Doba prázdnin a dovolených je pro katolíky zároveň i časem poutí, exercicií, duchovních setkání a dalších podobných akcí. Při nich se hojně zpívají náboženské písně. Proto je vhodné vzpomenout v této souvislosti otázku našeho českomoravského katolického kancionálu, která vůbec není okrajovou záležitostí.

Jedno je nutno přiznat. Česká a moravská církevní provincie neměly společný kancionál, čímž jsme se stali nechlubnou raritou mezi ostatními národy. Zatímco Slováci, Poláci, Maďaři a německy mluvící katolíci používali již dlouhá léta tytéž společné písně se stejným nápěvem, v Čechách a na Moravě tomu bylo jinak. Texty slok se v obou provinciích lišily, jednota nepanovala ani mezi olomouckou arcidiecézí a diecézí brněnskou. Když např. katolík z Vyškova n. Mor. (arcd. Olomouc) se octl v pouhých 3 km vzdálených Drnovicích (diec. Brno), nemohl si v kostele „zazpívat z plných plic“, protože slova písně se, i když mírně, lišila od těch, která znal ze své farnosti ve Vyškově. V olomoucké arcidiecézi se totiž používal kancionál pod názvem „Boží cesta“, v brněnské diecézi zase „Cyrilometodějský kancionál“. Oba měly sice většinu písní společných, ale s obměněnými slovy a někdy i mírně odlišnými nápěvy.

Proto iniciativa rozvinutá díky částečnému uvolnění komunistického útlaku Církve v 60. letech usilující o jednotný kancionál pro všechny české a moravské diecéze byla zcela na místě. První společný zpěvník českých a moravských diecézí vydala Česká katolická charita s církevním schválením r. 1973, v dalších letech následovaly jeho četné reedice.

O další patro níž v profanaci Eucharistie klesl italský kněz P. Mattio Bernasconi. Mši sv. odsloužil v plavkách po pás v moři a jako oltář použil nafukovací matraci…

P. Bernasconi měl v neděli nutkavou potřebu jít se vykoupat v moři. Protože však musel jakožto kněz odsloužit mši sv., vymyslel plán:

Vzal mládež ze své milánské farnosti, se kterou v Crotone pobýval na prázdninách, do borovicového hájku u kempu, ale tam bylo narváno. „Bylo pořádné horko, tak jsme si řekli: ´A proč nejít do vody‘?“, vysvětluje hrdě zmíněný kněz. „Slyšela nás jedna rodina a nabídla nám matraci, kterou jsme přeměnili na oltář. Bylo krásně, přestože jsme se celí spálili od slunce.“

Vhodně jeho šokující slova a skutek glosoval P. John Zuhlsdorf: „Nebyls tak spálený, jak spálený budeš, pokud se nebudeš kát a nezanecháš toho blbnutí s nejdražší skutečností, jakou máme.“

Byla zvyklá se potýkat s mořskými vlnami a větrem. Není to tak dávno, co byla nucena vypořádávat se s novými protivníky, a to proto, že se vyslovila proti propagaci LGBT a sexuální výchově ve školách. Ti, kdo s těmito kruhy mají co do činění, ať už aktivně, či pasivně, se ukázali být mnohem záludnějšími nepřáteli než živly.

V únoru r. 2019 podepsal prezident Varšavy Rafał Trzaskowski (z liberální strany Platforma Obywatelska) dokument „Karta LGBT+“ (Listina LGBT+), jehož součástí bylo mj. i zavedení sexuální výchovy do varšavských škol a mateřských školek v duchu standardů Světové zdravotnické organizace. Už čtyřleté děti mají být uváděny do tajů masturbace, šesti- až devítileté se pak mají dovídat o antikoncepci, příp. se učit používat sexuální terminologii, všechny pak mají vnímat jako naprostou přirozenost rozličné sexuální odchylky, chápat potrat jako běžnou záležitost atp.

V polské metropoli to nezůstalo bez negativní odezvy a jednou z těch, kdo se vůči ničení dětských duší vyhranili, byla i mistryně světa a olympijská medailistka v jachtingu Zofia Klepacka-Noceti.

„Říkám kategorické NE podpoře skupin LGBT a budu bránit tradiční Polsko. Copak můj děda bojoval během Varšavského povstání za takovouto Varšavu? Neřekla bych… Pane prezidente, raději podpořte sport, který ve Varšavě skomírá,“ napsala na facebooku.

11. říjen je dokonalou ilustrací základního problému katolické Církve ve 20. století.

Velký papež bl. Pius IX. vstoupil do dějin jako velký bojovník proti dobovým bludům, které jsou aktuální i dnes. Přinášíme proto úryvky z jeho encykliky Qui Pluribus z r. 1864. Modleme se a prosme o jeho přímluvu, abychom se dočkali podobného statečného postoje náměstka Kristova.

Každý z Vás, ctihodní bratři, dobře ví, jak tvrdou a děsivou válku proti celému katolickému společenství rozpoutali v dnešní době lidé spojení hanebným svazkem, kteří se, nesnášejíce zdravou nauku a pohrdajíce pravdou, snaží vyhrabávat z temnoty všeho druhu příšerné výmysly, ze všech sil je vršit a šířit a rozsévat mezi lidem. Jímá nás úděs a nejhlubší bolest, když myslíme na všechny ty zrůdné omyly, nejrůznější zhoubné způsoby a úskoky, které tito nepřátelé pravdy a světla a nejvychytralejší svůdci používají, aby v duších uhasili lásku ke zbožnosti, spravedlnosti a poctivosti, aby zkazili mravy, svrhli všechny Boží i lidské zákony, podrývali katolické náboženství a světskou společnost a otřásli jimi tak, pokud by to bylo vůbec možné, aby je zcela vyvrátili.

Víte přeci, ctihodní bratři, že tito nejsmělejší nepřátelé křesťanského jména, vedeni jakýmsi politováníhodným slepým záchvatem bezbožnosti, zacházejí ve zmatečnosti názorů tak daleko, že ve své neslýchané opovážlivosti „otevřeli tlamu, aby se rouhali Bohu“ [Zjev 13, 6]. Nestydí se otevřeně hlásat, že svatá tajemství našeho náboženství jsou lidskými vynálezy, že se učení katolické církve příčí dobru a prospěchu lidské společnosti, a nebojí se popírat ani božství samého Krista.

V českomoravských diecézích, jakož i vůbec v katolickém světě, se skloňují ve všech pádech termíny „synoda“, „synodální proces“, „synodální kroužky“ atd. Klíčovým slovem je tady „evangelizace“, tzn. hlásání evangelia lidem v tom prostředí, v němž Církev žije. Marně ale čekám, jestli mi někdo ze zodpovědných pastýřů vysvětlí, v čem tato evangelizace spočívá a „jak na to“. Oni o evangelizaci hodně mluví, ale nic konkrétního neuvedou.

Reprezentanti německé tzv. synodální cesty a jejich stoupenci u nás jsou více konkrétní. Podle nich pro úspěch evangelizace je nutné „přizpůsobit se tomuto světu“, tj. nutno přijmout dobové požadavky neomarxistů a globalistů na morální a právní uznání praktikované homosexuality, existence více pohlaví a regulace početí, ve vnitrocírkevní sféře potom nahradit hierarchický princip demokratickým dle vzoru států s parlamentním zřízením. Výměnou za to prý bude mimokřesťanská společnost vstřícnější vůči hlásání evangelia.

Jenže ukázalo se, že tento „obchod“ vůbec nefunguje. Naopak vyplouvá na povrch pravdivost slov sv. Pavla, který hlásá pravý opak: „Nepřizpůsobujte se tomuto světu!“ (Řím 12,2). Církevní reprezentace po II. vatikánském koncilu ve větší nebo menší míře přijala postup „přizpůsobování se“, ale ta protihodnota, tj. konverze nekřesťanů, povážlivě skřípe. Probíhá úplně opačný proces: Kostely se geometrickou řadou vyprazdňují, musí se prodávat, a lidé, kteří ještě na nedělní liturgii pravidelně chodí, již z velké části nevěří tak, jak věřila Církev po staletí. Nejsme svědky evangelizace světa Církví, nýbrž antievangelizace, sekularizace a satanizace Církve ze strany tohoto světa. Kde se stala chyba?

Slíbili jsme, že až dostaneme informace o hlasování českých europoslanců o návrhu Evropského parlamentu prohlásit potrat “základním lidským právem Charty EU”, tak je zveřejníme. Tady jsou:

Proti návrhu hlasovali hlasovali Michaela Šojdrová a Tomáš Zdechovský (oba KDU-ČSL), Alexander Vondra, Jan Zahradil, Evžen Tošenovský a Veronika Vrecionová (všichni ODS) a Ivan David z SPD. Druhý europoslanec za SPD Hynek Blaško je uváděn jako nepřítomný. Díky Bohu přes všechny oprávněné výhrady, které proti těmto politikům, hlavně těm, kteří se hlásí navenek ke křesťanským hodnotám, máme, tentokrát nezklamali.

Nicméně TOP 09, která původně vznikla z KDU-ČSL a občas také se její politikové zaštiťují křesťanskými hodnotami, se ukázala jako spojenec levice. Europoslanec Luděk Niedermayer hlasoval pro návrh, další europoslanec této strany Jiří Pospíšil není v seznamu hlasujících vůbec uveden, stejně tak europoslanec za STAN Stanislav Polčák. Europoslanci ANO všichni bez výjimky hlasovali pro návrh: Martina Dlabajová, Martin Hlaváček, Dita Charanzová, Ondřej Knotek, Ondřej Kovařík. U Pirátů to nepřekvapuje, jejich europoslanci Markéta Gregorová, Marek Kolaja a Mikuláš Peksa zvedli ruku pro návrh. Úplně stejným způsobem se zachovaly europoslankyně za ČSSD a KSČM Radka Maxová a Kateřina Konečná.

Komentář netřeba, každý čtenář si jej nepochybně udělá sám.

Milí přátelé! Po čase opět přinášíme některé zprávy:

Muslimové vraždí křesťany – a svět mlčí

Téměř nikde neuslyšíme o takřka neuvěřitelných krutostech a vraždách páchaných v řadě muslimských zemí na křesťanech. Komunistické a muslimské státy jsou v tomto na stejné úrovni. Tak např. v africké Nigérii muslimské ozbrojené bandy Boko Haram a další podobné organizace jen za rok 2021 povraždily minimálně 6 tisíc křesťanů jen proto, že odmítli přestoupit na islám. Statisíce křesťanů musely opustit své domovy a pozemky, neboť muslimští teroristé jim hrozili fyzickou likvidací, když tak neučiní. V letošním roce mohamedánské bandy přepadly katolický kostel a povraždily přes 40 lidí přítomných na liturgii. O tom ale mainstreamová média nepíší a organizace sledující dodržování lidských práv nereferují, neboť není v zájmu globalistů poukazovat na teror proti křesťanům.

V Pákistánu sice formálně mohou křesťané legálně existovat, ale platí trest smrti za konverzi od islámu ke křesťanství a k nabádání k ní. Stejně tak platí tento nejvyšší verdikt za „rouhání se“ proroku Mohamedovi. To postihlo před lety katoličku Asiu Bibi, jejíž případ vyvolal světový ohlas, což přispělo ke zrušení rozsudku a umožnilo vycestování této ženy s celou rodinou do zahraničí. Těchto případů je ale daleko víc – a zarytě se o nich mlčí. Mladý podnikatel Ašfak Masih z města Lahaur, katolický křesťan, manžel a otec jedné dcery, vlastnil firmu na opravy motocyklů. Jeho konkurent musilm, jemuž se nedařilo, ho udal, že prý v rozhovoru se zákazníkem „urazil“ proroka Mohameda. Soud jej odsoudil k smrti za „rouhání“. Masih se odvolal a popřel, že by inkriminovaný výrok pronesl.

Papež František v rozhovoru 5. července pro britskou agenturu Reuters vyjádřil naději, že tajná dohoda mezi Vatikánem a čínskou komunistickou vládou, která byla podepsána v roce 2018 a jejíž platnost vyprší v říjnu příštího roku, bude obnovena, protože podle něj dosud probíhala dobře (podobně to hodnotil i mluvčí čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien). František poté vysoce kladně hodnotil tzv. východní politiku Vatikánu (Ostpolitik) svých předchůdců Jana XXIII. a Pavla VI., jejímž ztělesněním byl vatikánský diplomat a později státní sekretář kardinál Agostino Casaroli. Nynějšího státního sekretáře Sv. stolce kardinála Pietra Parolina, faktického tvůrce současné dohody s Čínou, prohlásil za Casaroliho pokračovatele a „velkého muže“.

Realita ale vypadá úplně odlišně. Jak v minulých dnech informovala agentura AsiaNews, výročí založení komunistické strany Číny se slavilo 29. června v katedrále v Lešanu (v provincii S’-čchuan). Slavnosti se zúčastnil provládní biskup Lei Shiyin. Ve své homilii vyzval věřící, aby „naslouchali slovu strany, pociťovali milost strany a následovali stranu“. Podle agentury biskup Lei byl po vysvěcení na kněze bez papežského mandátu v roce 2011 obviněn z toho, že má milenku a děti, a exkomunikován. V roce 2018 papež František exkomunikaci zrušil. Časopis Compass a mnohá další periodika informovaly opakovaně o krutém pronásledování těch katolíků, kteří nenáleží k provládnímu tzv. Vlasteneckému sdružení čínských katolíků a jsou nuceni scházet se v ilegalitě. Tyto represe se po podpisu dohody mezi Vatikánem a čínskou vládou zostřují.

Zakladateli křesťanství, Bohočlověku Ježíši Kristu, ani ti největší nepřátelé nebyli schopni dokázat jediný hřích, jediný mravní poklesek. Je to logické, neboť Bůh nemůže hřešit. Apoštolé byli ovšem hříšnými lidmi jako všichni ostatní. Pán si je však ve své škole zformoval – a zbytek dokončil o Letnicích Duch Svatý. Stali se mravními velikány své doby budícími úctu. Taktéž apoštol národů sv. Pavel byl významnou autoritou s vysokým morálním profilem. Většina papežů, nástupců Krista a sv. Petra ve vedení Církve, vynikala mravní bezúhonností a často i svatostí života. Je sice pravdou, že v historii se žel často i u katolíků vyskytovaly těžké hříchy lží, podvodů, smilstva, násilí, krutosti atd., nicméně pramen křesťanství trvale zůstává křišťálově čistý. Se zcela bezhříšným Ježíšem Kristem tady stojí eticky vysoce kvalitní apoštolé, učedníci a vůbec prvotní křesťané. Lze říci totéž i o zakladatelích nekřesťanských náboženství a o původcích protikřesťanských ismů? Ani omylem, všude tady narazíme na zločince a amorální individua.

Jak např. vypadal mravní stav pronásledovatelů prvotních křesťanů? Především se jednalo o zkorumpovanou židovskou veleradu s Annášem a Kaifášem, loutkami v rukou místodržícího Pontia Pilata. Potom o římské císaře, z nichž Nero jako první začal křesťany ve velkém pronásledovat, byl to sadista, sexuální zvrhlík a masový vrah, taktéž jeho nástupci a pokračovatelé v likvidaci křesťanů.

Dne 24. června Nejvyšší soud Spojených s tátů amerických zvrátil rozhodnutí v případu Roeová vs. Wade z roku 1973, napravil ústavní vulnus [zranění] a současně po téměř padesáti letech vrátil svrchovanost jednotlivým státům [USA].

Rozhodnutí Nejvyššího soudu nezrušilo „právo na potrat“, jak tvrdí mainstreamový narativ, nýbrž zvrátil „povinnou legalizaci potratu ve všech státech USA“ a vrátil moc rozhodnout o „hluboké mravní otázce potratu“ lidu a jeho voleným zástupcům, jimž ji rozhodnutí Roeová vs. Wade v rozporu s ustanoveními Ústavy USA odebralo.

Pokus zastrašit soudce Nejvyššího soudu, který příslušníci propotratové lobby zahájili zlovolným únikem konceptu rozhodnutí, tedy selhal. Stejně tak neuspěla rétorika smrti užívaná levicovou Demokratickou stranou a živená extremistickými hnutími a skupinami, které financuje Open Society George Sorose. A je výmluvné, jak násilná a netolerantní je reakce rádoby liberálů od Baracka a Michelle Obamových po Hillary Clintonovou, od Nancy Pelosiové po Chucka Schumera, od nejvyššího státního zástupce Merricka Garlanda po Joea Bidena, nemluvě o prohlášeních politiků a hlav států z celého západního světa.

Útoky skupin hájících „právo volby“ proti prolife organizacím, znesvěcování kostelů, hysterické scény podporovatelů práva zabíjet nevinné nenarozené děti by měly stačit k tomu, aby lidé pochopili důležitost tohoto rozhodnutí. Je typické, že jsou zajedno členové Demokratické strany financované organizací Planned Parenthood, která je na oplátku financovaná vládou [USA]; progresivistická levice; příznivci globalismu Klause Schwaba; členové mezinárodního zednářstva; ideologové zelené změny a snížení populace; propagátoři genderové teorie, LGBTQ+ ideologie a duhových vlajek; satanisté, kteří potrat považují za jeden za svých rituálů; ti, kdo odebírají a prodávají lidské plody z klinik smrti; obchodníci s „vakcínami“ vyrobenými s použitím lidských plodů; propagátoři pandemické frašky a jejich groteskní suita „expertů“ – ti všichni se shodují, že je teď ohrožena jejich kulturní hegemonie, která od roku 1973 ve Spojených státech způsobila smrt 63 milionů dětí přinesených jako lidská oběť molochovi politické korektnosti.