„Naším dnešním úkolem je plné hlásání katolické víry včetně nauky o manželské morálce a sexuální etice a její předávání budoucím generacím,“ řekl v Krakově holandský kardinál Willem J. Eijk. Podle názoru tohoto arcibiskupa z Utrechtu zatemnění pojmu muže a ženy v současné kultuře zkomplikuje hlásání víry v následujících letech. Holandský primas byl hostem na III. mezinárodním kongresu pro manželství a rodinu v Krakově.

V roce 2016 byla natočen francouzský film „Les Innocentes“ (česky: Nevinné) o životních osudech zbožné katolické lékařky a hrdinky lásky k bližnímu. Jmenovala se Medeleine Jeanne Marie Pauliacová. Film je v posledních dnech úspěšně promítán v Německu.

Medeleine Pauliacová se narodila r. 1912 ve městečku Villeneuve v jižní Francii ve středostavovské rodině. Její otec Roger Pauliac padl v I. světové válce r. 1916 v bitvě u Verdunu. Medeleine, vychovávaná zbožnou katolickou matkou, byla touto událostí trvale zasažena tak, že se rozhodla věnovat doživotně zápasu za mír mezi národy a ochraně nejslabších. Vystudovala medicínu a podařilo se jí získat dobré zaměstnání na jedné pařížské klinice.

Po okupaci Francie hitlerovským Německem se aktivně zapojila do odboje, pomáhala s úkrytem britským parašutistům a Židům ohroženým deportací do vyhlazovacích táborů. Za tuto aktivitu byla na počátku r. 1945 vyznamenána předsedou vlády generálem Charlesem de Gaullem, za války vůdcem francouzského protihitlerovského odporu.

Tím ale její boj zdaleka neskončil. Jako lékařka Červeného kříže byla vyslána do Polska, kde ještě válka probíhala se vší brutalitou. Jednou z nejhorších bestialit bylo znásilňování mladých žen a dívek, čehož se dopouštěli vojáci všech bojujících armád: ustupující Němci, ukrajinští banderovci a sovětští rudoarmějci. Mnohé ženy po traumatizujícím zážitku, když otěhotněly, se rozhodly pro potrat. Lékařka Pauliacová věrná svému katolickému přesvědčení však dokázala desítky, možná i stovky postižených přesvědčit, aby dítě porodily, a pokud je nechtějí přijmout, tak poskytly k adopci.

21. prosince proběhla v kostele sv. Salvátora v Praze vzpomínková akce u příležitosti 1. výročí masakru na pražské filozofické fakultě r. 2023, kdy terorista střílel do studentů. V tomto chrámu je správcem a zároveň duchovním vůdcem akademické mládeže mediálně známý mons. prof. dr. Tomáš Halík, který v proslovu na tomto shromáždění mimo jiné řekl:

Štědrý večer, dárky, půlnoční… slavíme narození Spasitele. Opravdu jenom narození? Nikoliv, On se totiž nenarodil tak, jak se rodí každý jiný člověk. Katolický křesťan by měl vědět, že o Vánocích slavíme Jeho velký zázrak. Vlastně dva zázraky spojené v jeden celek. Vtělení, které si připomínáme především v adventu, a o Vánocích Narození. Ano, i Spasitelovo narození je zázrak. Jeho Matka Panna Maria rodila totiž na rozdíl od každé jiné ženy netělesně a bez bolesti. Vyplývá to z dogmatu o jejím ustavičném panenství, jak bylo definováno na Lateránské synodě r. 549. Matka Boží zůstala i po porodu pannou. Rodila též bezbolestně, neboť byla počata bez poskvrny dědičného hříchu, proto na ní nemohl spočívat Boží trest vynesený nad ženou po pádu prvních lidí: „V bolestech budeš rodit děti.“ Písmo sv. sice o tom nehovoří, jenže my víme, že pramenem na stejné úrovni s ním je i posvátná Tradice – a ta nám to sděluje.

Zázrak uzdravení jednoho britského vojáka, těžce zraněného v 1. světové válce, byl oficiálně uznán teprve nyní, 8. prosince r. 2024, tedy po 101 letech.

Nový kardinál, 62letý Jean-Paul Vesco z Alžírska, má jasno: odpírání podávat svaté přijímání rozvedeným žijícím v nových svazcích je velkou nespravedlností.

Papež František ve své destrukci Církve, jak lze pozorovat, pokračuje stále více a hlouběji. Jeho rady zpovědníkům při nedávné návštěvě Korsiky (srvn. www.vaticannews.va) jsou úplnou revolucí ve svátosti pokání. Papež mimo jiné řekl: „A pak jedna věc, která je mi tak drahá: prosím, vždycky odpouštějte. A odpouštějte všechno. Odpouštějte všechno a vždycky. Kněžím říkám, aby se ve svátosti smíření příliš nevyptávali. Naslouchejte a odpouštějte… Vždycky odpouštějte, vždycky odpouštějte! Odpouštějte všechno. Všem, všem, všem. A já se vám přiznám: mám už 55 let kněžství, ano, předevčírem to bylo 55 let, a nikdy jsem neodmítl rozhřešení. A zpovídám rád, hodně rád. Vždycky jsem hledal způsoby, jak odpustit.“

Ano, navzdory pronásledování tady žijí. Silně se drží své víry a modlí se, neboť vědí, že jen tímto způsobem mohou přežít peklo komunistického režimu - řekl Radiu Vatikán P. Philippe Blot, francouzský misionář, který již 34 let pracuje v Jižní Koreji. Tento duchovní zároveň připomenul, že křesťané jsou od komunistů trestáni s maximální krutostí. Jejich svědectví víry je tedy opravdu impozantní, srovnatelné s hrdinstvím prvotních křesťanů.

P. Blot zdůraznil, že křesťané v Severní Koreji jsou velice opatrní. Nutí je k tomu všeobecné klima nedůvěry. Všechny děti, nejen křesťanské, od prvních let života se od rodičů učí, že vždycky musí mluvit potichu a v žádném případě nevykládat, co se děje doma. To napomáhá uchovat rodinná tajemství i křesťanům, kteří se ve skrytu doma modlí, samozřejmě bez přítomnosti kněze.

„Vyznavači Krista nesmějí mít doma Bibli ani jiné náboženské texty. Používají však flash disky s Písmem sv., katechismem, modlitbami a písněmi, které jsou pašovány hlavně přes Čínu. Vědí, že musejí udělat všechno pro to, aby se nenechali chytit. Jinak je čeká koncentrační tábor nebo smrt. Dříve režim zabíjel tajně, dnes to dělá otevřeně, aby zastrašil,“ říká P. Blot.

Tento kněz upozornil, že opravdoví křesťané nemají nic společného s oficiálně otevřenými kostely v hlavním městě Pchjongjangu. Ty existují pouze jako fasáda na oklamání zahraničních pozorovatelů. Lidé, kteří do nich přicházejí, aby se před cizími turisty nebo novináři “pomodlili”, jsou ve skutečnosti straničtí funkcionáři, kteří se nazpaměť naučili modlitby a písně.

Francouzský misionář poznamenává, že v Severní Koreji není prostor pro křesťanství, neboť jde ve své podstatě o konfesní stát vyznávající kult jednotlivce. Diktátoři jsou chápáni jako bohové, občané je mají uctívat. Komunisté však vědí, že Kristus hlásá svobodu a Jeho učedníky je těžké přimět k tomu, aby se zřekli své víry.

„Nutno vědět, že pronásledování je velmi surové. Jde o peklo pod holým nebem. Ale svědectví skrytých křesťanů je velmi vznešené, podobné tomu, co se dělo ve starověkém Římě,“ dodal P. Blot.

Tento kněz zároveň přiznal, že je těžké představit si, jakým způsobem by se tato situace mohla změnit. „Je třeba prosit Matku Boží Fatimskou, aby našla nějaký způsob, jak na to, aby se stal zázrak,“ říká francouzský misionář. Připomíná, že katolíci v Severní i Jižní Koreji se každý den duchovně spojují ve 21 hod. večer v modlitbě Otčenáše a Zdrávasu. Tímto způsobem udržují jednotu i přes hranice.

Při nedávných archeologických vykopávkách ve Frankfurtu nad Mohanem byl objeven malinkatý, 1800 let starý stříbrný svitek. Na velmi tenkém stříbrném plíšku se skvěl osmnáctiveršový text. Ten se uchoval díky tomu, že byl uložen ve stříbrném amuletu o velikosti krabičky od zápalek. Končí slovy: „Každý jazyk vyznává (Ježíše Krista)“, obsahuje padesátku slov a Spasitelovo jméno je v něm zmíněno třikrát.