Na so­ci­ál­ní síti lze shléd­nout film uka­zu­jí­cí zásah skot­ských po­li­cis­tů proti tiché mod­lit­bě před po­tra­to­vou kli­ni­kou. Lo­kál­ní vláda v Edinbur­gu při­tom v po­sled­ních dnech de­men­to­va­la slova vi­ce­pre­zi­den­ta USA J.D Vance, který vy­tý­kal skot­ským úřa­dům stí­há­ní „zlo­či­nu myš­le­ní“.

Po­li­cie ve Skot­sku za­dr­že­la a uvěz­ni­la ne­dáv­no ženu, která se mod­li­la a tiše stála před po­tra­to­vou kli­ni­kou. To je dal­ším pří­kla­dem toho, jak Velká Bri­tá­nie na­dá­le dis­kri­mi­nu­je obrán­ce ne­na­ro­ze­né­ho ži­vo­ta. Skot­ská po­li­cie sama na­fil­mo­va­la zá­sa­hy z tzv. „ná­raz­ní­ko­vé zóny“, v níž jsou za­ká­zá­ny mod­lit­by, pro­ti­po­tra­to­vá shro­máž­dě­ní a roz­ho­vo­ry se že­na­mi jdou­cí­mi na smr­tel­ný „zá­krok“.

„Do­pus­ti­la jsem se snad zlo­či­nu?“ – ptá se po­li­cis­ty na videu Rose Do­cher­ty­o­vá. „Ano, mys­lím, že pro­vo­zu­je­te ml­čí­cí mod­li­teb­ní bdění“ – od­po­ví­dá stráž­ce zá­ko­na. Do­cher­ty­o­vá pouze dr­že­la v ruce ta­bul­ku s ná­pi­sem „Nutit ně­ko­ho je zlo­čin. Jsem tady, abych si s tebou pro­mlu­vi­la, jest­li chceš.“ Na­bí­ze­la tím pomoc ženám, které byly do­nu­ce­ny k po­tra­tu.

Žena se dále po­li­cis­ty ze­pta­la, proč se do­mní­vá, že právě pro­vo­zu­je ml­čí­cí mod­li­teb­ní bdění. „To je přece důvod, proč tady jsi. Proč jsi v okolí této bu­do­vy. Vím, že již dříve jste tady pro­tes­to­va­li proti po­tra­tům,“ od­vě­til po­li­cis­ta a při­ká­zal ženě oka­mži­té opuš­tě­ní ná­raz­ní­ko­vé zóny, jinak bude za­tče­na, jak se stalo už jiným.

Na cen­zor­ské prak­ti­ky brit­ských po­li­cej­ních slu­žeb pro­ná­sle­du­jí­cích obrán­ce ži­vo­ta upo­zor­nil J.D. Vance ve svém ne­dáv­ném sil­ném pro­je­vu k ev­rop­ským vůd­cům v ně­mec­kém Mni­cho­vě. Vi­ce­pre­zi­dent USA ob­vi­nil úřady v Edinbur­gu ze stí­há­ní „zlo­či­nů myš­le­ní“, jimiž mají být tiché mod­lit­by v okolí po­tra­to­vých kli­nik. Skot­ská vláda ka­te­go­ric­ky od­mít­la tato ob­vi­ně­ní a de­men­to­va­la in­for­ma­ce J. D. Vance. Jak se ale uka­zu­je, praxe věz­ně­ní za mod­lit­bu v mysli je na brit­ských os­t­ro­vech stále pří­tom­ná.

Ma­ga­zín Ame­ric­ké­ho lé­kař­ské­ho sdru­že­ní (Jour­nal of the Ame­ri­can Me­di­cal As­so­ci­ati­on) pu­b­li­ko­val vý­sled­ky vý­zku­mu tý­ka­jí­cí­ho se vlivu pro­ti­po­tra­to­vé le­gisla­ti­vy v kon­zer­va­tiv­ních stá­tech USA. Ta za­chrá­ni­la dle těch­to dat nejmé­ně 22 tisíc dětí od roku 2012.

Jak zdů­razňuje por­tál Life News, vý­zkumy mohou být zkres­le­ny tím, že se za­bý­va­jí pouze práv­ní­mi před­pi­sy a ne­be­rou zře­tel na možné jiné pří­či­ny. Do vý­zku­mu ne­by­ly za­řa­ze­ny státy Ohio a Jižní Ka­ro­lí­na, kde ri­go­roz­ní před­pi­sy tý­ka­jí­cí se po­tra­tů pla­ti­ly pouze ur­či­tou ome­ze­nou dobu.

Vý­zkumy před­klá­da­jí de­mo­gra­fic­ká data a po­tvr­zu­jí, že sku­pi­na­mi nej­ví­ce ohro­že­ný­mi ze stra­ny po­tra­to­vých mafií jsou čer­no­ši, osoby la­tin­sko­a­me­ric­ké­ho pů­vo­du a chud­ší vrst­vy, které vy­u­ží­va­jí fe­de­rál­ní vlád­ní pro­gram lé­kař­ské péče (tzv. Me­di­caid).

„Ve vý­zku­mech byl též uká­zán vliv zá­ko­nů pro-life v jed­not­li­vých stá­tech. Ně­kte­ré stát­ní před­pi­sy, např. v Texa­su, měly větší vliv než jiné. Každý zákaz po­tra­tů nebo zákon o tlu­ko­tu srdce (pozn. red.: ne­pří­pust­nost po­tra­tu od doby, kdy je za­zna­me­nán u em­brya tlu­kot srdce) byl po­rov­nán s uka­za­te­lem po­rod­nos­ti v daném státu. Krát­ce ře­če­no, každý zákon pro­li­fe za­chrá­nil ži­vo­ty” – čteme v Life News.

Data Ame­ric­ké­ho lé­kař­ské­ho sdru­že­ní se ale znač­ně liší do ji­ných vý­zku­mů, podle nichž jenom v sa­mot­ném Texa­su zákon o tlu­ko­tu srdce za­chrá­nil mě­síč­ně až ti­sí­cov­ku dětí, po schvá­le­ní zá­ko­na o úpl­ném zá­ka­zu po­tra­tů bylo dle ně­kte­rých vý­zku­mů za­brá­ně­no až 32 ti­sí­cům za­bi­tí ne­na­ro­ze­ných dětí.

Při kri­ti­ce pa­pe­že Fran­tiš­ka se se­tká­vá­me s pro­ti­ar­gu­men­tem: Ale on přece ne­dě­lá nic ji­né­ho než to, co jeho před­chůd­ci, pouze v tom po­kra­ču­je! Je to prav­da?

„Ve svých 50 le­tech téměř na vr­cho­lu své zed­nář­ské ka­ri­é­ry zažil Mau­ri­ce Caillet dra­ma­tic­ký obrat. V Lur­dech při mši svaté po­znal Kris­ta v Eu­cha­ris­tii. Po­cho­pil také, že on jako zed­nář, okul­tis­ta a bo­jov­ník za po­tra­ty ve jménu fa­leš­né svo­bo­dy stál na stra­ně ci­vi­li­za­ce smrti. Roz­ho­dl se vy­prá­vět svůj pří­běh na za­se­dá­ní zed­nář­ské lóže…“ Tak jeho ob­rá­ce­ní po­pi­su­je prof. Woj­ciech Roszkowski ve své knize „Síla kon­ver­ze“.

Mau­ri­ce Caillet se na­ro­dil 24. září r. 1933 v Ta­len­ce ve fran­couz­ské Akvi­tá­nii v ate­is­tic­ké ro­di­ně, v níž pa­no­va­lo silné ne­přá­tel­ství vůči Ka­to­lic­ké církvi a obec­ně k víře v Boha. Jeho ro­di­če vě­ři­li, že všech­ny pro­blémy tý­ka­jí­cí se ži­vo­ta a smrti vy­ře­ší věda. Svého syna ne­ne­cha­li ani po­křtít. Od svého dět­ství věřil Mau­ri­ce, že člo­věk je vý­luč­ně ma­te­ri­ál­ní by­tost, vý­sle­dek evo­lu­ce v darwi­nis­tic­kém smys­lu. Po ma­tu­ri­tě začal stu­do­vat me­di­cí­nu v Ren­nes se za­mě­ře­ním na gy­ne­ko­lo­gic­kou chi­rur­gii. Byl váš­ni­vým ak­ti­vis­tou tzv. „plá­no­vá­ní ro­di­ny“ a pi­o­ný­rem an­ti­kon­cep­ce a po­tra­tů v době, kdy to ještě bylo ne­zá­kon­né.

R. 1956 se ože­nil a sou­hla­sil na­vzdo­ry tlaku ro­di­čů s cír­kev­ním sňatkem. Man­žel­ství ale skon­či­lo r. 1968 roz­vo­dem, Caillet poté žil s jinou roz­ve­de­nou ženou Clau­de v ne­se­zda­ném part­ner­ství.

Okul­tis­mus, spi­ri­tis­mus a re­in­kar­na­ce

V květ­nu r. 1968 vstou­pil Caillet na do­po­ru­če­ní svého pří­te­le do zed­nář­ské lóže. Při­jí­mal ho sám vel­mis­tr fran­couz­ské­ho Grand Ori­en­tu Paul Anxi­on­naz. Lóže v Ren­nes byla elit­ní. Při ini­ci­ač­ním ri­tu­á­lu musel pod pří­sa­hou slí­bit, že pod tres­tem smrti ne­vy­zra­dí ni­ko­mu žádné její ta­jem­ství. Grand Ori­ent patří k nej­ví­ce ne­přá­tel­ským or­ga­ni­za­cím vůči Ka­to­lic­ké církvi.

7. února li­tur­gic­ký ka­len­dář při­po­mněl pa­pe­že bl. Pia IX. Má­lo­kte­rý pon­ti­fik se za­slou­žil o obra­nu víry před blud­ný­mi ten­den­ce­mi svého sto­le­tí tolik jako on. Svůj boj o za­cho­vá­ní pra­vo­věr­nos­ti za­há­jil hned na po­čát­ku svého úřadu r. 1846 pro­slu­lou en­cykli­kou „Qui Plu­ri­bus”. Jde o do­ku­ment až bo­lest­ně ak­tu­ál­ní i dnes. Při­tom je za­rmu­cu­jí­cí, že v sou­čas­nos­ti právě tyto ten­den­ce od­sou­ze­né bla­ho­sla­ve­ným pa­pe­žem jsou něčím sa­mo­zřej­mým a do­mi­nant­ním v sou­čas­né církvi. Texty „o sou­čas­ných blu­dech a jak jim čelit“ jsou po­třeb­nou dáv­kou pro­ti­je­du.

Věda z víry

Sou­čas­ný stav přímo nutí sáh­nout znovu ke strán­kám „Qui Plu­ri­bus”. Ze všech stran sly­ší­me dnes o nut­nos­ti při­způ­so­bit křes­ťan­skou víru a mo­rál­ku „stavu vě­dec­ké­ho po­zná­ní“ a nej­po­pu­lár­něj­ším fi­lo­zo­fic­kým tren­dům. V po­ža­dav­cích „po­kro­ká­řů“ zlai­ci­zo­va­ná „věda“ se stává stě­žej­ním bodem a zá­kla­dem. Ka­to­lic­ká dok­trí­na byla de­gra­do­vá­na a po­tře­bu­je prý „zdo­ko­na­le­ní“ po­mo­cí vý­do­byt­ků lid­ské­ho ro­zu­mu.

En­cykli­ka Pia IX z r. 1846 však uka­zu­je, že tato vize je zá­važ­ným omy­lem a vzpou­rou proti ná­bo­žen­ství. Prin­ci­py ka­to­lic­ké víry nelze totiž chá­pat jako ně­ja­ké „ná­bo­žen­ské kon­cep­ce“ – ná­zo­ry pod­lé­ha­jí­cí změ­nám. Jsou totiž jis­tým a ne­klam­ným ná­stro­jem po­zná­ní nad­při­ro­ze­ných sku­teč­nos­tí. Lid­ský rozum sám o sobě není scho­pen je po­znat a pro­nik­nout, Po­tře­bu­je proto Zje­ve­ní, kdy sám Bůh k němu pro­mlu­ví o své prav­dě. Tímto Božím hla­sem je právě ka­to­lic­ký po­klad víry.

„Já si Kris­ta vážím, ale…“ Víme, Pilát byl první, který si Kris­ta vážil, a vydal ho na smrt! Vážil si ho, ale ne­vě­řil v Něho; jako on, vy­dá­va­jí Kris­ta na smrt všich­ni, kdož si ho „váží“ včet­ně T. G. Ma­sa­ry­ka, jenž sice pro­ne­sl krás­nou větu „Ježíš, ne César!“, ale v jeho Bož­ství ne­vě­řil. D. F. Strauss jmé­nem všech: „Já jsem ho stáhl s trůnu Syna Bo­ží­ho a Vy­ku­pi­te­le, na němž byl dosud uctí­ván a vy­ká­zal mu místo v la­vi­ci ge­ni­ál­ních lidí, aby se mu tam do­stá­va­lo cti, jíž ob­da­ru­je­me velké duchy.“ Sra­zit mu z hlavy ko­ru­nu, vy­ra­zit z rukou žezlo Bož­ské­ho ma­jestá­tu, pro­hlá­sit ho za pou­hé­ho člo­vě­ka! „Uctí­vej­te si ho jako nej­vět­ší­ho genia všech věků, jenom ne jako Syna Bo­ží­ho.“ Ma­sa­ryk řekl v roz­ho­vo­ru s Emi­lem Ludwi­gem: „Ježíš, ne­ří­kám Kris­tus….“ To zna­me­ná: „Ne Kris­tus (Me­si­áš, Vy­ku­pi­tel), jen Ježíš z Na­za­re­ta“ – syn Jo­se­fův, pouhý člo­věk!

Je málo pravd, proti kte­rým ne­vě­ra zu­ři­vě bo­ju­je. Exis­ten­ce osob­ní­ho Boha, Bož­ství Je­ží­šo­vo, exis­ten­ce ne­smr­tel­né duše, opráv­ně­nost Církve. Proč právě proti těmto prav­dám? Po­ně­vadž za všemi stojí po­ža­da­vek: „Zapři sám sebe!“

Ježíš Kris­tus je his­to­ric­kou osob­nos­tí

Co kon­krét­ně víme o his­to­ri­ci­tě Je­ží­še Kris­ta? Máme tady křes­ťan­ské do­ku­men­ty, pře­de­vším evan­ge­lia a celý Nový zákon a také svě­dec­tví křes­ťan­ských spi­so­va­te­lů prv­ních sta­le­tí. Jenže to ne­sta­čí. Abychom mohli spo­leh­li­vě kon­sta­to­vat, že Ježíš Kris­tus je oprav­du his­to­ric­kou osob­nos­tí, nutno se ptát, jest­li máme o něm ně­ja­ké zmín­ky i v mi­mokřes­ťan­ských pra­me­nech.

Ar­gen­tin­ský kněz P. Ja­vier Oli­ve­ra Ra­vasi an­ga­žu­jí­cí se pu­b­li­cis­tic­ky jako apo­lo­ge­ta Církve, vy­já­d­řil své zkla­má­ní nad tím, jak vě­ří­cí i du­cho­ven­stvo re­a­go­va­li na rou­hač­skou vý­trž­nost psy­chic­ky ne­moc­né­ho muže, údaj­ně ru­mun­ské­ho pů­vo­du, v ba­zi­li­ce sv. Petra v Římě. Stě­žo­va­li si pře­de­vším na to, že nikdo ne­po­u­žil síly, aby rou­ha­či za­brá­nil ničit to, co je vě­ří­cím svaté. Te­pr­ve po­li­cie to­ho­to člo­vě­ka za­dr­že­la.

V pátek 7. února muž, podle me­di­ál­ních in­for­ma­cí psy­chic­ky těžce na­ru­še­ný, zne­u­ctil oltář v ba­zi­li­ce sv. Petra ve Va­ti­ká­nu. Vy­stou­pil na ol­tář­ní menzu, strhl všech­ny svíč­ky a ubrus. Tento čin vi­dě­lo mnoho ná­vštěv­ní­ků ba­zi­li­ky, leč nikdo ne­re­a­go­val, aby útoč­ní­ko­vi v jeho akci za­brá­nil. Exis­tu­jí z toho i na­hráv­ky.

Právě tato lhos­tej­nost za­rmou­ti­la ar­gen­tin­ské­ho kněze P. Ja­vie­ra Oli­ve­ra Ra­vasi­ho, který se ozna­ču­je jako stou­pe­nec kon­tra­re­vo­lu­ce a vě­nu­je se apo­lo­ge­tic­ké ak­ti­vi­tě. Na so­ci­ál­ních sí­tích vy­slo­vil údiv nad tím, že se nikdo ne­po­kou­šel brá­nit po­svát­né místo.

„Je smut­né, že žádný muž, který tam byl pří­to­men, oka­mži­tě ne­při­bě­hl k ol­tá­ři, aby s lás­kou, ale dů­raz­ně vy­svět­lil pa­cha­te­li, že tak se ne­mů­že cho­vat,“ na­psal na svém pro­fi­lu v ser­vi­su X tento kněz.

„Toto je he­re­ze ire­nis­mu, čili pa­ci­fis­mu, která od­po­ru­je tomu, co udě­lal Ježíš ve sva­ty­ni nejmé­ně dva­krát z hor­li­vos­ti o svůj dům,“ dodal tento ar­gen­tin­ský du­chov­ní. Při­po­jil ještě do linku na­hráv­ku, v níž vy­svět­lil, kdy je ka­to­lí­ko­vi do­vo­le­no nebo do­kon­ce kdy je po­vi­nen po­u­žít sílu při obra­ně víry.