o údaj­ném ma­so­vém hrobu 215 dětí, zří­di­la ka­nad­ská vláda vlast­ní ko­mi­si pro vy­šet­řo­vá­ní do­mně­lých pří­pa­dů je­jich zne­u­ží­vá­ní a hro­mad­né­ho tý­rá­ní s ná­sled­kem smrti v těch­to za­ří­ze­ních.

Tyto in­ter­nát­ní školy byly ur­če­ny pro vý­cho­vu a vzdě­lá­ní do­mo­ro­dých dětí a fi­nan­co­vá­ny ka­nad­ským stá­tem. Úko­lem je­jich ve­de­ní byly po­vě­ře­ny Ka­to­lic­ká cír­kev a an­g­li­kán­ská de­no­mi­na­ce. Sa­mo­zřej­mě došlo během 150 let k ně­ko­li­ka re­gis­tro­va­ným úmr­tím dětí, ta ale byla způ­so­be­na ne­mo­ce­mi, např. tu­ber­kulózou.

Sarah Be­au­lie­u­o­vá je od­bor­ni­ce, která pro­vá­dě­la ra­da­ro­vý vý­zkum půdy v Ka­mlo­ops. Vý­sled­kem bylo její kon­sta­to­vá­ní, že sním­ky ne­od­ha­li­ly na území ozna­če­ném jako ma­so­vé hroby žád­nou rakev nebo mrt­vo­lu. Na­vzdo­ry to­mu­to zjiš­tě­ní však ka­nad­ský pre­mi­ér Jus­tin Tru­de­au až do r. 2024 ne­u­stá­le tvr­dil, že děti v uve­de­ných ško­lách byly za­bí­je­ny. Také papež Fran­ti­šek při mod­lit­bě Anděl Páně v ne­dě­li 6. červ­na r. 2021 mlu­vil o „od­ha­le­ní po­zůstat­ků 215 dětí“.

Na Ka­to­lic­kou cír­kev bylo na­ky­dá­no už od osví­cen­ských dob mnoho kýblů špíny, ať už na ad­re­su ne­mrav­ných pa­pe­žů a pre­lá­tů, pro­ná­sle­do­vá­ní ne­ka­to­lí­ků, inkvi­zi­ce, kří­žo­vých vý­prav, po­ru­šo­vá­ní a od­mí­tá­ní svo­bo­dy svě­do­mí, ml­če­ní k hit­le­rov­ským zlo­či­nům atd. Že toto vše je z 90 pro­cent vy­lha­né, jsme psali už v řadě ji­ných člán­ků. Nyní si chce­me všim­nout jiné otáz­ky: Jaký mrav­ní pro­fil byl cha­rak­te­ris­tic­ký pro ide­o­lo­gic­ké od­půr­ce a pro­ná­sle­do­va­te­le Ka­to­lic­ké církve? Lze říci, že to byli lidé mo­rál­ní, které je možno na­bíd­nout mlá­de­ži jako vzory? Od­po­věď je velmi jed­no­du­chá: Ani omy­lem! Už ve sta­ro­vě­ku v době pro­ná­sle­do­vá­ní křes­ťa­nů apo­lo­ge­ta Ter­tu­l­li­an na­psal: „První, jenž křes­ťa­ny pro­ná­sle­do­val, byl Nero. Že však ta­ko­vý muž začal voj pro­ná­sle­do­va­te­lů, tím se ho­no­sí­me. Kdo ho totiž zná, může na­hléd­nout, že od Ne­ro­na mohla být od­sou­ze­na jen věc dobrá. Ta­ko­ví byli vždy naši pro­ná­sle­do­va­te­lé: ne­spra­ved­li­ví, ne­čis­tí, bezbož­ní, ta­ko­ví, které jste poz­dě­ji sami od­sou­di­li, a od nich od­sou­ze­né jste re­ha­bi­li­to­va­li. Na­jdě­te mi ze všech vlád­ců, kteří pro­ná­sle­do­va­li křes­ťa­ny, člo­vě­ka moud­ré­ho!“ (cit. Konrád Kubeš: Za prav­dou Kris­to­vou, Frý­dlant nad Os­t­ra­vi­cí 1938, str. 276).

Ne­mo­rál­ní pro­fil byl cha­rak­te­ris­tic­ký nejen pro po­han­ské řím­ské cí­sa­ře, kteří před­ha­zo­va­li křes­ťa­ny za pokrm šel­mám nebo je stí­na­li mečem a upa­lo­va­li, ale též pro za­kla­da­te­le he­re­zí a vůbec všech­ny známé od­pad­lí­ky. Prv­ním vel­kým bluda­řem sta­ro­vě­ku byl ve 4. sto­le­tí Arius, po­pí­ra­jí­cí Bož­ství Kris­to­vo. Šlo o vy­so­ce vzdě­la­né­ho kněze, otáz­kou ale je, jest­li i mrav­né­ho. Cír­kev­ní uči­tel sv. Basil mu na­sta­vu­je zr­ca­dlo, které pro něj není pří­liš li­cho­ti­vé. Lsti­vý in­tri­kán, jenž spo­lé­hal hlav­ně na pomoc a pod­po­ru cí­sa­ře, jemuž pod­lé­zal a od něhož mámil pro­ná­sle­do­vá­ní ka­to­lí­ků, pře­de­vším vzác­né­ho ale­xan­drij­ské­ho pa­tri­ar­chy sv. Atha­na­sia. Ari­á­ni, pře­de­vším Van­da­lo­vé ve Špa­něl­sku a v se­ver­ní Af­ri­ce, kr­va­vě pro­ná­sle­do­va­li ka­to­lí­ky, bylo pro­li­to mnoho ka­to­lic­ké krve. Totéž, co o Ari­o­vi, lze říci o všech dal­ších za­kla­da­te­lích sta­ro­vě­kých he­re­zí. Za všech­ny jme­nuj­me Do­na­ta z Kartha­ga, pů­vod­ce stej­no­jmen­né sekty. Byl po­věst­ný svojí la­ko­tou a ma­mo­nář­stvím, jeho sekta se v se­ver­ní Af­ri­ce do­pouš­tě­la ma­so­vých vražd ka­to­lí­ků, když se ne­chtě­li vzdát pravé víry Kris­to­vy, há­ze­li je do jam a po­lé­va­li váp­nem nebo upa­lo­va­li v peci. O bes­ti­a­li­tě do­na­tis­tů píší sv. Au­gustin a Opta­tus z Mi­le­ve.

Nej­draž­ší pas­tý­ři lidu na­še­ho Pána,

jsem 39 letý otec 3 dětí a z Boží mi­los­ti vě­ří­cí a věrný Kris­tu a jeho Církvi, pří­sluš­ný br­něn­ské diecé­zi far­nos­ti pro­si­mě­řic­ké. Tento dopis vze­šel z bo­les­ti srdce a je hojně umyt sl­za­mi. Sl­za­mi pro bo­lest srdce, se kte­rou se na vás s dů­vě­rou ob­ra­cím v těžké době úpad­ku. Je mi velmi těžko, ale Bůh mne po­si­lu­je, abych ne­pa­dl. Pán mi dal pro­jít mno­hým pro­ti­ven­stvím i ob­do­bím, kdy se zhrou­til můj život. Někdo, kdo byl mým vlast­ním srd­cem, se ob­rá­til proti mně, bodl mečem zrady, vzal dětem právo na úpl­nou ro­di­nu a od­ve­dl si je. Za­sa­dil mi tím vším téměř smr­tel­nou ránu. Pán se mne však ujal, sklo­nil se ke mně, ucho­pil mé ubohé zra­ně­né srdce, šep­tal slova lásky a znovu mne vy­sta­věl. Dal mi nové srdce, cit­li­věj­ší na bo­lest hří­chu. Po­sta­vil mne na ulici, dal mi do rukou fo­to­gra­fii dí­tě­te za­bi­té­ho umě­lým po­tra­tem a pra­vil: „Jsi mým vo­já­kem, za­stán­cem mých za­bí­je­ných ne­na­ro­ze­ných.“ Uschop­nil mne, abych s pev­nou a vlíd­nou tváří stál a pro­sil, aby lidé ne­za­bí­je­li své po­ča­té děti. O toto se sna­ží­me spolu s ně­ko­li­ka přá­te­li asi 15 let. Pán nám dává sná­šet na­dáv­ky, pli­van­ce, na­schvá­ly i pro­vo­ka­ce a hroz­nou lhos­tej­nost davů.

V prů­bě­hu doby máme srov­ná­ní, jak na­růs­tá tem­no­ta v lid­ských srd­cích opro­ti ob­do­bím před 10 a více lety. Co bylo tehdy ne­mys­li­tel­né, dnes je nor­mál­ní. Co dnes od­po­vě­dět 12–13 letým, kteří nyní plni zmat­ků ob­ha­ju­jí po­tra­ty a navíc vy­hla­šu­jí LGBTQ+ ide­o­lo­gii jako své nové ná­bo­žen­ství? Bo­lest! Pláču tedy ve skry­tos­ti, abych dal prů­chod bo­les­ti, pro­to­že mi je líto ztra­ce­né mladé ge­ne­ra­ce, pláču a své slzy na­bí­zím na­še­mu Pánu. Již roky Ho denně vy­hle­dá­vám ve mši svaté, abych po útra­pách vždy znovu na­čer­pal sílu, ra­dost, lásku a pokoj. On je tam, jen a spe­ci­ál­ně pro mne a na mne čeká, aby se mi dal celý se svým nej­draž­ším Tělem. Je to On, v tomto ko­leč­ku, které je k jídlu, je to pro­mě­ně­ný živý Kris­tus. Jedna hos­tie zna­me­ná více než celý svět… A On čeká, čeká na všech­ny, vždyť nás tolik mi­lu­je… Kde jsou ty zá­stu­py vě­ří­cích, kteří by Ho hle­da­li, ado­ro­va­li a při­ja­li? Sy­ti­li se Chle­bem ži­vo­ta a měli život? Ó Bože, my ne­vděč­ní lidé, utí­ká­me za svými svět­ský­mi sta­rost­mi a na Tebe ne­má­me čas. Jaká bo­lest! Pláči nad tem­no­tou nejen ve světě, kde mu­sí­me žít a denně se zde po­hy­bu­je­me, ale da­le­ko více nad ros­tou­cí tem­no­tou v Církvi. Tam, v tomto srdci, odkud tepe do světa život, kde by měla být s lás­kou a něhou opa­t­ro­vá­na prav­da krys­ta­lic­ké­ho a tak slad­ké­ho a spá­so­nos­né­ho Bo­ží­ho slova – nauky na­še­ho Pána – odkud se má jas­ný­mi a las­ka­vý­mi, ale pev­ný­mi slovy hlá­sat a šířit do světa, právě tam se po­stu­pem času vli­vem kom­pro­mi­sů a ml­če­ním k jis­tým váž­ným hříchům doby osla­bi­la a zdá se ztra­ti­la pů­sob­nost Ducha Sva­té­ho. Uvol­ně­né místo zaplňuje dým z hlu­bin pekla. Lsti­vá nauka za­ha­le­ná do du­ho­vé­ho hávu vzá­jem­nos­ti, bra­tr­ství a rov­nos­ti a při­je­tí všech stej­ným způ­so­bem, řeči o nut­nos­ti pas­to­ra­ce lidí na okra­ji – jak lsti­vé!

Ka­to­lic­ký bis­kup Stoc­khol­mu kar­di­nál An­ders Ar­bo­re­lius po­sky­tl roz­ho­vor fran­couz­ské­mu ka­to­lic­ké­mu de­ní­ku La Croix, v němž řekl, že Ka­to­lic­ká cír­kev pro­ží­vá v této se­ver­ské pro­tes­tant­ské zemi své zno­vuzro­ze­ní. Počet ka­to­lí­ků činí ne­ce­lých 100 tisíc (cca 1 proc. oby­va­tel­stva), jedná se pře­de­vším o při­stě­ho­val­ce, nicmé­ně kaž­do­roč­ně při­bý­vá cca 100 kon­ver­ti­tů pře­de­vším z řad mla­dých Švédů žá­da­jí­cích o křest v Ka­to­lic­ké církvi. Sám kar­di­nál je bý­va­lým lu­te­rá­nem. Vzrůs­tá též počet kněž­ských a ře­hol­ních po­vo­lá­ní, loňského roku vy­svě­til mons. Ar­bo­re­lius 4 no­vok­ně­ze. Při­bý­vá i ob­rá­ce­ní z řad lu­te­rán­ských pas­to­rů. V Ka­to­lic­ké církvi Švéd­ska jich pů­so­bí 9. Po své kon­ver­zi při­ja­li kněž­ské svě­ce­ní i když byli že­na­tí a měli ro­di­ny a na zá­kla­dě mi­mo­řád­né dispen­ze z Va­ti­ká­nu mohou pů­so­bit v tomto stavu jako kněží Ka­to­lic­ké církve. Kard. Ar­bo­re­lius vidí hlav­ní pří­či­nu ros­tou­cí­ho po­zi­tiv­ní­ho zájmu o ka­to­li­cis­mus v tom, že Ka­to­lic­ká cír­kev si v re­la­ti­vis­tic­ké spo­leč­nos­ti Švéd­ska, kde sice vět­ši­na oby­va­tel­stva se hlásí k tzv. evan­ge­lic­ké lu­ter­ské církvi, nicmé­ně sou­čas­ně de­kla­ru­je svůj ate­is­mus nebo agnos­ti­cis­mus spolu s podceňová­ním mrav­ních hod­not, do­ká­za­la ucho­vat jako je­di­ná stá­lou a ne­měn­nou nauku – a to pře­de­vším v etic­kých otáz­kách (do­dejme, že kard. Ar­bo­re­lius ve­řej­ně brání ka­to­lic­kou nauku proti gen­de­ro­vé ide­o­lo­gii). Právě tato její jis­to­ta je tím, co v této zemi ne­jis­to­ty při­ta­hu­je hlav­ně mladé. V zemi byla zří­ze­na r. 1953 je­di­ná diecé­ze se síd­lem v hlav­ním městě Stoc­khol­mu. Krom toho ve tře­tím nej­vět­ším švéd­ském městě Mal­moe je pra­vi­del­ně slou­že­na též tra­dič­ní mše sv. kně­ží­mi In­sti­tu­tu Je­ží­še Kris­ta Krále a Ve­lek­ně­ze – a bývá vždy hojně na­vští­ve­na.

Eme­rit­ní ar­ci­bis­kup z La Plata Hec­tor Aguer je pře­svěd­čen, že tím, že se Cír­kev svatá sou­stře­dí na lid­ská oče­ká­vá­ní a s tím spo­je­nou pro­pa­ga­ci „lid­ských práv“ pro ni zna­me­ná pře­káž­ku v po­slá­ní hlá­sat Kris­ta Je­ží­še.

Ve svém člán­ku z 18. února ar­ci­bis­kup při­po­mněl, že letos uply­ne 1 700 let od ni­cej­ské­ho kon­ci­lu, na němž byl cír­kev­ně od­sou­zen ari­a­nis­mus, tj. he­re­tic­ký proud po­pí­ra­jí­cí Je­ží­šo­vo bož­ství. Ar­ci­bis­kup z La Plata, který již dříve zkri­ti­zo­val ama­zon­skou li­tur­gii či Fi­du­cia sup­pli­cans, spat­řu­je mezi ari­a­nis­mem a dneš­ním an­tro­po­cen­t­ris­mem v Církvi jis­tou pa­ra­le­lu: „Dneš­ní ten­den­ce v Církvi kon­cen­t­ro­vat se na člo­vě­ka a lid­ská práva mají se­mi­a­ri­án­ský či no­vo­a­ri­án­ský cha­rak­ter.“

Podle něj je jed­ním z dů­vo­dů re­la­ti­vi­za­ce ob­ra­zu Je­ží­še Kris­ta coby pra­vé­ho Boha me­zi­ná­bo­žen­ský di­a­log. Stále čas­tě­ji se Spa­si­te­lem pře­da­né prav­dy do­stá­va­jí na stej­nou úroveň s pře­svěd­če­ní­mi ma­jí­cí­mi původ u lid­ských tvůr­ců ji­ných vy­zná­ní, po­taž­mo se stále čas­tě­ji šíří ten­den­ce mys­let si, že skrze ne­křes­ťan­ské nauky lze najít cestu k Bohu.

„Tzv. me­zi­ná­bo­žen­ský di­a­log hlásá, že všech­na vy­zná­ní jsou prav­di­vá,“ píše a do­dá­vá, že takto do­chá­zí k de­val­va­ci Evan­ge­lia: „Tra­di­ce nás učí mod­lit se o ob­rá­ce­ní ce­lé­ho světa k Je­ží­ši Kris­tu.“

Na so­ci­ál­ní síti lze shléd­nout film uka­zu­jí­cí zásah skot­ských po­li­cis­tů proti tiché mod­lit­bě před po­tra­to­vou kli­ni­kou. Lo­kál­ní vláda v Edinbur­gu při­tom v po­sled­ních dnech de­men­to­va­la slova vi­ce­pre­zi­den­ta USA J.D Vance, který vy­tý­kal skot­ským úřa­dům stí­há­ní „zlo­či­nu myš­le­ní“.

Po­li­cie ve Skot­sku za­dr­že­la a uvěz­ni­la ne­dáv­no ženu, která se mod­li­la a tiše stála před po­tra­to­vou kli­ni­kou. To je dal­ším pří­kla­dem toho, jak Velká Bri­tá­nie na­dá­le dis­kri­mi­nu­je obrán­ce ne­na­ro­ze­né­ho ži­vo­ta. Skot­ská po­li­cie sama na­fil­mo­va­la zá­sa­hy z tzv. „ná­raz­ní­ko­vé zóny“, v níž jsou za­ká­zá­ny mod­lit­by, pro­ti­po­tra­to­vá shro­máž­dě­ní a roz­ho­vo­ry se že­na­mi jdou­cí­mi na smr­tel­ný „zá­krok“.

„Do­pus­ti­la jsem se snad zlo­či­nu?“ – ptá se po­li­cis­ty na videu Rose Do­cher­ty­o­vá. „Ano, mys­lím, že pro­vo­zu­je­te ml­čí­cí mod­li­teb­ní bdění“ – od­po­ví­dá stráž­ce zá­ko­na. Do­cher­ty­o­vá pouze dr­že­la v ruce ta­bul­ku s ná­pi­sem „Nutit ně­ko­ho je zlo­čin. Jsem tady, abych si s tebou pro­mlu­vi­la, jest­li chceš.“ Na­bí­ze­la tím pomoc ženám, které byly do­nu­ce­ny k po­tra­tu.

Žena se dále po­li­cis­ty ze­pta­la, proč se do­mní­vá, že právě pro­vo­zu­je ml­čí­cí mod­li­teb­ní bdění. „To je přece důvod, proč tady jsi. Proč jsi v okolí této bu­do­vy. Vím, že již dříve jste tady pro­tes­to­va­li proti po­tra­tům,“ od­vě­til po­li­cis­ta a při­ká­zal ženě oka­mži­té opuš­tě­ní ná­raz­ní­ko­vé zóny, jinak bude za­tče­na, jak se stalo už jiným.

Na cen­zor­ské prak­ti­ky brit­ských po­li­cej­ních slu­žeb pro­ná­sle­du­jí­cích obrán­ce ži­vo­ta upo­zor­nil J.D. Vance ve svém ne­dáv­ném sil­ném pro­je­vu k ev­rop­ským vůd­cům v ně­mec­kém Mni­cho­vě. Vi­ce­pre­zi­dent USA ob­vi­nil úřady v Edinbur­gu ze stí­há­ní „zlo­či­nů myš­le­ní“, jimiž mají být tiché mod­lit­by v okolí po­tra­to­vých kli­nik. Skot­ská vláda ka­te­go­ric­ky od­mít­la tato ob­vi­ně­ní a de­men­to­va­la in­for­ma­ce J. D. Vance. Jak se ale uka­zu­je, praxe věz­ně­ní za mod­lit­bu v mysli je na brit­ských os­t­ro­vech stále pří­tom­ná.

Ma­ga­zín Ame­ric­ké­ho lé­kař­ské­ho sdru­že­ní (Jour­nal of the Ame­ri­can Me­di­cal As­so­ci­ati­on) pu­b­li­ko­val vý­sled­ky vý­zku­mu tý­ka­jí­cí­ho se vlivu pro­ti­po­tra­to­vé le­gisla­ti­vy v kon­zer­va­tiv­ních stá­tech USA. Ta za­chrá­ni­la dle těch­to dat nejmé­ně 22 tisíc dětí od roku 2012.

Jak zdů­razňuje por­tál Life News, vý­zkumy mohou být zkres­le­ny tím, že se za­bý­va­jí pouze práv­ní­mi před­pi­sy a ne­be­rou zře­tel na možné jiné pří­či­ny. Do vý­zku­mu ne­by­ly za­řa­ze­ny státy Ohio a Jižní Ka­ro­lí­na, kde ri­go­roz­ní před­pi­sy tý­ka­jí­cí se po­tra­tů pla­ti­ly pouze ur­či­tou ome­ze­nou dobu.

Vý­zkumy před­klá­da­jí de­mo­gra­fic­ká data a po­tvr­zu­jí, že sku­pi­na­mi nej­ví­ce ohro­že­ný­mi ze stra­ny po­tra­to­vých mafií jsou čer­no­ši, osoby la­tin­sko­a­me­ric­ké­ho pů­vo­du a chud­ší vrst­vy, které vy­u­ží­va­jí fe­de­rál­ní vlád­ní pro­gram lé­kař­ské péče (tzv. Me­di­caid).

„Ve vý­zku­mech byl též uká­zán vliv zá­ko­nů pro-life v jed­not­li­vých stá­tech. Ně­kte­ré stát­ní před­pi­sy, např. v Texa­su, měly větší vliv než jiné. Každý zákaz po­tra­tů nebo zákon o tlu­ko­tu srdce (pozn. red.: ne­pří­pust­nost po­tra­tu od doby, kdy je za­zna­me­nán u em­brya tlu­kot srdce) byl po­rov­nán s uka­za­te­lem po­rod­nos­ti v daném státu. Krát­ce ře­če­no, každý zákon pro­li­fe za­chrá­nil ži­vo­ty” – čteme v Life News.

Data Ame­ric­ké­ho lé­kař­ské­ho sdru­že­ní se ale znač­ně liší do ji­ných vý­zku­mů, podle nichž jenom v sa­mot­ném Texa­su zákon o tlu­ko­tu srdce za­chrá­nil mě­síč­ně až ti­sí­cov­ku dětí, po schvá­le­ní zá­ko­na o úpl­ném zá­ka­zu po­tra­tů bylo dle ně­kte­rých vý­zku­mů za­brá­ně­no až 32 ti­sí­cům za­bi­tí ne­na­ro­ze­ných dětí.